10.12.2009

Bysomanova

10.12.2009

Zase mám trochu zpoždění. :o) Ale o nic nepřijdete! Takže začnu hezky od slíbeného lovu na haflinga. Ona to byla nakonec docela zajímavá akce ve stylu „Monty Roberts“. Po zprávách, že milý malý hřebeček kope, kouše, hrabe po lidech a nevím já už jaké další nepřístojnosti měl vyvádět, jsme se i v 30°C navlekli do zimních bund, ochranných vest, přileb a vůbec veškerých ochranných pomůcek, které mě v ten moment napadly k použití a vyrazili jsme na lov. On už jen pohled na dodávku plnou lidí s přilbama na hlavách musel být neskonale zajímavý, nehledě na to, jaký šrám utrpěla má vlastní důvěra v mé vlastní řidičské schopnosti, když je se mnou možno cestovat pouze v přilbě! :o)) Samotný odchyt „divokého“ hřebce jsme uskutečnili v ovčíně vysokém tak metr šedesát. Polapali jsme 3 zdomestikované „blondýny“ a jednu nezdomestikovanou a milého hřebečka jsme nahnali za nimi. Takže v předklonu, v zimní bundě (co kdyby to přece jen byl trhač), ve vedru jak hrom (sauna hadra), a s 10 cm kluzkých ovčích bobků pod nohama jsem se jala milého koníka ukecávat. Nejdřív si nechtěl na sebe nechat ani sáhnout, ale po cca 40 minutách jsem ho přesvědčila natolik, že si nechal nasadit ohlávku a začal komunikovat. :o) On se totiž, chudinka, jen bál, jakoukoliv manipulaci se sebou ještě nazažil, tak to“krapet“ řešil, ale protože je kůň inteligentní, rychle všechno moje vysvětlování pochopil. No jo, měli jsme vyhráno. Jen snaha o jeho jakés takés „koordinované“ vodění připomínalo spíše skijöring (ještě, že jsme ho v zimě trénovali), ale tentokrát minimálně v páru (jen nevím, jakou známku bychom dostali za estetický dojem), protože sólistu koník potahal kam chtěl on, bez ohledu na směr původně zamýšlený „vodičem“. Za výrazného přispění mužského osazenstva se nám po další půl hodině podařilo milého hřebečka za Valčou naložit do vozíku a bez jakýchkoliv problémů ho dopravit k nám domů. První dva dny si Žemlička (vlastním jménem Viktor) myslel, že jediný člověk na světě jsem já a ostatní se snažil ignorovat. Marně! Jsme šikovní a vytrvalí a proto milý Žemlík dává nožky, vodíme ho jak starého mazáka a je naprosto spokojený v koňské i lidské společnosti. Je to prostě miláček. :o) A navíc nám už i patří a je vykastrovaný, zároveň s Čipem – Achippem, kterého jsme dovezli z pastvin. Máme dva prcky valášky, kteří se rozhodli, že jsou největší kamarádi!

Hon na Myšku. Krásné počasí, i v netradičním termínu spousta našich věrných návštěvníků, Martin Motýl coby hudební doprovod a kromě her a soutěží jsme také oficiálně otevřeli naši část jezdecké stezky. V ukázce „honu“ se nejvíce dařilo Dorce, která v sedle 25-ti leté Borbely (jinak nejlépe vypadající koňské důchodkyně co jsem kdy viděla) a po překonání všech překážek na trati ulovila plyšovou MYŠ visící na niti mezi sloupy. :o) Jo a z té plyšové myši jsme udělali myš putovní, protože ten, kdo ji uloví, si ji pak může za odměnu celý rok oprašovat v pokojíčku! :o))

Z dostihových úspěchů jsem ještě nezveřejnila OPĚT druhé místo Adebrettiho v Topolčiankách v proutěných překážkách. S Bohoušem Mátlem na palubě šli celý dostih na špici a v tempu skoro ďábelském. Zjištění dne: Břeťa daleko líp skáče hrozivé a na pohled nepříjemné proutěné překážky ve tvaru beden, než topolčianské metly. Nicméně našeho šampióna č.2 v cílové rovině předběhla nestíhatelným zrychlením polská kobylka Katharsis. Prostě ne nadarmo obývá Břeťa box vedle Krtka. Určitě mu „strýček“ vypráví, jak se správně běhají překážkové dostihy. :o)

A protože se letos Banzai a Aircraft vůbec neprojevovali jako dostihoví koně, (ať mu nekřivdím, tak s Banzaiem to na začátku sezony ušlo, ale pak mi pil krev svými naprosto neprofesionálními „výkony“ docela statečně), tak v momentě, kdy k nám dorazil požadavek na dva FILMOVÉ dostihové koně, Bajza a Crofta byli jasná volba. :o) Rozhodla jsem, že pokud nejsou ochotni a schopni si na oves, granule a ostatní závodnické pochutiny vydělat coby koně dostihoví, otevírá se jim šance prorazit u filmu a vydělat si alespoň na seno. A tak jsme strávili 4 dny ve Slušovicích při natáčení nového seriálu ČT z koňského prostředí, který se zatím pracovně jmenuje Znamení koně. Už naprosto chápu, proč se říká „veselé historky z natáčení“… Protože jich za 4 dny máme minimálně na silvestrovské novinky. :o) Dva dny se točil filmový dostih. V sedle Aircraft si dostih střihla (jak jinak) Táňa a celé jedno kolo na Bajzovi Peťa. Teda ona točila dál, jen jsme ji museli přesadit na méně prchacího oře, protože hrozilo, že jak se Banzaiovi celou sezónu běhat moc nechtělo, tak před kamerami si to užíval (hééérec) a prchal k cíli kosmickou rychlostí (a to hned 5x) a snažil se vyhrát (asi nečetl scénář) byť nebyl pro filmový dostih v žádném případě určen ke slavnému vítězství. :o) Ale nakonec jsme to snad zvládli ke spokojenosti filmařů (minimálně jsme se o to moc snažili). Další den jsme chodili a vodili koně z boxu do boxu a vytvářeli dojem děsného frmolu při dostizích včetně vcházení a vycházení z baru. :o) V této scéně (kromě Táni a Peti oblečených v dresech a rajtkách a opravdu vcházejících a vycházejících) hráli většinou jen naše zadky a záda, protože jsme tvořili dostihový dav zaujatě sledující dění na dráze. :o) Poslední den si, kromě nás lidí, zahrála i naše dodávka s vozíkem. Holt jsme nejmíň 8x za dopoledne skládali a nakládali koně, přenášeli kýblíky a celou naši dostihovou výbavu z bodu A do bodu B. Fakt ani nevím kolikrát. No prostě sranda a KOSA jak z nosa! :o))) A na jaře máme pokračovat v natáčení. Tak uvidíme.

Poslední neohlášenou změnou je 1. odjezd Jegora zpátky domů, ke svým majitelům. Snad jsme ho jezdili podle jejich představ a něco ho i naučili (třeba při Honu na Myšku skákal jak z praku). Za 2. je to příjezd dvou nových koní Deimona, což je přerostlé 6-ti leté rozmazlené děcko, které za dobu pobytu u nás vyrostlo do šířky tak, že ještě měsíc a nevleze se do boxu, nebo minimálně způsobí zácpu v uličce. :o) Ale jinak je to moc příjemný koník a my se ze všech sil snažíme, aby se měl jako v bavlnce, protože jsem to majitelce přece slíbila, ne? :o) A taková lahůdka na závěr. „Blondýny“ si pořídily svého vlastního dostihového oře! Jmenuje se Lukytta, je to tříletá ryzka (mimochodem jedna z hlavních koňských hereček v seriálu) kterou budou mít naše amatérky do dostihů jen samy pro sebe. :o) Sama jsem zvědavá, jak všechno klapne, ale to se dozvíme nejdřív na jaře.

Komentáře

Komentáře