21.9.2010

Bysomanova

21.9.2010

Krásně svítí sluníčko, ale stejně mám pocit, že na sebe podzim a zima :o( nedají dlouho čekat. Úspěšně jsme zvládli prázdninový nápor táborníků a ostatních jízdy chtivých návštěvníků, za což patří můj veliký DÍK VŠEM, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na zdárném a bezproblémovém průběhu celých dvou měsíců a spokojenosti určitě ne méně, než 1000 našich milých zákazníků. :o) Doufám, že jste si to s námi a našimi koňmi pořádně užili. :o)

Letošní tábory se nesly v duchu JEŽDĚNÍ. Pro jednou jsme omezili naše oblíbené vycházky do okolních krásných lesů a soustředili jsme se ještě více, než kdy dříve, na výcvik dětí v jízdě na koni. Přiznávám, že naše nervové soustavy mnohdy trpěly. :o) Situace, kdy cvičitelka velí: „Pobízej holení!“ a nic se neděje, čili jezdec se dále veze bez jakékoliv další snahy, vrcholí obvykle stylem: „Tak už ho konečně pobídni!“ , „Vždyť pobízím!“ , „Nic nevidím, nepobízíš!“ , „Pobízím!“ , „A víš vůbec, kde máš holeň?“ , „NEVÍM!“ :o))) Načež má totálně zoufalý cvičitel pouze dvě možnosti. Za prvé, vysvětlit (minimálně po třetí), že HOLEŇ je ta část nohy, která adeptovi jezdectví narostla přesně v místě mezi kolenem a kotníkem (umístění kolene a kotníku známe většinou už z mateřské školky, takže alespoň přibližné určení umístění holeně je nám SKORO jasné) a to na OBOU nohách, nebo za druhé (naštěstí se tak nestalo zatím nikdy) začít mlátit hlavou (pochopitelně tou svojí) o vyprahlou zemi a začít vážně pochybovat o vlastních pedagogických schopnostech. :o)) Kdo někdy někoho učil jezdit na koni, jistě zažil i další téměř neřešitelné situace při nácviku lehkého klusu, kdy se snažíte do „uřvání“ hlasivek rázovat jak kormidelník na lodi: „Nahoru, dolů! Nahoru, dolů! Nahoru, dolů! Proboha! Nahoru, dolů! Je to na 2 doby! Nahoru dolů! Néééé! Umí vůbec počítat do dvou?“ Nebo v případě, kdy 15-ti letá slečna jezdí v lehkém klusu NA KRUHU a absolutně netuší, která že je to ta VNĚJŠÍ a VNITŘNÍ noha koně, se nebohému cvičiteli zdá, že někteří jedinci k nám přistáli přímo z jiného světa (kde je ovšem všechno naopak než u nás). Ale my si to jinak opravdu užíváme! :o))))

Pochopitelně nezahálí ani naše dostihové komando. I když jak letos říkám, kam nahlásím koně, tam zruší dostihy (většinou z důvodu podmáčení dráhy), přece jen se nám čas od času podařilo vyběhnout. :o) Také naše amatérské dostihové jezdkyně mají za sebou své první opravdové dostihové testy (se střídavými úspěchy) ale protože opravdu ještě nikdy žádný učený z nebe nespadnul, chce to jen učit se a makat do roztrhání těla :o) a bude líp! :o))) Když se mě kdysi kdosi ptal, jak dlouho bude Fan From Diatome (Krtek) běhat, odpověděla jsem, že dokud bude zdravý a bude ho to bavit. Což o to, zdravý je jak řepa, v kondici jak nikdy, jen ta motivace se někam vytratila, takže jsem se rozhodla, že z Krtka udělám spokojeného důchodce. Když ho tak vidím, říkám si, jestli mě taky někdo šoupne do klidného důchodu, až mě celý ten kolotoč přestane bavit. :o)

Ostatní koníci odpočívají po prázdninách a protože už byly nějaké ty chladnější dny, začínají podrůstat na zimu. Jejich kožichy se momentálně tváří jak ostříhaní plyšáci. :o) A protože si do zimy musíme ještě něco užít, máme v plánu koncem října (termín dolaďujeme) uspořádat opět Hon na Myšku, jako takového většího „Huberta“ i pro naše kamarády z okolí. :o) Těšte se, všechno se zavčas dozvíte!

Komentáře

Komentáře