Tak je nás zase o něco víc.
Jak jsem si slibovala, mám ve stáji postel a dva spacáky do -18°C. A jak se mi to osvědčilo! Naše drahé koňské matky naprosto nedbaje na chovatelské termíny a různé poučky, rozhodly se tzv. „přenášet“ své, námi dlouho očekávané, dětičky minimálně o 10 dní. Na tom by nesmuselo být nic divného, kdyby se, speciálně Sára, už ten předlouhatánský týden netvářila ŽE TEDA UŽ!!!
No ne že by se mi v té stáji spalo špatně, ale doma je doma.
Ale dočkali jsme se! Sára sice svou novou „Pidisáru“ přenášela o deset dní, ale tato se rozhodla, že čas, který promarnila v maminčině břiše si bez problémů vynahradí svým přístupem ke všemu co potká. Jinak řečeno, člověk se nestačí divit. Malá samostatně vstane, přisaje se k vemínku a hned při první vycházce do ohrady si dává takový maraton, že všem přihlížejícím lezou oči z důlků. Ona se hned po narození prostě rozhodla, že je vlastně o týden starší a podle toho se i chová.
Matka Vinkara mě uváděla do stavu nepříčetnosti asi tři dny. Po zkušenostech se Sárou – týden sem, týden tam žádný problém, ale když má kobyla na vemínku takové krápníčky, že o ně pomalu zakopává nezbyde vám, než vzít spacáky a hurá do stáje.
Vinkara má vskutku specifický styl hřebení. Nejdříve způsobí zemětřesení ve stáji, jelikož její příprava na porod sestává z nájezdů na stěny boxu a to v plné rychlosti. V momentě, kdy se milé hříbě dobývá na svět stoupne si zlořečená macecha přímo proti stěně boxu a snaží se „neposluchu“ vracet vehementně zpátky! Není to kobyla na zabití?
Nicméně jsme zvládli její herodesovské sklony potlačit a tím pádem se nám podařilo dostat na svět krásného hřebečka.
Teď už se na narození svého prvního potomka chystá jenom Gája. A protože je to kůň plnokrevný, tím pádem je zde předpoklad jisté „inteligence“, doufám, že způsobně upozorní na to, že se hodlá zbavit svého rozměrného břicha.
No, uvidíme. :o)
About the Author