10.9.2009

Bysomanova

10.9.2009

Prožili jsme závodní víkend. Nejdříve jsme se v počtu 11-ti kusů (Myška-moje maličkost, Velká Sára-Alča, Uhlík-Kamča, Kergovie-Páya, Gregory-Dorka, Satyr-Peťa V., Safír-Eliška a „Hafloclub“ v obsazení Valina-Romča, Nikita-Peťa M., Jegor-Áňa a hysterický Hříbek-Táňa) zúčastnili v sobotu Koňského klání v Divnici. Ráno jsme vyrazili (jak jinak než po kopytech svých ořů) na místo. Počasí vypadalo nadějně, proto i dvou hodinová vycházka byla velice příjemná a cestu jsme znali z loňska, proto jsme si i kousek zacválali (a já jsem v ten moment měla pocit, že to nebyl zrovna ten nejlepší nápad, protože Myška se dala do pohybu s vervou odbržděného vagonu). :o) Na místě srazu bylo už jen 6 dalších koní (zase jsme měli početní převahu) a já jsem propůjčila do soutěží svého šéfovského oře Kamči, protože se mi zdálo naprosto nevhodné pokoušet Uhlíkovu nervovou soustavu v neznámém prostředí a za hudebního doprovodu (no, nepřipomnělo by vám to také dostihy?) :o)) V soutěžích nám známých z loňského Huberta jsme dosáhli maximální úspěšnosti TŘÍ prvních míst! Medaile si odvezla Eliška se Safírem a Peťa s Nikitou, ovšem největšího úspěchu dosáhla Kamča s Myškou, když zvítězily v hlavní soutěži (slalom mezi kužely, projet mezi barely, vjet a vycouvat z „L-ka“, otevřít si a znovu zavřít „branku“ z koně, přejít PO KOBERCI ! :o)), třikrát se otočit ve čtverci z kavalet a přes křížek cválat zpět). Prostě naše dvě šampiónky si dovezly domů POHÁR ve tvaru kovboje na koni. Cesta domů proběhla v klidu, co noha nohu mine, a kupodivu někteří cestou zpět i mluvili. Asi jsme už dostatečně trénovaní jedinci a oproti loňsku jsme vše prostáli bez únavy a otlaků na jistých partiích těla! :o)

Sotva jsme se vyspali, vyrazili jsme v neděli do Bratislavy s Banzaiem, Adebrettim a Fan From Diatomem. Bajza je darebák a potvora flákavá, který vystartuje, kroucením hlavy na všechny strany zjistí, že vedle sebe nemá koně, tak zvolní, hezky v klidu si na ně počká a pak, když ho předběhne první z nich, spokojeně se zařadí do stáda a v cílové rovině se na všechno vykašle, protože mu příjde naprosto správné nikam se nehnat! No, co dodat, bylo z toho jeho výkonu ostudné šesté místo! Má poslední šanci na rovině. Příště dostane stínidla a pokud ani tato finta nepomůže, půjde na špacír! :o) Ne, to bych přehnala, naučíme ho skákat překážky jinak než flopem (jeho oblíbený styl, jen poněkud nebezpečný pro jezdce) a příští rok to zkusíme v překážkových dostizích. :o)) Zato Břeťa nám udělal opravdovou radost, druhým místem v dostihu přes proutěné překážky, když ve vysokém tempu cválal a bezchybně a krásně skákal po celý dostih na špici a v cílové rovině dokázal ještě přidat na tolik, že před sebe pustil opravdu jen lepšího Puntarenase. Krtek docválal do cíle Velké starohájské na 5000 m jako čtvrtý a potvrdil tím starou známou pravdu, že co start na překážkách, to umístění! :o) Krtek je prostě naše radost na čtyřech nohách, ale Břeťa mu už šlape na paty! :o) V neděli vyrážíme znovu do Bratislavy tentokrát s Aircraft. Bude to její první start od května, kdy jí v dostihu za zadu pošlapali soupeři nohy. Uvidíme, jak se s tím popere.

V úterý jsme byli vracet zdomácnělé „blondýny“. Pán, který si je přišel „přebrat“ se strašně divil, že jsme je dovezli ve vozíku. A obě! :o)) Jen mám trošku obavy, že po týdnu bude naše práce ta tam a kobyly si budou opět dělat jen to, co se jim bude líbit. :o( Po úspěších s Valčou a Nikitou jsme byli pověřeni odchytem a výchovou ročního hřebce (syna Valiny), který s lidmi zatím ještě neměl tu ČEST! Pokud tuto dnešní akci přežijeme, hned vám sem o ní napíšu.

Komentáře

Komentáře