28.4.2011

Bysomanova

28.4.2011

Tak je to konečně tady! Jaro a s ním spousta práce. :o) Já se na to jaro a jarní zelenou vždycky strááášně těším, ale pokaždé zapomínám, že s tím hezkým jarem zas a znova přibude spousta „jiných“ povinností. :o)

Začínáme! Přes to, že jsem poslala Krtka a Aircraft do dostihového důchodu, máme zase o něco větší nadělení koňských sportovců. Naše ostřílené kusy Adebrettiho, Banzaie a Lukyttu doplnili v dostihovém lotu 3 nováčci. Naši vlastní 2-letý Zachary (Rosensturm, Zaawist), 3-letý Achipp (Magnus, Adéla) a taktéž tříletý „Magnus“ Typhonic (Týna) zvaný Tajfun, který se k nám „nastěhoval“ i se svojí březí paňmatkou v polovině února. :o) Od té doby máme v majitelkách Týny a a Tajfuna tři zdatné pomocnice, se kterými je super spolupráce a srandy kopec!

Hřebení. To je bod číslo dvě našeho jarního programu. Hned první na řadě byla nováček Týna. To jsem spávala ve své posteli a v klidu. Nevděčný úkol, nocování ve stáji, si „odsloužila“ rodinka Táborských. :o))) Po měsíci bivakování (blázni, že?) :o) se konečně všechny 4 holky dočkaly. 21.4. čtvrt hodiny před půlnocí se Týna ohřebila. Tedy ohřebila. Na svoji postavu si toho naložila víc než dost. Hřebení Týny totiž připomínalo pohádku O veliké řepě. :o)) Táhli, táhli, vytáhnout nemohli. :o) Už když jsem do té paňmámy sahala, říkala jsem si … takhle velkou hlavu … ve dvou lidech … no, nevím! Vždycky, když se mi podařilo hříběti srovnat nohy a zavřít mu hubu :o) , protože mělo spodní čelist zastrčenou pod překříženýma nohama, položit tu obrovskou hlavu na nožky, aby vše proběhlo jak má, bláznivá Týna hned v zápětí změnila polohu. Když zrovna ležela, vstala, když stála, měla potřebu si lehnout. A já jsem mohla začít znova, protože co udělá hříbě, když kobyla vyskočí na nohy? Žbluňkne zpátky! No řeknu vám, takovou silou, jakou jsme musely vyvinout při hřebení Týny, jsem naposledy tahala před 15 lety tele z krávy. :o) Pohádka začíná. Pozor! Týna stojí. Mirka ji drží u hlavy, já rovnám (asi popáté) hříbě a zkouším potáhnout. Nic. Ven lezou jen kopyta jak z begana. Tak se snažím! Hlava jak kýbl! To nedám! Dofrčela Peťa a chvilku se přetahujeme s Mirkou o kobylu. Já visím na jedné noze, Peťa na druhé. Ha! Kýbl je venku! Zase visíme! Dostat ho tak přes hrudník! Funíme jak ježci. Makáme, makáme! Jo, podařilo se! Hrudník máme, zato zase drhneme v kyčlích! Ty v.le, to je mamut! Peťa visí až u země na obou nohách (Týna měří cca 150 cm) a ten smrad se ani nehne! Ať se Týna snaží, jak chce! Jak tak jistím „výchozí“ otvor, cítím, že je to opravdu natěsno! Tož co už fčil! Tak jsem ho lapla, obludu, „kolem pasu“ a už jsme zase visely dvě na hříběti, jedna kobyle na hlavě a tahaly jsme se o ni jak o život, ale už jen chvilku! :o) Vyhráli jsme všichni! Týna bez následků, hříbě (hřebeček,ryzák, po Enjoy Plan, s pracovním názvem Tonda) bez následků jen nám, porodním asistentkám se klepaly ruce ještě u večeře. :o)

Zato vsadit si na to, že se včera do rána ohřebí Adéla, prohrála bych i vlastní boty! Večer si tak mámu zkontroluju a zhodnotím, a s klidný svědomím jdu spinkat, protože brzo ráno mám vézt babičku do Zlína k doktorovi. Ráno jsem domluvená s Františkem, že nasype koním snídani, než odjede v pět do práce, abych koníky pěkně před šestou pustila na pastvinu. Telefon! „V.le máš tu hříbě!“ :o) Tak tomu říkám zodpovědnost! Áďa ve svých 20-ti letech přesně ví, že už taky nepatřím k nejmladším :o))) a že vlastní postel je vlastní postel. Tak všechno vyřešila sama a na jedničku! Sice jsem si představovala mrňavou koňskou holku, jako pokračovatelku inteligentní Adély, ale jsem moc ráda i za šikovného hnědáčka (po Ray of Light). Takže teď nám ještě za tři týdny zbývá ohřebit Zaawist (taktéž Enjoy Plan) a dvě naše každoroční návštěvnice,haflošky Valču a Nikitu, které jsme včera byli opět ulovit na jejich domovských pastvinách a pěkně po přerostlých a olámaných kopýtkách je dopravili k nám, aby jejich hřebení proběhlo po dozorem. :o) Ještě, že máme kováře po ruce!

Ostatní koňové se už nadšeně pasou na trávě, která zatím není po kolena, ale jen po kotníky. :o) Zimní doplňky shazujeme tak nějak průběžně a postupně. Máme už některé koně v letní, lesklé srsti, ale najdou se i mufloni, kteří do poslední chvíle nevěřili, že je jaro konečně tady. A aby bylo všechno kompletní, dostihové oře začínáme pěkně pomalu posílat do boje. První byl v neděli v Bratislavě Adebretti, který po celý dostih vypadal DOST DOBŘE :o), ale protože dostihové štěstí, jak známo, sedí na jiných a ne na nás, na předposledním skoku upadl kůň Břeťovi přímo pod nohy a on, chudáček hodil kotrmelec o něho! SMŮLA JAK HROM! Ale jsme živí a zdraví, proto pokračujeme 7.5. v Pardubicích. :o) Tuto neděli si svůj první start na překážkách vyzkouší v Lysé nad Labem Banzai (M. Liška) i Lukytta (Z. Bodlák). Tak nám držte pěsti! :o)

Komentáře

Komentáře