4.1.2012

Bysomanova

4.1.2012

Že by NOVÝ ROK? :o) Už to tak nějak asi bude. Venku je místo zimy jaro, místo sněžení prší. Co prší, leje jak z konve! Tak jsem se přemluvila k napsání SHRNUTÍ roku právě minulého. Doufám, že zatím co tady budu datlit, mi přívaly deště nespláchnou 36 koní z horských pastvin do údolí! :o)

36 koní. To je přesně číslo, na kterém se zastavil počet našich miláčků na konci roku. Tak abychom to měli kompletní, 2.6. 2011 se naši slečně Zaawisti narodil hřebeček Zawarro (Enjoy Plan). Je jako by paňmámě z oka vypadl. Tmavý hnědák s hvězdičkou na čele. Momentálně je kapánek přerostlý a tudíž se pohybuje s „grácií“ 15-ti letého lidského puberťáka. No elegance sama! :o) Ale my se mu NIKDO VŮBEC nesmějeme! :o)) Další naši dva už roční hřebečci, Almany (Ray Of Light, Adéla) a Tornadic (Enjoy Plan, Týna) jsou na rozdíl od Zawarra od narození pěkní, kompaktní koníci, tak uvidíme, ze kterého nám vyroste největší krasavec. Na jaře jsme ještě ohřebili haflošku Valinu, která měla taktéž koňského kluka, který si díky své nadměrně vyvinuté hlavě vysloužil pracovní název VELEHLAV. :o) A protože, jak moje maličkost dávno tušila, brutální Nikita březí nebyla, odlifrovali jsme blonďaté komando pěkně zpátky do jejich domovské divočiny.

Další dočasnou obyvatelkou našich pastvin a stáje byla Ruletka. No, nejspíš jsme trhli světový rekord od obsednutí koně v půli května do složení zkoušek v září. Moje dobré skutky, moje nervy na dranc! Zkuste cokoliv podnikat se sotva obsednutým koněm bez JAKÉKOLIV fyzičky, který zakopává i bez jezdce při pohybu v kroku na pastvině a pod jezdcem po cca 2 minutách klusu je na pokraji svých sil! Psycho! Nicméně se věc podařila a Ruletka se svou spokojenou majitelkou odcestovala rovnou ze zkoušek na samotku na dvoreček u domu. No, . . . každého věc, ale tam ta naše práce! :o)

Předposledním přírůstkem u nás je 10-ti letá klisna Faint Star zvaná Faja. Po lehkých úpravách (kopyt a tělesné váhy) a opravách (především stupně výchovy) by do věci nezasvěcený člověk teď, po dvou měsících jejího pobytu v naší stáji, nepoznal, že je vlastně naprostým nováčkem. Prostě máme talent! A ten nám nikdo nevezme! :o))) Posledním koněm do počtu je navrátilkyně Galilea. Po té, co v nájmu dala strakatou kobylku (paint horse) se na podzim vrátila domů. Ovšem bez asi tak 150 kg živé váhy! :o( Na to se nedá nic povědět. Jen krmit a krmit. Ne že by už také nezapadala do kolektivu oplácaných huňáčů, ale stoprocentní to ještě není. Takže tolik k osazenstvu.

Den koní byl slunečný a pohodový. Sice po minulém ročníku, kdy k nám našlo cestu skoro 600 nadšenců, se mi zdálo, že návštěva cca 300 lidí je nějaká pomenší! :o) Ale proto ta POHODA! No, uvidíme, jak to dopadne letos. Termín Dne koní vymyslím, pravda, až po zveřejnění dostihové termínové listiny, ať máme klid na hrátky a nemusíme dělit tým! :o)

TÁBORY. Tak ty jsem ,jak se mi to stalo?, strávila opět v kuchyni, ve velícím centru. Po loňském ročníku jsme táborem vskutku světovým! :o)) Kromě Majdy, která prý pokaždé svůj přílet z Aljašky podmiňuje týdnem u koní, si jízdu na našich ořích užívaly dvě tábornice ze Španělska a POZOR! tři táborníci ze Shanghaie (kdo má problémy se zeměpisem, Shanghai je v Číně) :o)) Takže z toho plyne, že výcvik a hry a všechno ostatní zvládáme v mnoha jazycích (čínsky ještě ne v takovém rozsahu) :o)) , ale česky, slovensky, anglicky, německy skoro levou zadní a při troše dobré vůle i ruština se dá oprášit. Proto se už všichni moc tešíme, koho nám o prázdninách vítr přifouká a s jakými novými tvářemi se budeme moci seznámit. Na ty naše staré známé se těšíme úplně nejvíc, protože nás vždy moc potěší, že i po roce v nich najdeme dobré základy z našeho předchozího snažení! :o)

HON NA MYŠKU. Taky dobrá akce. Hezká (a dlouhá) vyjížďka, kdy po příjezdu má člověk pocit, že ho budou muset z koně sundat jeřábem, protože oři na hřbetě tak nějak zatuhl a nohy se nehýbou jak mají, a ruce jsou jak z másla, a zadek jak naklepaný na řízky, a záda taktéž malilinko víc ztuhlá než obvykle. :o) Ale jinak PARÁDA! :o)

Další tradiční a všemi oblíbená akce jsou KUŽELKY. Vyhráli jsme! Porazili jsme slušovický tým pod vedením Radima Bodláka! Ha! Jsme jim to nandali tak, že nám museli zazpívat vánoční koledy! :o)) To byl ale sbor! Nebo sběr? :o)) Jakože, my se občas i bavíme, víte? :o) Poslední kvalitní akcí minulého roku byla Silvestrovská vyjížďka. Paní příroda nás má ráda a proto den předem nechala napadnout příjemnou 30-ti centimetrovou vrstvu bílých peřin, a tak jsme se mohli cítit opravdu jako na zimní procházce. Krása! Jo, ale od té doby prší, prší, jen se leje!

Poslední, co mi zbývá dát ve známost jsou naše výsledky v loňské dostihové sezóně. Jednoduše: 6 koní v tréninku, 24 startů, 10 umístění a POZOR! po dlouhé době 1 vítězství! :o) Jinak to byla opravdu klasika. Více smůly, špetka štěstí, tu výkon koně lepší, než výkon jezdce, tu se to převrátí zase naopak. :o) Ale Lukyttino vítězství nám udělalo opravdu velikou radost! Navíc byla Lukytta nejúspěšnějším koněm stáje, protože kromě prvního startu na překážkách, kdy se ne vlastní vinou poroučela k zemi a startu ve Velké Chuchli, došla vždy tzv. za peníze a když si připočteme její slavné vítězství… :o)) Je to naše loňská jednička! Adebretti měl loni více smůly než všichni ostatní. Pád v prvním dostihu v Bratislavě přes koně, v Pardubicích 6. v dostihu, kde byli samí jedničkoví vítězové a 3 vítězové derby! :o)) Tomu se musí člověk zasmát. Po té 5. místo ve Slušovicích po kterém byl ve stavu nemocných, nicméně rychle se hojících pacientů vyodpočíván až do současné „pracovní všeho schopnosti“ :o)) Banzai to měl (jako ostatně vždy) jak na houpačce. Zahájili jsme 4. místem ve steeplechase, pak se mu na skocích 2x nedařilo, tak jsme se vrátili na rovinu. Jednou 5. jednou 3. a pak se zase klasicky přemotivovaně vrhl do boje dříve než měl. Osmý! Zachary. Tak z toho nám vyrostl krasavec první kategorie. Jeho běhání bylo spíše takové seznamovací. Dva starty na 1000 m – 6. a 5., pak jsme si pomachrovali v Karpatské ceně, která (klasicky) neklapla podle mých představ, takže 8. Svou první sezónu ukončil Zach zase 5. místem, ale zatím běhal jen když, a jak to chtěl sám. Letos se možná bude trochu divit, že dostihování není sranda, ale dřina! :o) Dva naši velepozdní „Magnusové“ Achipp a Typhonic se zatím moc nepředvedli. Jejich předposlední místa rozhodně nejsou podle našich představ, ale přece jen Čip předvedl jakous- takous „vzestupnou“ tendenci, když dokázal v posledním, jezdecky ne moc podařeném startu dosprintovat na sedmém místě. :o) Ale když to vezmeme kolem a dokolečka… Docela to ušlo! :o)) A proto, aby bylo líp začali jsme pěkně pomaloučku, polehoučku pracovat a zjistili jsme, že naši uňové jsou na tom i po 2 měsíční pauze jako-by žádná nebyla! Těšíme se na jejich výkony!

Komentáře

Komentáře