5.5.2014

Bysomanova

5.5.2014

A hlavně mě, prosím, nebijte … :o) Mám zase tak trochu pocit, že bych se potřebovala naklonovat. Jak má jeden člověk zvládat být (ideálně) na třech místech najednou? :o)) Ne, to nejde, je to prostě technicky (zatím) neproveditelné! A proto mám zpoždění proti plánu a vlastnímu dobrému úmyslu. :o) Takže jdeme na to. Po krááásné zimě je ještě krááásnější jaro. Koníci se spokojeně pasou a já jsem se rozhodla, že letos poruším své pravidlo „OB ROK“ a se ŽÁDNOU, ale vážně se ŽÁDNOU koňskou paňmámou nepojedeme za žádným koňským pantátou. Nějak jsem nabyla dojmu, že 35 koní je jaksi dostačující počet a to, podle mého, i na několik let dopředu. Sice mě mrzí, že se nepoňuhňáme s koňskýma miminkama, ale když oni z nich pak vyrostou velcí koně! :o) Tři naše ročky jsou už hezky vychované slečny, které za sebou tahám po dvoře jako kačeny. A to doslova a do písmene. :o) Jejich tempo přesunu na pastvinu či do stáje na mňamku je přímo vražedné! Vlečeme se tempem splašeného šneka a nebýt občasné VÝRAZNÉ změny okolí (jakože třeba fouká vítr a třepe se listí na stromech, vyletí hrozivý vrabec, objevíme traktor přeparkovaný asi o metr jinak než včera a nebo, a to už je fakt vrchol, se na dvoře objeví vícero techniky kombinované s davem asi pěti lidí, což jsou faktory, které buď usilovně studujeme v postoji trojnásobné bronzové sochy koně s vodičem, ale to pouze do té doby, než se před studovaným předmětem snažíme uprchnout, případně prcháme rovnou), strávili bychom na těch cca 100 metrech půl dne, kdy půl dne je počítáno pouze na jednu cestu. :o)) No a aby nedošlo k omylu, tak vysvětlím, že ÚPRK před hrozícím nebezpečím v podání Adélky, Algernon a Zeldy sestává ze středního kroku směrem za vodítky které třímám v rukou já, velký šéf, a vzhledem k tomu, že s velkým šéfem nastálé situace ani nehnou, naše tři krasotinky cupkají (skoro) za všech okolností jako staří mazáci.

Což mi tak trochu připomnělo, že jsme loni podobným (co podobným, úplně stejným) způsobem obsedali naše dva spanilé mladíky Zawarra a Almanyho. Celé to fungovalo ze začátku tak, že holky seděly na koních a JÁ jsem dělala fíráka. PO SVÝCH! Po lese, po poli, po louce, dokonce jsme tímto způsobem párkrát i klusali. Já vepředu, koně s jezdci za mnou. :o) Ještě že mám ze svých spinningů a hikingů docela nadýcháno! :o)) Všechno klapalo naprosto v pohodě, jen jsem si hned na začátku vymínila, že ve cvalu už nefíruju! :o), že vysvětlování dalšího koňského rychlostního stupně už nechám raději na Čipovi.

V rámci příprav na nadcházející dostihovou sezónu jsme jezdili se Zacharym a Nerem do Nového Jičína k Vaníčkům skákat do haly. Děkuji jim nastotisíckrát, protože to, jak se za těch pár návštěv naučili kluci skákat je naprosto dokonalé. :o) Po výcviku v hale následoval „skok domácí – paletový“, který zvládli oba naprosto bez problémů. Sice v největší bouřce a dešti, ale přesto se zadařilo i ve Slušovicích, kam jsme vyvezli Nera v doprovodu strýčka Adebrettiho poprvé na „zelené skoky“. Nutno napsat, že Nerův projev, coby debutanta, byl suprový! Tak už mi nic nebrání porozhlédnout se pro všechny po nějakých dostizích. Zatím jsme byli pouze s Lukyttou v Bratislavě, kde byla hezky první. Od konce. Ta (v té době) ještě chlupatá muflonka navíc došla do říje, která v jejím podání má dvě verze. Při té první je protivná a naštvaná na celý svět, proto letí v dostihu jak raketa, aby jí už konečně dali všichni svátek a ona měla od všech pokoj. Tentokrát však použila verzi číslo dvě. Jsem protivná a naštvaná na celý svět a zrovna se mi nějak nechce… Ale mi ji máme rádi i při těch jejích náladách, :o) kolikrát jí říkám, že kdyby mléko jen zahlédlo ty její kyselé ksichty, tak je z něho kýška během vteřiny!

Tak a co nějaké ty plány? Na tábory se už moc těšíme a už teď máme nachystáno (no, spíš zatím vymyšleno) spoustu novinek. Tedy kromě toho, že náš domeček dostal přes zimu nový kabát a přes mé protesty (stejně byly platné jak mrtvému zimník) je, chudáček náš malý, natřený na brutálně světle zeleno a brutálně tmavě zeleno a ČERVENÁ střecha tomu všemu dává korunu. Tak mi přijde, že cirkusový stan není tak barevný jako on. Fakt je ten, že je teď naprosto nepřehlédnutelný. :o) Už nás nikdy a nikdo nemůže minout! DEN KONÍ jsme letos museli posunout na červen. Takže se těšíme na vás všechny v neděli 8.6. ve 14 hodin. Křtiny hříbošků tedy nebudou, ale opět máme přichystánu spoustu zajímavých her, soutěží a HLAVNĚ odměn. :o) Co třeba zase tábor zdarma, nebo bude libo nějakou tu vyjížďčičku či něco málo výcviku? Všechno bude! No a protože letos máme už 15. ročník táborů, rozhodli jsme se uspořádat SRAZ všech bývalých táborníků. :o) Všechno je zatím ve vývoji, ale už brzy se dozvíte víc! Takže zatím pac a kopýtko, ráno se brzo vstává.

Komentáře

Komentáře