Zprávy ze stáje

.19.1.2018

Krásný nový rok přejeme všem! :o)

Než si popíšeme události toho minulého, posuneme se tak o půl roku dopředu do léta a prázdnin.  :o))

Táborové turnusy čekají jen a jen na vás!

.25.5.2017

Rok se s rokem sešel a máme tady zase tradiční DEN KONÍ 🙂  Tentokrát vás rádi přivítáme v neděli 4.června 2017 od 14 hodin u nás na farmě (jak jinak, než za každého počasí).

Máme pro vás nachystáno spoustu her a zábavy pro děti a, pokud budou chtít, tak i pro dospělé, kterým možná z minulých ročníků i něco dlužíme.  :o))

Tak prosím neváhejte a dorazte k nám, protože výherce soutěží neminou hezké a hodnotné výhry v čele s týdenním prázdninovým pobytem u nás v Lipině.

Těšíme se na vás!

. 9.5.2016

Tak jak se Vám u nás líbí? Tedy tím zrovna myslím to, jak se Vám líbí na stránkách, které právě čtete? :o)

Zatím Vás jen v rychlosti pozvu na DEN KONÍ 2016, který jsme pro Vás nachystali na neděli 29.května 2016

od 14 hodin u nás na farmě v Lipině a to, pochopitelně, za každého počasí. Na to, jak to u nás chodí, mrkněte do

galerií a těšte se zároveň s námi na den „D“.  :o)) Moc rádi Vás u nás přivítáme.

.5.5.2014

• A hlavně mě, prosím, nebijte … :o) Mám zase tak trochu pocit, že bych se potřebovala naklonovat. Jak má jeden člověk zvládat být (ideálně) na třech místech najednou? :o)) Ne, to nejde, je to prostě technicky (zatím) neproveditelné! A proto mám zpoždění proti plánu a vlastnímu dobrému úmyslu. :o) Takže jdeme na to. Po krááásné zimě je ještě krááásnější jaro. Koníci se spokojeně pasou a já jsem se rozhodla, že letos poruším své pravidlo „OB ROK“ a se ŽÁDNOU, ale vážně se ŽÁDNOU koňskou paňmámou nepojedeme za žádným koňským pantátou. Nějak jsem nabyla dojmu, že 35 koní je jaksi dostačující počet a to, podle mého, i na několik let dopředu. Sice mě mrzí, že se nepoňuhňáme s koňskýma miminkama, ale když oni z nich pak vyrostou velcí koně! :o) Tři naše ročky jsou už hezky vychované slečny, které za sebou tahám po dvoře jako kačeny. A to doslova a do písmene. :o) Jejich tempo přesunu na pastvinu či do stáje na mňamku je přímo vražedné! Vlečeme se tempem splašeného šneka a nebýt občasné VÝRAZNÉ změny okolí (jakože třeba fouká vítr a třepe se listí na stromech, vyletí hrozivý vrabec, objevíme traktor přeparkovaný asi o metr jinak než včera a nebo, a to už je fakt vrchol, se na dvoře objeví vícero techniky kombinované s davem asi pěti lidí, což jsou faktory, které buď usilovně studujeme v postoji trojnásobné bronzové sochy koně s vodičem, ale to pouze do té doby, než se před studovaným předmětem snažíme uprchnout, případně prcháme rovnou), strávili bychom na těch cca 100 metrech půl dne, kdy půl dne je počítáno pouze na jednu cestu. :o)) No a aby nedošlo k omylu, tak vysvětlím, že ÚPRK před hrozícím nebezpečím v podání Adélky, Algernon a Zeldy sestává ze středního kroku směrem za vodítky které třímám v rukou já, velký šéf, a vzhledem k tomu, že s velkým šéfem nastálé situace ani nehnou, naše tři krasotinky cupkají (skoro) za všech okolností jako staří mazáci.Což mi tak trochu připomnělo, že jsme loni podobným (co podobným, úplně stejným) způsobem obsedali naše dva spanilé mladíky Zawarra a Almanyho. Celé to fungovalo ze začátku tak, že holky seděly na koních a JÁ jsem dělala fíráka. PO SVÝCH! Po lese, po poli, po louce, dokonce jsme tímto způsobem párkrát i klusali. Já vepředu, koně s jezdci za mnou. :o) Ještě že mám ze svých spinningů a hikingů docela nadýcháno! :o)) Všechno klapalo naprosto v pohodě, jen jsem si hned na začátku vymínila, že ve cvalu už nefíruju! :o), že vysvětlování dalšího koňského rychlostního stupně už nechám raději na Čipovi.V rámci příprav na nadcházející dostihovou sezónu jsme jezdili se Zacharym a Nerem do Nového Jičína k Vaníčkům skákat do haly. Děkuji jim nastotisíckrát, protože to, jak se za těch pár návštěv naučili kluci skákat je naprosto dokonalé. :o) Po výcviku v hale následoval „skok domácí – paletový“, který zvládli oba naprosto bez problémů. Sice v největší bouřce a dešti, ale přesto se zadařilo i ve Slušovicích, kam jsme vyvezli Nera v doprovodu strýčka Adebrettiho poprvé na „zelené skoky“. Nutno napsat, že Nerův projev, coby debutanta, byl suprový! Tak už mi nic nebrání porozhlédnout se pro všechny po nějakých dostizích. Zatím jsme byli pouze s Lukyttou v Bratislavě, kde byla hezky první. Od konce. Ta (v té době) ještě chlupatá muflonka navíc došla do říje, která v jejím podání má dvě verze. Při té první je protivná a naštvaná na celý svět, proto letí v dostihu jak raketa, aby jí už konečně dali všichni svátek a ona měla od všech pokoj. Tentokrát však použila verzi číslo dvě. Jsem protivná a naštvaná na celý svět a zrovna se mi nějak nechce… Ale mi ji máme rádi i při těch jejích náladách, :o) kolikrát jí říkám, že kdyby mléko jen zahlédlo ty její kyselé ksichty, tak je z něho kýška během vteřiny!Tak a co nějaké ty plány? Na tábory se už moc těšíme a už teď máme nachystáno (no, spíš zatím vymyšleno) spoustu novinek. Tedy kromě toho, že náš domeček dostal přes zimu nový kabát a přes mé protesty (stejně byly platné jak mrtvému zimník) je, chudáček náš malý, natřený na brutálně světle zeleno a brutálně tmavě zeleno a ČERVENÁ střecha tomu všemu dává korunu. Tak mi přijde, že cirkusový stan není tak barevný jako on. Fakt je ten, že je teď naprosto nepřehlédnutelný. :o) Už nás nikdy a nikdo nemůže minout! DEN KONÍ jsme letos museli posunout na červen. Takže se těšíme na vás všechny v neděli 8.6. ve 14 hodin. Křtiny hříbošků tedy nebudou, ale opět máme přichystánu spoustu zajímavých her, soutěží a HLAVNĚ odměn. :o) Co třeba zase tábor zdarma, nebo bude libo nějakou tu vyjížďčičku či něco málo výcviku? Všechno bude! No a protože letos máme už 15. ročník táborů, rozhodli jsme se uspořádat SRAZ všech bývalých táborníků. :o) Všechno je zatím ve vývoji, ale už brzy se dozvíte víc! Takže zatím pac a kopýtko, ráno se brzo vstává.

• 15.1.2014

  Tento způsob zimy zdá se mi býti naprosto ideálním! :o)) Celý svůj život, tedy ten, po který tahám v zimě obrovské množství krmení do stáje a ještě větší haldy hnoje zase ven, jsem si představovala, jaké by to bylo úžasné, kdyby se mohli koně i v našich zeměpisných šířkách „samoživit“ na pastvinách i v zimě. A letos to přišlo! :o) Pohled na spokojené stádo 37 chlupatých tlouštíků, kterým stačí, jen tak pro formu, rozbalit jeden balík sena na den, protože přece jenom tráva je tráva, je prostě k nezaplacení. Prostě si tak nějak nemohu dostatečně vynachválit letošní zelenou zimu. :o)) A to s vědomím, že kdyby se přece jen ukázaly sněhy a mrazy, do jara už není vůbec daleko! :o))

  Určitě jste si všimli, že jsem to loni s novinkami vůbec, ale vůbec nepřehnala. No, stydím se! Já totiž ke své spisovatelské činnosti potřebuji klasicky teplo, ticho a … (ne, tekutiny ne), ale „básnické střevo“. A tomu člověk neporučí. Letos se ovšem hodlám snažit, tak uvidíme. :o))

  Tak čím začneme? Co takhle naše loňská hříbátka? No, vzhledem k systému máme vlastně už tři ročky, které pořád ještě navštěvují pravidelně a rády vemínka svých maminek. Co nás se týká, kategorie odstávčat by se mohla klíďopíďo zrušit. :o) Všechny tři koňské holky prospívají na jedničku a umí už spoustu důležitých věcí. Nechat se bez námitek čistit (a to kdekoliv po těle), bez připomínek zvedat nohy a stát při strouhání, samostatně se nabaštit ze žlábku, jen budeme muset zapracovat na vodění, protože některé expertky řeší toto omezování osobní svobody kousky přímo kaskadérskými. Adélka (z Adély, pochopitelně) je největší pohodářka a taky nejstatnější postavičky, Zelda (ze Zaawisti) je vyčouhlý kolohnát a je to právě ona, která má občas velice vytříbený vlastní názor na všechny věci kolem. :o) Algernon (jasně, že z Aircraft) je pořád malý černý mazlík, který má obrovskou výhodu v tom, že má nejen maminku, ale i taťku Krtka, který mladou slečinku důsledně vychovává

  Příklad: Jdu malé nasadit ohlávku. Slušně vychovaný kůň do ní za jakýchkoliv okolností bez problémů strčí hlavu a málem si ji i sám zapne. Malá Algernon stojící mezi maminou a taťkou se mi snaží (je to hříbě) uniknout. V momentě, kdy to zkusí, dostane od taťky Krtka štípanec do zadku, takže stojí jako přibitá a ptá se mě, kdeže má ta ohlávka zapínání?! :o))

• 1.5.2013

  Jak se jednomu hnedle lépe dýchá …

  Po strááášně dlouhé zimě, kdy dokonce i mně docházel humor, je tady krásné, teplé, zelené, voňavé a barevně kvetoucí jaro. Nedovedete si ani představit tu úlevu, kdy vyženete koně na pastviny, ohřebíte maminy, nemusíte topit abyste neumrzli, v domečku není po kolena bahna, které někteří dobráci ochotně nosí na botech, neskutečné bordelářky se vystěhují i se svým bordýlkem do buňky a mě zůstane už jen jeden důležitý úkol, naučit všechny krasavice, které si s sebou nosí svačiny, pouklízet po sobě všechny zbytky a odpadky z jejich stolování! A to nemluvím, nedejbože, o umytí použitého nádobí, jeho utření? , a (a to už si nedovedu představit vůbec) dobrovolném (na příkaz to ještě jakž takž funguje) zametení v domečku. :o)

  Ano, máme z velké většiny ohřebeno a máme tři koňské holky. Celkem bez problémů jsem vychytala naše dvě zkušené mámy – Adélu a Zaawist. Přesto, že obě 14 dní přenášely, bylo to stylem: Ustelu si ve stáji, ohřebím, naučím děcko základní dovednosti jako, postavit se, napít se, vytlačit bobek, vyčurat se. :o)) A jdu v klidu do své postele. :o)) První se narodila 7.4. malá Zaawist, která má díky svému dosavadnímu přístupu ke všem a ke všemu „pracovní“ jméno Strašpytlík. :o)) Druhá – pracovně Drzoška – se vyklubala hned noc po své kámošce a protože Adéla měla vždycky benevolentní výchovu, malá Drzoška je případ, který se naopak nebojí ani čerta a zajímá se a zkoumá svět naprosto s přehledem bez očekávání jakéhokoliv nebezpečí. Obě malé slečny jsou si dost podobné barvou (hnědky)i hvězdičkou na hlavě (tvar a velikost téměř totožné). Naštěstí estétka Adéla vybavila svou Drzošku úhlednými zadními ponožkami, takže k omylu dojít prostě nemůže. :o)

  Zato třetí, NOVOPEČENÁ mamina Aircraft mi dala pěkně zabrat. Tak jak mi zkušené koňské mamky doslova řeknou, že se v noci ohřebí, nezkušená Aircraft (poprvé je poprvé) na mne hrála dost nehezké divadlo. :o) Tedy naštěstí nepříjemné to všechno bylo jen pro mě, protože Crofta (nejspíš po vzoru těch zkušených) taktéž 14 dní přenášela, ale holky jí nejspíš zapomněly povědět, že před tím, než pustí mléko, by se neměla zapomenout ohřebit. A nebo jí to (určitě) prozradily, ale ona nejspíš nebyla „plně soustředěná“ na výklad. :o) Psycho! Já pak musím spát skoro týden se stáji, jen kvůli tomu, že někdo nedává pozor, když mu druhý něco vysvětluje! :o) No prostě totálně znavená a polámaná jsem spolu s Františkem (ještě že ho mám) přemluvila Aircraft, že noc z pátku na sobotu je ten pravý termín pro vyloupnutí prvního mimina a tím pádem máme trojlístek koňských slečen. Pracovně „Ťuňtinka“ je naprosto jiná než její dvě kámošky. Je to kobylečka v barvě kaštánku s jednou zadní ponožkou, která velice brzy přišla na to, že lidi jsou ideální k mazlení, ňuhňání a především k masážím celého koňského tělíčka. A dělají to rádi!

  Ostatní ořové se už spokojeně pasou a protože někteří pořád ještě nedolínali, vypadají při bližším zkoumání jako příšery z hororu, které mají tu krásnou hladkou srst, tu zbytek zimního huňáčku, ale nejpříšernější jsou vytrvalé (ty nevytrhneš ani nevypucuješ) 10 cm dlouhé chlupy, které jim na nejrůznějších častech těla ze záhadných příčin zůstaly a vlají ve větru a vlní se jako obilí v létě. Děsný pohled! :o)))

  Něco málo k dostihování. Zatím jsme absolvovali dva výjezdy do zahraničí (Bratislavy) :o)) Nejdříve Lukytta (o krátkou hlavu 6.) a minulou neděli Zachary – 5. oba dva s D. Andrésem na palubě. A bude líp! Vím to, protože Zachary měl KONEČNĚ DOSTIHOVÝ projev a Lukytta se vždycky po prvním běhání zlepšuje a Adebretti už je celý natěšený a o „slůňátku“ Nerovi už ani nemluvě. Těším se na ně! :o)

• 14.1.2013

  Do nového roku přeji nám všem, abychom byli alespoň z poloviny tak dobří, jak si o sobě každý myslíme. :o)

  Nějak moc rychle mi ten minulý rok utekl. Pravda, jarní potěšení v podobě hlídání nastávajících koňských maminek se mi loni vyhnulo obloukem, zato letos se budu muset odstěhovat do stáje hned ve čtyřech případech. Pokud všechno proběhne jak má, rozroste se nám stádo hned o čtyři prcky. Adéla je březí po Ray of Light, Aircraft a Zaawist po Normenovi a Galilea by nám měla nadělit našeho historicky prvního barevného painta. Takže jestli někdo takhle na přelomu března a dubna pojedete ráno přes Lipinu a bude se vám zdát, že jste viděli blížit se k cestě parašutistu, vězte, že jsem to já, v lyžařské kombinéze a se dvěma spacákama kolem krku, kterak se vracím ze své noční mise ve stáji pěkně zpátky do domečku, abych mohla pokračovat v další práci. Už před koncem roku jsme začali s našimi koňskými mladíky Zacharym (toho jsme na podzim vykastrovali, protože jeho zasněné pohledy do dálky a nesoustředění se na požadovanou práci už jednoho docela štvali) a Císařem Nerem pracovat na fyzičce pro letošní sezónu (i když kdo ví, jak to celé proběhne a bude-li za současných podmínek dosti kapitálu na podobné radovánky jako jsou dostihy, chytřejší snad budeme po vydání propozic). A protože nám napadla spousta sněhu, už i staří harcovníci Adebretti a Lukytta pracují na plné obrátky. Našeho „pražáka“ Banzaie jsme poslali do dostihového důchodu. Ono už ho nějaké to závodění fakt nebralo, tak se nadále bude špacírovat po Lipině a okolí, případně se s ním setkáte i na jízdárně. :o) Čas letí, na nikoho nečeká, a proto jsme začali pomalinku, polehounku obsedat naše dvě miminka Almanyho a Zawarra. Kluci v pohodě zvládají první lekci – sedlo na zádech? No a co? Teď se blíží fáze dvě: Se sedlem z výběhu do stáje k večeři. :o) A jak se tak dívám, sněhu máme už půl metru, takže fáze tři – strašidlo na hřbetě na sebe nedá dlouho čekat. Kdo bude ten první šťastlivec? :o) Drahouška Achippa jsem se rozhodla opět použít coby učitele právě pro naše dva juniory a následně taktéž zařadit mezi koně výcvikově procházkové. :o) Těšte se!

  Všechny akce, na které jste zvyklí letos, pochopitelně, zase budou. Den koní je plánovaný na neděli 2.června a my doufáme, že se vám u nás bude líbit alespoň tak jako v dřívějších letech. Už teď vymýšlíme program a soutěže a hry, aby vás co nejvíce pobavili a možná i malinko poučili. Co se týká táborů, tak zveřejnění termínů turnusů je na spadnutí. :o) Bude jich dost a my se už zase moc, moc těšíme, až se uvidíme s našimi starými dobrými známými a pochopitelně si rádi uděláme i nové dobré známé. :o)) Už aby bylo léto! Jediné, co mě mrzí, ale nejde to jinak, je zvednutí ceny tábora na 4100,-Kč. Není to však naše vina, nebo nějaká naše touha po strááášně velkém balíku peněz, za vším stojí ceny potravin (dobře najíst vám přece dát musíme) a taktéž elektřina, bohužel, už není za cenu let minulých a na teplou sprchu má přece nárok po náročném dni úplně každý. :o) Tak nám, našim různým akcím, našim koním a táborům s nimi zachovejte přízeň, protože věřím, že si je zase všichni náramně užijeme!

  Trošku jako soukromá akce se nám zdál být loňský Hon na Myšku. Ale nám to neva, nás je moc a tak jsme v počtu 22 domácích jezdců a jeden host vyrazili za teplého a slunečného podzimního počasí na ještě krásnou vyjížďku. Tentokrát ne do hor, ale směrem po proudu potoků a potůčků vyzkoušet krásnou novou „cvalovku“ v délce asi 1400 metrů po měkkoučkém távníčku. :o) No nádhera!

  Když k tomuto všemu připočítáme každodenní péči o koně, výcviky, vyjížďky s našimi klienty, víkendové výjezdy na dostihy, různé vyřizování, zařizování, papírování, převozy koní (ten můj řidičák na vozík, kdy jsem si původně myslela, že se možná tak popovezu do Slušovic na rychlé práce, se stal mojí skoro noční můrou přesně v okamžiku, kdy jsem jeden den ráno frčela do Pardubic s návratem okolo desáté v noci a další den vyrazila opět, tentokrát do Bratislavy s návratem za tmy a to všechno s posádkou chrápající a chrnějící od chvíle, kdy nastartujete auto, přesně do chvíle než jim: zastavíte na čůrání, na jídlo, na závodišti a v opačném gardu při cestě domů před stájí, kdy je třeba složit koně) Ještě že mě za volantem nebere spaní! :o)))

  Tak abych ty staronové novinky nějak uzavřela. Koní máme aktualně 36. Z toho ficiální dostiháky 4, dva mimíny chystající se do koňské školy, 4 březí klisny, 4 důchodkyně (k naší malé Sáře, Borbele a Salvatoře na zimu přibyla 20-ti letá teplokrevná Hiris, která má artrózu snad ve všech kloubech v těle), sečteno a podtrženo – koní výcvikových a vycházkových máme momentálně k dispozici 22. :o) Kdo to má všechno živit?! :o)))

• 7.3.2012

  Jaro je za dveřmi. Tedy všichni doufáme, že tak nějak to je. Sice pořád mrzne, leží všude kolem sníh, který, když na Sluníčku roztaje a vydá se v podobě vody do nížin, vytvoří naprosto neschůdná ledová pole, ale my už si všichni nedočkavě představujeme tu krásnou jarní světezelenou, která zajisté už brzy vystřídá tu nechutnou zimní šedohnědočernobílou. :o)

  S nadcházejícím jarem jsme provedli velké změny ve složení našeho stáda. Tak za prvé jsme odstavili naše ROČKY. :o) Všechna naše milá hříbátka s naprostou pravidelností přeskakují jednu koňskou kategorii. Kategorii odstávčat. :o) Protože už několik mnoho let vozíme paňmámy ke hřebcům ob rok a proto si dovolujeme ten (pro mrňata) luxus, že mohou koňská mimina pod svými maminkami v mléčném baru strávit klidně i 9-10 měsíců. Takže naši tři mrňaví kluci, protože už jsou vlastně strašně moc velcí machři, brečeli po maminách jen dva dny. :o) Navíc jsme je zaměstnali i tím, že jsme je „předhodili“ na hraní jejich „bratro-strýčkům“, což znamená, že Almany má ve stádě bratra Achippa, Tornadic bratra Typhonica a Zawarro zase Zacharyho. Jedna velká šťastná koňská školka a škola v jednom! :o) Člověk by řekl, že už nám koní opravdu, ale opravdu stačí. Chyba! Když už jsme prováděli ty obrovské změny, vzali jsme to z jedné vody i s přivezením (a pochopitelně zařezením do školy) našeho nového dvouletého (doufejme že jednou veleúspěšného) dostihového oře jménem Císař Nero (Tiger Cafe X Cuketka). A protože už je mi jasné že musím podávat podrobné informace, je to hřebec, černý hnědák s hvězdičkou na čele. :o))) Tak to byla ta změna číslo dvě.

  Jinak se svědomitě připravujeme na dostihovou sezonu. A to koně i lidi! Koně ve sněhu v kopcích, lidi pěkně v teple sice, ale o to intenzívněji na spinningu, jumpingu, K-2 hikingu a někteří i v sauně a na bazéně. :o)) Občas je mi samotné divné, jak to všechno stíháme! Tak uvidíme, co nám naše zimní snažení přinese za výsledky! :o))

• 4.1.2012

  Že by NOVÝ ROK? :o) Už to tak nějak asi bude. Venku je místo zimy jaro, místo sněžení prší. Co prší, leje jak z konve! Tak jsem se přemluvila k napsání SHRNUTÍ roku právě minulého. Doufám, že zatím co tady budu datlit, mi přívaly deště nespláchnou 36 koní z horských pastvin do údolí! :o)

  36 koní. To je přesně číslo, na kterém se zastavil počet našich miláčků na konci roku. Tak abychom to měli kompletní, 2.6. 2011 se naši slečně Zaawisti narodil hřebeček Zawarro (Enjoy Plan). Je jako by paňmámě z oka vypadl. Tmavý hnědák s hvězdičkou na čele. Momentálně je kapánek přerostlý a tudíž se pohybuje s „grácií“ 15-ti letého lidského puberťáka. No elegance sama! :o) Ale my se mu NIKDO VŮBEC nesmějeme! :o)) Další naši dva už roční hřebečci, Almany (Ray Of Light, Adéla) a Tornadic (Enjoy Plan, Týna) jsou na rozdíl od Zawarra od narození pěkní, kompaktní koníci, tak uvidíme, ze kterého nám vyroste největší krasavec. Na jaře jsme ještě ohřebili haflošku Valinu, která měla taktéž koňského kluka, který si díky své nadměrně vyvinuté hlavě vysloužil pracovní název VELEHLAV. :o) A protože, jak moje maličkost dávno tušila, brutální Nikita březí nebyla, odlifrovali jsme blonďaté komando pěkně zpátky do jejich domovské divočiny.

  Další dočasnou obyvatelkou našich pastvin a stáje byla Ruletka. No, nejspíš jsme trhli světový rekord od obsednutí koně v půli května do složení zkoušek v září. Moje dobré skutky, moje nervy na dranc! Zkuste cokoliv podnikat se sotva obsednutým koněm bez JAKÉKOLIV fyzičky, který zakopává i bez jezdce při pohybu v kroku na pastvině a pod jezdcem po cca 2 minutách klusu je na pokraji svých sil! Psycho! Nicméně se věc podařila a Ruletka se svou spokojenou majitelkou odcestovala rovnou ze zkoušek na samotku na dvoreček u domu. No, . . . každého věc, ale tam ta naše práce! :o)

  Předposledním přírůstkem u nás je 10-ti letá klisna Faint Star zvaná Faja. Po lehkých úpravách (kopyt a tělesné váhy) a opravách (především stupně výchovy) by do věci nezasvěcený člověk teď, po dvou měsících jejího pobytu v naší stáji, nepoznal, že je vlastně naprostým nováčkem. Prostě máme talent! A ten nám nikdo nevezme! :o))) Posledním koněm do počtu je navrátilkyně Galilea. Po té, co v nájmu dala strakatou kobylku (paint horse) se na podzim vrátila domů. Ovšem bez asi tak 150 kg živé váhy! :o( Na to se nedá nic povědět. Jen krmit a krmit. Ne že by už také nezapadala do kolektivu oplácaných huňáčů, ale stoprocentní to ještě není. Takže tolik k osazenstvu.

  Den koní byl slunečný a pohodový. Sice po minulém ročníku, kdy k nám našlo cestu skoro 600 nadšenců, se mi zdálo, že návštěva cca 300 lidí je nějaká pomenší! :o) Ale proto ta POHODA! No, uvidíme, jak to dopadne letos. Termín Dne koní vymyslím, pravda, až po zveřejnění dostihové termínové listiny, ať máme klid na hrátky a nemusíme dělit tým! :o)

  TÁBORY. Tak ty jsem ,jak se mi to stalo?, strávila opět v kuchyni, ve velícím centru. Po loňském ročníku jsme táborem vskutku světovým! :o)) Kromě Majdy, která prý pokaždé svůj přílet z Aljašky podmiňuje týdnem u koní, si jízdu na našich ořích užívaly dvě tábornice ze Španělska a POZOR! tři táborníci ze Shanghaie (kdo má problémy se zeměpisem, Shanghai je v Číně) :o)) Takže z toho plyne, že výcvik a hry a všechno ostatní zvládáme v mnoha jazycích (čínsky ještě ne v takovém rozsahu) :o)) , ale česky, slovensky, anglicky, německy skoro levou zadní a při troše dobré vůle i ruština se dá oprášit. Proto se už všichni moc tešíme, koho nám o prázdninách vítr přifouká a s jakými novými tvářemi se budeme moci seznámit. Na ty naše staré známé se těšíme úplně nejvíc, protože nás vždy moc potěší, že i po roce v nich najdeme dobré základy z našeho předchozího snažení! :o)

  HON NA MYŠKU. Taky dobrá akce. Hezká (a dlouhá) vyjížďka, kdy po příjezdu má člověk pocit, že ho budou muset z koně sundat jeřábem, protože oři na hřbetě tak nějak zatuhl a nohy se nehýbou jak mají, a ruce jsou jak z másla, a zadek jak naklepaný na řízky, a záda taktéž malilinko víc ztuhlá než obvykle. :o) Ale jinak PARÁDA! :o)

  Další tradiční a všemi oblíbená akce jsou KUŽELKY. Vyhráli jsme! Porazili jsme slušovický tým pod vedením Radima Bodláka! Ha! Jsme jim to nandali tak, že nám museli zazpívat vánoční koledy! :o)) To byl ale sbor! Nebo sběr? :o)) Jakože, my se občas i bavíme, víte? :o) Poslední kvalitní akcí minulého roku byla Silvestrovská vyjížďka. Paní příroda nás má ráda a proto den předem nechala napadnout příjemnou 30-ti centimetrovou vrstvu bílých peřin, a tak jsme se mohli cítit opravdu jako na zimní procházce. Krása! Jo, ale od té doby prší, prší, jen se leje!

  Poslední, co mi zbývá dát ve známost jsou naše výsledky v loňské dostihové sezóně. Jednoduše: 6 koní v tréninku, 24 startů, 10 umístění a POZOR! po dlouhé době 1 vítězství! :o) Jinak to byla opravdu klasika. Více smůly, špetka štěstí, tu výkon koně lepší, než výkon jezdce, tu se to převrátí zase naopak. :o) Ale Lukyttino vítězství nám udělalo opravdu velikou radost! Navíc byla Lukytta nejúspěšnějším koněm stáje, protože kromě prvního startu na překážkách, kdy se ne vlastní vinou poroučela k zemi a startu ve Velké Chuchli, došla vždy tzv. za peníze a když si připočteme její slavné vítězství… :o)) Je to naše loňská jednička! Adebretti měl loni více smůly než všichni ostatní. Pád v prvním dostihu v Bratislavě přes koně, v Pardubicích 6. v dostihu, kde byli samí jedničkoví vítězové a 3 vítězové derby! :o)) Tomu se musí člověk zasmát. Po té 5. místo ve Slušovicích po kterém byl ve stavu nemocných, nicméně rychle se hojících pacientů vyodpočíván až do současné „pracovní všeho schopnosti“ :o)) Banzai to měl (jako ostatně vždy) jak na houpačce. Zahájili jsme 4. místem ve steeplechase, pak se mu na skocích 2x nedařilo, tak jsme se vrátili na rovinu. Jednou 5. jednou 3. a pak se zase klasicky přemotivovaně vrhl do boje dříve než měl. Osmý! Zachary. Tak z toho nám vyrostl krasavec první kategorie. Jeho běhání bylo spíše takové seznamovací. Dva starty na 1000 m – 6. a 5., pak jsme si pomachrovali v Karpatské ceně, která (klasicky) neklapla podle mých představ, takže 8. Svou první sezónu ukončil Zach zase 5. místem, ale zatím běhal jen když, a jak to chtěl sám. Letos se možná bude trochu divit, že dostihování není sranda, ale dřina! :o) Dva naši velepozdní „Magnusové“ Achipp a Typhonic se zatím moc nepředvedli. Jejich předposlední místa rozhodně nejsou podle našich představ, ale přece jen Čip předvedl jakous- takous „vzestupnou“ tendenci, když dokázal v posledním, jezdecky ne moc podařeném startu dosprintovat na sedmém místě. :o) Ale když to vezmeme kolem a dokolečka… Docela to ušlo! :o)) A proto, aby bylo líp začali jsme pěkně pomaloučku, polehoučku pracovat a zjistili jsme, že naši uňové jsou na tom i po 2 měsíční pauze jako-by žádná nebyla! Těšíme se na jejich výkony!

• 28.4.2011

  Tak je to konečně tady! Jaro a s ním spousta práce. :o) Já se na to jaro a jarní zelenou vždycky strááášně těším, ale pokaždé zapomínám, že s tím hezkým jarem zas a znova přibude spousta „jiných“ povinností. :o)

  Začínáme! Přes to, že jsem poslala Krtka a Aircraft do dostihového důchodu, máme zase o něco větší nadělení koňských sportovců. Naše ostřílené kusy Adebrettiho, Banzaie a Lukyttu doplnili v dostihovém lotu 3 nováčci. Naši vlastní 2-letý Zachary (Rosensturm, Zaawist), 3-letý Achipp (Magnus, Adéla) a taktéž tříletý „Magnus“ Typhonic (Týna) zvaný Tajfun, který se k nám „nastěhoval“ i se svojí březí paňmatkou v polovině února. :o) Od té doby máme v majitelkách Týny a a Tajfuna tři zdatné pomocnice, se kterými je super spolupráce a srandy kopec!

  Hřebení. To je bod číslo dvě našeho jarního programu. Hned první na řadě byla nováček Týna. To jsem spávala ve své posteli a v klidu. Nevděčný úkol, nocování ve stáji, si „odsloužila“ rodinka Táborských. :o))) Po měsíci bivakování (blázni, že?) :o) se konečně všechny 4 holky dočkaly. 21.4. čtvrt hodiny před půlnocí se Týna ohřebila. Tedy ohřebila. Na svoji postavu si toho naložila víc než dost. Hřebení Týny totiž připomínalo pohádku O veliké řepě. :o)) Táhli, táhli, vytáhnout nemohli. :o) Už když jsem do té paňmámy sahala, říkala jsem si … takhle velkou hlavu … ve dvou lidech … no, nevím! Vždycky, když se mi podařilo hříběti srovnat nohy a zavřít mu hubu :o) , protože mělo spodní čelist zastrčenou pod překříženýma nohama, položit tu obrovskou hlavu na nožky, aby vše proběhlo jak má, bláznivá Týna hned v zápětí změnila polohu. Když zrovna ležela, vstala, když stála, měla potřebu si lehnout. A já jsem mohla začít znova, protože co udělá hříbě, když kobyla vyskočí na nohy? Žbluňkne zpátky! No řeknu vám, takovou silou, jakou jsme musely vyvinout při hřebení Týny, jsem naposledy tahala před 15 lety tele z krávy. :o) Pohádka začíná. Pozor! Týna stojí. Mirka ji drží u hlavy, já rovnám (asi popáté) hříbě a zkouším potáhnout. Nic. Ven lezou jen kopyta jak z begana. Tak se snažím! Hlava jak kýbl! To nedám! Dofrčela Peťa a chvilku se přetahujeme s Mirkou o kobylu. Já visím na jedné noze, Peťa na druhé. Ha! Kýbl je venku! Zase visíme! Dostat ho tak přes hrudník! Funíme jak ježci. Makáme, makáme! Jo, podařilo se! Hrudník máme, zato zase drhneme v kyčlích! Ty v.le, to je mamut! Peťa visí až u země na obou nohách (Týna měří cca 150 cm) a ten smrad se ani nehne! Ať se Týna snaží, jak chce! Jak tak jistím „výchozí“ otvor, cítím, že je to opravdu natěsno! Tož co už fčil! Tak jsem ho lapla, obludu, „kolem pasu“ a už jsme zase visely dvě na hříběti, jedna kobyle na hlavě a tahaly jsme se o ni jak o život, ale už jen chvilku! :o) Vyhráli jsme všichni! Týna bez následků, hříbě (hřebeček,ryzák, po Enjoy Plan, s pracovním názvem Tonda) bez následků jen nám, porodním asistentkám se klepaly ruce ještě u večeře. :o)

  Zato vsadit si na to, že se včera do rána ohřebí Adéla, prohrála bych i vlastní boty! Večer si tak mámu zkontroluju a zhodnotím, a s klidný svědomím jdu spinkat, protože brzo ráno mám vézt babičku do Zlína k doktorovi. Ráno jsem domluvená s Františkem, že nasype koním snídani, než odjede v pět do práce, abych koníky pěkně před šestou pustila na pastvinu. Telefon! „V.le máš tu hříbě!“ :o) Tak tomu říkám zodpovědnost! Áďa ve svých 20-ti letech přesně ví, že už taky nepatřím k nejmladším :o))) a že vlastní postel je vlastní postel. Tak všechno vyřešila sama a na jedničku! Sice jsem si představovala mrňavou koňskou holku, jako pokračovatelku inteligentní Adély, ale jsem moc ráda i za šikovného hnědáčka (po Ray of Light). Takže teď nám ještě za tři týdny zbývá ohřebit Zaawist (taktéž Enjoy Plan) a dvě naše každoroční návštěvnice,haflošky Valču a Nikitu, které jsme včera byli opět ulovit na jejich domovských pastvinách a pěkně po přerostlých a olámaných kopýtkách je dopravili k nám, aby jejich hřebení proběhlo po dozorem. :o) Ještě, že máme kováře po ruce!

  Ostatní koňové se už nadšeně pasou na trávě, která zatím není po kolena, ale jen po kotníky. :o) Zimní doplňky shazujeme tak nějak průběžně a postupně. Máme už některé koně v letní, lesklé srsti, ale najdou se i mufloni, kteří do poslední chvíle nevěřili, že je jaro konečně tady. A aby bylo všechno kompletní, dostihové oře začínáme pěkně pomalu posílat do boje. První byl v neděli v Bratislavě Adebretti, který po celý dostih vypadal DOST DOBŘE :o), ale protože dostihové štěstí, jak známo, sedí na jiných a ne na nás, na předposledním skoku upadl kůň Břeťovi přímo pod nohy a on, chudáček hodil kotrmelec o něho! SMŮLA JAK HROM! Ale jsme živí a zdraví, proto pokračujeme 7.5. v Pardubicích. :o) Tuto neděli si svůj první start na překážkách vyzkouší v Lysé nad Labem Banzai (M. Liška) i Lukytta (Z. Bodlák). Tak nám držte pěsti! :o)

• 1.2.2011

  To musíte vidět! Co? No přece nový seriál Znamení koně, který začíná už v pátek 11.2.2011 ve 20 hodin na ČT1. :o)

  Tedy když pomineme skutečnost, že jsme měli tu úžasnou možnost se natáčení aktivně účastnit, prostě JE NA CO SE DÍVAT! A teď asi nevíte, jak my to víme, co? Je to strašně jednoduché. Jako jedni z mnoha, kteří mají své malilinkaté zásluhy na tom, že se podařilo něco moc hezkého, jsme byli pozváni na PŘEDPREMIÉRU seriálu. :o) Prostě paráda! Skoukli jsme první tři díly a klidně bychom zvládli všech 13 v kuse, ale ta představa, že bychom seděli 13 hodin na zadku, spát bychom šli možná tak další den ráno a následkom toho by neměl kdo dělat koně, nás přesvědčila, že dáme tři a na zbytek si spořádaně počkáme. I když to čekání bude neskutečně dlouhé! :o)

  Takže opravdu všem doporučujeme dívat se od začátku až do konce, ať vám nic neuteče. :o) My jsme sami sebe, zcela pochopitelně, hledali na „stříbrném plátně“ promítací místnosti. :o)) A našli! V prvním díle zadržený kůň Rebel = naše Lukytta, Banzai třetí v cíli, Táňa odsedlává Aircraft po „dostihu“, všichni korzujeme v dostihovém davu, Áňa nese kýblík, Nika vede odbornou „debatu“ před boxem, moje maličkost v červené vestě málem porazí Davida Horu = Richarda Krajča vrátky od boxu v sedlišti, … No prostě fakt tam jsme! :o))) Takže vlastně už nesmrtelní! :o)))) Tak teda nezapomeňte. 13 pátečních večerů to jistí!

  A teď zase z domácího soudku. Letošní zima je podivná. Mrzne až praští, napadne 40 cm sněhu, pak je zase 14 dní skoro jaro, pak zase mráz, ale skoro bez sněhu… Divné! Nicméně nás nic a nikdo nedostane. :o) Krtek a herečka Aircraft jsou už s konečnou platností v dostihovém důchodu. Krtka čeká spolupráce s turisty a táborníky, Aircraft nejspíš kariéra chovné paňmámy plus taktéž nenáročné turistování. V dostihovém lotu nám stále zbývají Banzai, Adebretti a slavná hééérečka Lukytta jako překážkoví koně pro letošní sezónu. Docela se na změnu disciplíny u Bajzy a Lukytty těšíme, v lese skáčí všechno a za všech okolností moc rádi. Navíc máme dva „nováčky“ Achippa (Čipa), který UŽ dosahuje bez 3 cm vzrůstu svého velkého vzoru, strýčka Fan From Diatoma (Krtka) a dvouletého Zacharyho, se kterým rádi spolupracujeme pouze z jeho levé strany, neboť jeho pravé oko opatřené za každé situace vyvaleným bělmem dává tušit, že se jedná o jedince lehce hysterického, jinak napsáno, CELÁ MAMINKA (Zaawist). :o) Ale protože jsme holky šikovné, podařilo se nám po 14 dnech pomalilinkatého přesvědčování Peťu M. milému darebákovi na sedlo nejen pověsit jako pytel, ale v poslední době jí bylo milostivě povoleno se dokonce VZTYČIT do jezdecké pozice, bez toho, že by na nás Zachar začal poulit i své, běžně neviditelné, levé bělmo! :o)

  Ostatní koníci jsou chlupatí, tlustí a spokojení. Dokonce i naše „důchodkyně“ v pokročilém věku Borbela (letos oslaví neuvěřitelných 27 let), malá Sára a Salvátora letos přezimují v naprosto (vzhledem k jejich věku) dokonalé kondici. :o) Stejně se ale všichni těšíme na jaro a na léto, to je vám pak taková pohoda…

• 21.9.2010

  Krásně svítí sluníčko, ale stejně mám pocit, že na sebe podzim a zima :o( nedají dlouho čekat. Úspěšně jsme zvládli prázdninový nápor táborníků a ostatních jízdy chtivých návštěvníků, za což patří můj veliký DÍK VŠEM, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na zdárném a bezproblémovém průběhu celých dvou měsíců a spokojenosti určitě ne méně, než 1000 našich milých zákazníků. :o) Doufám, že jste si to s námi a našimi koňmi pořádně užili. :o)

  Letošní tábory se nesly v duchu JEŽDĚNÍ. Pro jednou jsme omezili naše oblíbené vycházky do okolních krásných lesů a soustředili jsme se ještě více, než kdy dříve, na výcvik dětí v jízdě na koni. Přiznávám, že naše nervové soustavy mnohdy trpěly. :o) Situace, kdy cvičitelka velí: „Pobízej holení!“ a nic se neděje, čili jezdec se dále veze bez jakékoliv další snahy, vrcholí obvykle stylem: „Tak už ho konečně pobídni!“ , „Vždyť pobízím!“ , „Nic nevidím, nepobízíš!“ , „Pobízím!“ , „A víš vůbec, kde máš holeň?“ , „NEVÍM!“ :o))) Načež má totálně zoufalý cvičitel pouze dvě možnosti. Za prvé, vysvětlit (minimálně po třetí), že HOLEŇ je ta část nohy, která adeptovi jezdectví narostla přesně v místě mezi kolenem a kotníkem (umístění kolene a kotníku známe většinou už z mateřské školky, takže alespoň přibližné určení umístění holeně je nám SKORO jasné) a to na OBOU nohách, nebo za druhé (naštěstí se tak nestalo zatím nikdy) začít mlátit hlavou (pochopitelně tou svojí) o vyprahlou zemi a začít vážně pochybovat o vlastních pedagogických schopnostech. :o)) Kdo někdy někoho učil jezdit na koni, jistě zažil i další téměř neřešitelné situace při nácviku lehkého klusu, kdy se snažíte do „uřvání“ hlasivek rázovat jak kormidelník na lodi: „Nahoru, dolů! Nahoru, dolů! Nahoru, dolů! Proboha! Nahoru, dolů! Je to na 2 doby! Nahoru dolů! Néééé! Umí vůbec počítat do dvou?“ Nebo v případě, kdy 15-ti letá slečna jezdí v lehkém klusu NA KRUHU a absolutně netuší, která že je to ta VNĚJŠÍ a VNITŘNÍ noha koně, se nebohému cvičiteli zdá, že někteří jedinci k nám přistáli přímo z jiného světa (kde je ovšem všechno naopak než u nás). Ale my si to jinak opravdu užíváme! :o))))

  Pochopitelně nezahálí ani naše dostihové komando. I když jak letos říkám, kam nahlásím koně, tam zruší dostihy (většinou z důvodu podmáčení dráhy), přece jen se nám čas od času podařilo vyběhnout. :o) Také naše amatérské dostihové jezdkyně mají za sebou své první opravdové dostihové testy (se střídavými úspěchy) ale protože opravdu ještě nikdy žádný učený z nebe nespadnul, chce to jen učit se a makat do roztrhání těla :o) a bude líp! :o))) Když se mě kdysi kdosi ptal, jak dlouho bude Fan From Diatome (Krtek) běhat, odpověděla jsem, že dokud bude zdravý a bude ho to bavit. Což o to, zdravý je jak řepa, v kondici jak nikdy, jen ta motivace se někam vytratila, takže jsem se rozhodla, že z Krtka udělám spokojeného důchodce. Když ho tak vidím, říkám si, jestli mě taky někdo šoupne do klidného důchodu, až mě celý ten kolotoč přestane bavit. :o)

  Ostatní koníci odpočívají po prázdninách a protože už byly nějaké ty chladnější dny, začínají podrůstat na zimu. Jejich kožichy se momentálně tváří jak ostříhaní plyšáci. :o) A protože si do zimy musíme ještě něco užít, máme v plánu koncem října (termín dolaďujeme) uspořádat opět Hon na Myšku, jako takového většího „Huberta“ i pro naše kamarády z okolí. :o) Těšte se, všechno se zavčas dozvíte!

• 1.7.2010

  Zdravíme vás z Prahy!

  Určitě si říkáte, jak jsme se tu vzali. Je to naprosto jednoduché. Náš čtyřdenní výlet do Velké Chuchle zařídila Tánička, která coby úspěšná kaskadérka nadchla svým výkonem filmový štáb natolik, že jsme byly povolány zachránit situaci při natáčení filmového dostihu.

  Takže od začátku. Všichni víte, že se účastníme natáčení třináctidílného seriálu Znamení koně. V průběhu natáčení jsme se propracovali od komparzu, který přenáší kýblíky a vodí koně, až na nepostradatelné články celého systému. Jednak proto, že naše dvě koňské herečky Lukytta a Aircraft se objeví v seriálu minimálně v osmirolích a to proto, že jsou nesmírně adaptabilní na filmové prostředí a také několikanásobné převlékání kostýmů (uzdeček) během natáčecího dne jim nedělá žádný problém. Ale až Tániččin výkon kaskadérky nám zajistil postup přímo do Velké Chuchle.

  První letní den, navlečeni v zimních bundách, protože bylo asi deset stupňů a fučel takový vítr, že nás málem odnesl, jsme natáčeli vyjížďku na koních s následným pádem. Všechno bylo úžasné až na to, že když přišlo na věc, zjistili jsme, že agenturou nominovaná desetiletá kaskadérka vybavená ochrannou vestou, žíněnkou a všelijakými nárameníky, nákoleníky a náloketníky… není schopná dojet na koni z bodu A do bodu B a ne tak v bodě B spadnout na určené místo.

  Když jsme zahlédli pana režiséra, který s nešťastným výrazem přemýšlí, jak z této zapeklité situace ven, nabídli jsme mu Táničku. Tánička souhlasila. Během několika málo minut měla na hlavě vytvořený culík z příčesku a za dalších pět minut nakráčela na plac jako Rambo oblečená do oblečku desetileté holčičky. Vzrůstem odpovídala, objemem hrudníku nikoli. Na dotaz, jestli má ochrannou vestu, odpověděla: „By sa mně tam už nevlézla, né.“

  Poté, co jsme Táničku vysadili na hysterickou Charismu, šlo vše jako na drátkách. Táňa nejdřív zbušila protivnou kobylu, poté se za doprovodu Aircraft s druhou jezdkyní vydaly pracovním klusem z bodu A do bodu B. Tánička pobídla Charismu, a protože měla být za balíka, bylo to takové to typické „dyn dyn dyn“. A pak už následovalo jenom jediné – velká rána o zem. Tánička se poroučela k zemi přesně v bodě B a celý filmový štáb zíral, že přežila svůj kousek bez ochranné vesty a bez žíněnky. Nejspíš všichni čekali, že bude minimálně hodně potlučená, když sebou tak zodpovědně řízla o zem. Ale Táňa se vesele vyhrabala ze země a s úsměvem od ucha k uchu valila chytat kobylu. Poté se pan režisér opatrně zeptal, jestli by to zvládla ještě jednou. Táňa na to: „Klidně.“ A jelo se druhé kolo úplně ve stejném duchu „dyn dyn dyn Prásk!“ Po druhé havárii začal filmový štáb tleskat tak, že nás bylo slyšet možná i ve Zlíně. Kromě uznání si Tánička vysloužila dokonce i oběd, což se nám, obyčejným nosičům kyblíků a vodičům koní, v životě nestalo. Takže musíte uznat, že takový výkon, který v podstatě zachránil celý natáčecí den, si zasloužil velkou odměnu. Čtyřdenní pobyt ve Velké Chuchli.

  Den po slavném Tániččině výkonu jsme se vydali slavit závěr natáčení do Napajedel. To já jenom, abyste si nemysleli, že jenom Tánička umí padat. V jádru jde o to, že jsme do napajedelské rotundy byli pozváni sníst filmovou hostinu. No a když se tak ležérně opíráte s dortíkem v ruce o zábradlí uvnitř rotundy, vesele debatujete s vedoucí hřebčína a jak sám řekl „prostorově poněkud výraznějším“ kamarádem a povolí pod vámi ztrouchnivělý trám zábradlí, stane se jediné. Synchronizovaný pád na záda do pohybovky kolem rotundy. No, kdyby to někdo chtěl natočit, nezvládne to. Člověk prostě padá někam do prázdna, kolem něho lítají porcelánové talířky a dortíky a navrch vás někdo pokropí půllitrem pomerančového džusu. Když se vám při dopadu nic nestane, je možné to také pokládat za kaskadérský výkon. A navíc jsme pobavili asi sto lidí. Jediné, co nám přišlo líto, že jsme dortíky nesnědli, nýbrž jsme se v nich vyváleli.

  V neděli ráno jsme s Aircraft a Comedy Kingem vyrazili na derby den do pražské Chuchle. První den proběhl celkem na pohodu. Druhý den, kdy se natáčelo zavádění do boxů, začalo přihořívat. Jeden velmi chytrý pán nám coby zavaděčům nutil kromě povinných přileb ještě ochranné vesty. Problém byl v tom, že jsme byli přesně tři zavaděči a měli jsme přesně jednu vestu, a to ještě Tániččinu. Dovedete si představit, jak vypadá metrákový chlap, když ho narvou do ochranné vesty, v které jezdí někdo, kdo měří metr padesát? Trochu nepoddajná podprsenka. Vesty jsme zrušili bez ohledu na protesty pana H.

  Z neznámých důvodů dotyčný pán protestoval také proti přeužďování koní na dráze. Nechápeme, z jakého důvodu. Nicméně jsme převlékáním kostýmů, přeužďováním a podobnými kejklemi zvládli natočit se dvěma koňmi osmičlenné startovní pole. A to ještě nebyl všem dnům konec.

  Další den jsme natáčeli samotný dostih – filmové derby. Pan H. byl opět velmi chytrý. Strašně ho zajímalo, kolik Táňa vyhrála dostihů a jestli tedy vlastně může vstoupit na chuchelskou dráhu. Pro jistotu jsme Táňu posadili na Comedy Kinga, aby nemusela svýma valašskýma teniskama znesvěcovat posvátnou chuchelskou dráhu.

  Filmový dostih se odehrával v tempu odpovídajícím vycházkovému cvalu v lese. Nicméně Aircraft se finiše neúčastnila, protože se jejímu jezdci zdálo, že už toho má dost. Krofta říkala, že to bylo přesně naopak.

  Vrchol celého dne byl v tom, že při dekorování Aircraft coby vítězného koně vavřínovým věncem donutil pan H. vodiče, aby měl na hlavě přilbu. To jsme nepobrali nikdo.

  Strááášně jsme se těšili na další den, kdy jsme měli natáčet koně v padoku. Všichni jsme se děsili toho, že jak ráno vstaneme, budeme si muset nasadit přilby a sundáme si je až s pokročilým večerem. Všechon proběhlo celkem na pohodu, až na to, že jsme nachodili asi sto třicet kilometrů. Zatím co Aircraft a Comedy King by se klidně v padoku pásli, což je přísně zakázáno, chuchelští koňové, kteří tvořili další členy filmového startovního pole, se musí neustále pohybovat. To znamená, že jsme nakonec asi dvě hodiny chodili kolem padoku, a když zrovna nejel vlak nebo motorka nebo náklaďák, tak se pro změnu někomu podařilo něco říct špatně v dialogu a my jsme dosáhli osobního rekordu – sto třicet kilometrů za den.

  Ani nevíte, jak rádi jsme jeli mezi normální lidi zpátky domů. Teď už dva dny přemýšlíme, jestli to bylo v té Chuchli za odměnu nebo za trest.

• 17.6.2010

  Naše dvě amatérské jezdkyně Táňa a Peťa M. vyrazily za zkušenostmi do Bratislavy. Peťa M. v sedle Lukytty absolvovala svůj první start a dostih dokončily na pěkném sedmém místě. Táňa, která měla za sebou první start v Šuranech s Aircraft (nebyly poslední), si v Bratislavě vylepšila skóre. Na hřbetě svého miláčka dorazila do cíle třetí o krátkou hlavu za druhým umístěným koněm. Během urputného finiše se Krofta kopla do přední nohy a my jsme měli o zábavu postaráno. Den a půl jsme zastavovali krev stříkající z přeseknuté cévky, naštěstí nám pan doktor po ultrazvukovém vyšetření sdělil, že šlachu má kobylka v pořádku, a po zahojení sice velké, ale povrchové rány, může začít znova trénovat. Do té doby ji budeme mít za filmovou herečku.

• 6.6.2010

  Úžasný Den koní, úžasný úspěch! V Den koní nás navšívilo bezmála šest set návštěvníků. Mám pocit, že jsme trhli rekord. Svézt se na koni a zahrát si hry první hezkou neděli po dvou měsících deště, ne tak si zazpívat s Martinem Motýlem a Erikou a navíc ještě vyhrát jízdu na koni zdarma a celý týden prázdninového pobytu, tomu přece nemůže nikdo odolat! Všem moc děkujeme!

  V Pardubicích na rozmáčené těžké dráze se Adebretti s Bohoušem Mátlem snažili o co nejlepší umístění mezi kvalitními soupeři. Bylo z toho perfektní třetí místo za dvěma nejlepšími koňmi v poli. Jen nás trošku po dostihu vyděsilo Břeťovo zranění, z kterého se naštěstí během tří dní vylízal bez jakýchkoliv následků.

• 7.3.2010

  Chvilku jsme si mysleli, že už bude jaro. :o) Není tomu tak. Byl to velký podvod! Ta zima teda ví, jak nás potrápit. Půlmetrová sněhová peřina nám roztála, všude bylo plno vody a kvalitního blátíčka, takže z koní se staly koule bahna, které z nich nejdříve teklo a pak zatvrdlo do nerozebratelného krunýře. Proto jsme také museli chudinku Galileu před cestou do nového domova, zima nezima, oprat ve sprše a následně zabalit do teploučkého huňáčku. Ano, je to tak. Náš jediný oř, který nebyl schopen spolupracovat s dětmi odfrčel dělat společnost další kobylce do rodiny, na dvorek. Holky se skamarádily velice rychle a už v brzké době vyrazí obě za ženichem. Noví majitelé chtějí mít z kobylek hříbata po „paintovi“. Tak budeme držet pěstičky, aby šlo všechno podle plánu a hříbátka se za rok narodila strakatá.

  Jednoho pátku jsme také vykastrovali náš nový poničí přírůstek. Koník se tváří jako neviňátko, takový milouš a slaďouš, ale jakmile se dostal (pochopitelně vykastrovaný) do stáda, okamžitě se zamiloval do naší babči Malé Sáry a stal se z něj koník obranář, který hájí svoji převelikou (a přestárlou) lásku jako lev! :o) Jo a teď mě napadlo, že ještě pořád nemáme oficiální jméno pro našeho bojovníka a že by to teda mohl klidně být třeba PRCEK LVÍ SRDCE! :o)

  Poslední velký přesun jsme provedli v pátek, kdy jsme odvezli naše „miminko“ Zacharyho, po vzoru Čipa, do Vlachovic do stáda ostatních koňských výrostků. :o) Prostě taková koňská školka. Maminka Zaawist ho doprovodila až ke dveřím boxu, kde na něj už čekala nová rezavá kamarádka. Zachary se hned ujal vedení celé dvojky a společně pak vyrazili vstříc novým kamarádům. V úterý ho zkontrolujeme, protože vezmeme na výlet madam Adélu, aby ji vyšetřil pan doktor před připouštěním. A taky už by si mohla omrknout svého nového partnera Enjoy Plana, aby pak bylo jejich první rande jako z učebnice. :o)

• 15.2.2010

  Jak jsme zmrzli na kost, aneb další den natáčení. Tak nějak by se dal nazvat minulý čtvrtek. Vyrazili jsme se čtyřmi závodníky (repre kusy) do Bystřice pod Hostýnem na natáčení „Vánoční dražby“ pro seriál Znamení koně. Cesta se zkušenými cestovateli – Aircraft, Adebrettim, Banzaiem a Lukyttou proběhla i za hustého sněžení v naprostém klidu také díky našim dvěma zodpovědným řidičům. Všechno šlo jak po másle až po odbočku na statek, kde se mělo natáčet. My v horách nevíme, co máme, když u nás sice fouká třeba i vichr, ale o naše milé kopečky se jeho síla na 100% rozbije ve skoro neškodný „vánek“. Ne tak na rovině pod hostýnskými kopci. Prostě odbočíte z hlavní silnice na cestu vedoucí ke statku a … místo cesty se před vámi objeví skoro metrové nafoukané závěje. Nejsem meteorolog, ale síla větru dosahovala rozhodně stupně vichřice, protože jen vystoupení z auta se rovnalo sportovnímu výkonu, kdy se člověk musel prát s větrem o dveře auta, nejdříve aby je vůbec otevřel, pak zase aby je vítr nevyvrátil, udělat krok rovně v „bílé tmě“ vlastně ani nešlo a dýchat se dalo taky jenom zády k vichřici. Takže vlastně do dneška přemýšlím, jak se Táničce podařilo v tomto příjemném počasí ulevit si močovému měchýři. Po větru? Proti větru? :o) My holky to máme trošku složitější.

  Když bylo jasné že nejsme kouzelníci, abychom se dostali skrz metrové sněžné bariéry, vyslala jsem S.O.S. a ze statku pro nás vypravili traktor. Nejdříve vyhrnul tuny sněhu (které se podle mého během půl hodiny přemístily zase zpátky na své původní místo) a pak hezky jedno auto po druhém i s vozíky a koníky nás vytáhl až skoro na místo. Jakmile jsme koně složili, použily je „blondýny“ jako závaží a vydali se společně směrem ke stájím. Na chvilku jsme naše televizní hvězdy ubytovali v boxech a posléze je přemístili do „haly“. Do seníku zakrytého ze tří stran sítí proti větru. Koníci si společně užívali pískového povrchu a relativní volnosti a řádili v hale jak černé ruky. S námi už to bylo horší, protože jsme museli hlídat všelijaká filmová hebla a stojany aby je naši miláčkové neroznesli na kopytech a při této činnosti/nečinnosti jsme promrzli poprvé toho dne, ač zkušeně navlečení do nesčetných vrstev oblečení, jak preclíci. Okolo jedné hodiny konečně přišla řada na naše herecké vystoupení.

  Předváděli jsme koně, vodili je kolem jízdárny a zase „předváděli“ a zase vodili a mrzli a mrzli a dražlili a dražili (Aircraft např. „vydražil“ pán v hnědé čepici za 90 tisíc). A už nezabíral ani horký čaj. V mezičase jsem vyhodila klepající se a zuby cvakající Táničku na Croftu ať se tedy aspoň trochu zahřeje, a když měla nešťastnice slézt s koně dolů, byla tak ztuhlá, že volala. „Sundejte mě!“ Jinak na tom nebyly ani Áňa a dvě Peti. Tedy Peťa Vlčica položila toho dne na oltář umění největší oběť z nás všech. My ostatní jsme byli jen zmrzlí jak voda v kýbli, ale Vlčica si odnesla jeden pohmožděný prst na pravé ruce (a následně sádrovou dlahu) z toho, jak ji Lukytta nadšeně vynesla z vozíku, dále pak jednu ušlápnutou podrážku, když jí (opět) Lukča při filmovém „předvádění“ s chutí dupla ze zadu na patu. Vypadá to tak, že celodenní filmový výdělek padne na nové boty. :o)) Docela rádi jsme se sbalili a rozjeli se k domovu. Po tmě, o půl osmé večer jsme byli doma jako na koni. Teď jen všichni doufáme, že v dubnu, kdy máme točit znovu už bude počasí alespoň jarní, když už ne zrovna letní. :o) Kdo ví, co na nás vymyslí páni filmaři na jaře a v létě.

  Koníci domácí jsou naprosto spokojení a my s nimi. Pravidelné nedělní skijöringy jsou úžasné, koně ve sněhu čisťouncí a závodníci spokojeně a nadšeně pracují. Malého strakatého poníka jsme vysvobodili z kozího chlívku a dovezli ho do koňského ráje. :o) Občas mám strach, že se usportuje k smrti, protože malý nadšenec po výběhu denně naběhá kilometrů a kilometrů. Je to takový koňský miláček, hodňoučký a miloučký. Jen je to pořád ještě hřebeček. I když už jsem s panem doktorem domluvená, že už brzy, coby valášek, pofrčí do stáda za ostatními.

• 9.2.2010

  Dnes to bude půl na půl. Něco ze soudku smutného i veselého. Tak ať to máme za sebou. Všichni víte, že zakladatelka naší ÚŽASNÉ „G“ rodinky Giovanna posledních pár let trávila na Slovensku u Renči a Štefana. A právě tam v neděli spadla ve výběhu a zlomila si stehenní (psala Renča) kost a musela být uspána. Je mi to moc líto, protože Giova byla můj první úplně vlastní kůň. Tak jen doufám, že jsme si už vybrali všechny smůly smůlovaté na celý rok dopředu.

  V poslední době se naší oblíbenou nedělní zábavou stal (jak jinak v zimě a na sněhu) skijöring. :o) Je to prostě paráda. Jen nesmíte mít na nohou místo lyžáků středověký mučící nástroj zvaný „španělská bota“ jako například já minulou neděli. :o) Naprosto chápu, že mučení nešťastníci přiznali, při použití tohoto vynálezu, všechno možné i nemožné na celém světě. A víte, co vznikne, když se do sáněk naložených sedly, lonžkami, dekami, uzdečkami, lyžáky, … „zapřáhnou“ naše dvě „obryně“ (při troše dobré vůle i 155 cm vysoké) Táňa a Peťa V.? No přece dvojspřeží shetlandských poníků! :o) A víte, co má na mysli blondýna, když vám sdělí, že má chuť na TARANTULE? :o) Teda TORTELINY? Pochopitelně, že by si dala PIKANTULE. :o)))

  A protože máme opravdu dost sněhu a případný pád by měl přistání jako do peřin, pustili jsme se do obsedání našeho miminka Achippa zvaného Čip. Se sedlem na zádech se smířil už dávno, tak jsme mu tam přidali Peťu M. Jen na chvilku. :o) Byl moc hodný, ale je to fakt takové děcko, že si chtěl pořád hrát. S vodítkem, na kterém ho Kamča vodila, s bočnicí sedla, s Petinou nohou a pokaždé, když šel kolem koně, tak se stavěl na zadní tak nějak stylem „pojď si hrát“. :o) Peťa všechno useděla a Čip dostal po čtvrt hodince zasloužené volno. Ne tak naše pilotky. Ještě jsme si dovolily otestovat paměť našich chovných klisen a tak jsem vyházela holky na Galileu, Adélu a Zaawist. Všechno proběhlo nečekaně naprosto v klidu. Kobylky šlapaly jakoby ani neměly skoro dvouletou pauzu. Prostě pohodka.

  Zato nečekané množství pádů se nám urodilo při tréninku našich závodníků. Nejdříve si i s Krtkem ustlala na zemi Alča, když Krtkovi podjely ve cvalu ve sněhu na přimrzlé terénní vlně přední nohy (až pod ty zadní) a my jsme hned měli bombošku a šampus. :o) Jenže pak nám začalo foukat a nafoukalo nám to na pastvině pěkné závěje. A šli jsme zase cválat. A Banzaj se tak nějak zapíchnul (na chvililililinku) v té závěji a my jsme na delší chvilku viděli Tánin zadek Bajzovi nad hlavou. A ten zadek chvíli visel nad koníkem a v momentě, kdy se dostal i nad hlavu své majitelky, bylo jasné, že dál bude Bajza pokračovat sám. A taky že jo! Banzai pokračoval nerušeně ve cvalu pod les, Táňa vytvořila při dopadu do závěje sněhovou bouři a (při její výšce) po pás ve sněhu se brodila proti kopci pro své opuštěné vozítko. :o) A někteří se smáli. A taky na ně došlo. A hned ve druhém kole. To došlo k havárii na tom samém místě, jen aktéři byli jiní. A to Peťa M. s Krtkem. A taky šla (jen do půl stehen) ve sněhu pod les. Ten sám případ. :o) Víte jak, ne jen koně se musí v zimě nadýchat! :o) Jen ještě něco vymyslet na Áňu, ta se ještě neprošla. Teď má zase tři dny sněžit… Mňam, to bude dobrůtek! :o)

  No jo, sněžit. Ale my si máme zase znovu jet hrát na filmové hvězdy. Ve čtvrtek máme v plné sestavě 4 koní (těch nejpěknějších) Aircraft, Adebretti, Lukytta a Krtek jet do Bystřice pod Hostýnem natáčet dražbu koní pro seriál Znamení koně. Tak doufám, že to sněžení nebude moc vážné. No a taky jsme se dnes byli podívat na nový přírůstek naší stáje. Zase je to jeden z mých vyhlášených dobrých skutků – sedmiletý strakatý poník. :o) Bude potřebovat lehké úpravy a opravy, ale myslím, že to s ním půjde.

• 22.1.2010

  Jsou i smutné události. Nedá se nic dělat, své místo na našich pastvinách opustila Myška (jinak postrach lidského osazenstva stáje) a odcválala na pastviny nebeské. Bohužel koňská anatomie je už taková, že se z tisíců možných příčin může stát, že dojde k „zauzlení“ střev a jsou i případy, jako u Myšky, kdy je situace v podstatě neřešitelná. I takový je život.

  Myška se narodila 9.5. 1992 a po sportovní kariéře k nám přišla v zimě roku 2000. Dala u nás dvě hříbata (naprosto zodpovědně se hřebila vždy přes poledne, abych u ní nemusela nocovat)nejdřív hřebečka a pak kobylku, oba následně prodal původní majitel do zahraničí. Čas od času se snažila prosadit svou osobnost na úkor té lidské a její šestimetrákové ovíjení a tulení se v období říje zažil asi taky každý. :o) Sice se Myška občas chovala jako odbržděný vagón, ale musíte uznat, že její „jízdní“ vlastnosti byly velmi kvalitní. Myslím si, že nám, i přes své specifické nápady, bude moc chybět. Mně, Kamči, Nadi, Wendě, … prostě všem, kdo se kdy na jejím hřbetě krásně svezli.

• 30.12.2009

  Silvestrovské zápichy roku. :o) Tak jsem si říkala, že by nebylo marné zveřejnit některé naše přežblepty a úžasné myšlenky, které jsme schopní vyplodit v nestřeženém okamžiku. :o) Takže vzhůru do toho!

  Hledáte-li něco v přeplněné sedlovně, a ptáte-li se, kde dotyčnou věc najdete, dostane se vám odpovědi:“Vedle sedle! Néé! Vedel sedel!“ A hned je vám vše jasné!

  Sněží a to docela hodně, silnice je neprůjezdná a někteří čekají na odvoz domů. A sněží a sněží a rodiče nejedou a nejedou. „Už přijedou! Už je to v pohodě, právě projela ROLBA!“ (Normální lidé tomu říkají cestářské auto).

  Tma jak v pytli, na odjezd čeká 10 dětí, a na parkoviště nacouvá auto. „Čí je to auto?“ Jediná možná odpověď je:“Naše! Má červené světla na zadu!“

  Nedělní táborový jídelníček: Oběd: Česneková polévka, těstoviny s kečupovou omáčkou a česnekem, sýr. Večeře: Chleba s česnekovou pomazánkou… „Co dnes mají s tím česnekem?“ Odpověď:“Byl v akci!“ Moji maličkost tehdy napadlo spíš „vstupní odčervení!“ :o)

  „Řekni linoleum!“ „LILOLEUM.“ „Tak si to rozlož: Lino-leum.“ „Lino-leum.“ „Výborně, teď dohromady.“ „LILOLEUM!“

  Dobrá rada. „Nadi, prosím tě, ta Myška ti moc uhání, tak si do ní sedni a jdi trochu proti pohybu!“ „To nemůžu!“ „A proč ne?“ „To by bylo nehudební!“ P.S. Nadia je mimo jiné učitelkou hudby. :o)

  Tak se nám doneslo, že rodiče Marka a Toma čekají mimina. Marek i Tom mají +/- 20 let. Tak tuto situaci probíráme a náležitě komentujeme a najednou je slyšet Dorku:“Tak to abych se začala bát o naše!“

  Chvilku se s námi snažil „spolupracovat“ tzv. Mr. Kaufland. Na pokyn „běž zamést stáj“ se mi dostalo odpovědi:“Dovolil bych si vás upozornit, že to už jsem dělal minule.“

  A teď něco z „blonďatého“ soudku. „Áňo, volá ti mamka!“ „KTERÁ?“

  „Jak dělá zajíc?“ „Kuty kuty!“

  Přiznání blondýny:“STRÁÁÁŠNĚ jsem přemýšlela!“

  Když naše blondýnky měly spát v karavanu, ve kterém běžně bydlí škvoři a jiná hmyzí havěť a dámy se pod dojmem pověr cítily ohroženy postižením sluchových orgánů, se ráno ozvalo:“Áňa spala s kalhotkama na hlavě!“ „Ale čistýma!“

  Cesta na Břeťův první dostih. „Jedeme kolem hnoja.“ „To nebyl hnůj, to byla vstupní brána!“

  Něco málo slovenštiny: Slovensky cigareta = fajčiatka!

  A nebo. Internetová adresa: rofo(BODKA)tečka sk. Opět pro normální je zde překlad blonďaté perly ve tvaru rofo.sk Jak jednoduché! :o)

  A na závěr něco z natáčení. Jak víte, všichni jsme se snažili tvořit „dostihový šrumec“ a přenášeli různé věci sem a tam. Najednou se ozve:“Stop!“ A Áňa pokračuje se svým kýblíkem dál a dál. „Áňo, stopka!“ „PROČ? NESLA JSEM HO ŠPATNĚ?“

  PŘEJEME VŠEM TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ A NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ ROK 2010 :o)))

• 10.12.2009

  Zase mám trochu zpoždění. :o) Ale o nic nepřijdete! Takže začnu hezky od slíbeného lovu na haflinga. Ona to byla nakonec docela zajímavá akce ve stylu „Monty Roberts“. Po zprávách, že milý malý hřebeček kope, kouše, hrabe po lidech a nevím já už jaké další nepřístojnosti měl vyvádět, jsme se i v 30°C navlekli do zimních bund, ochranných vest, přileb a vůbec veškerých ochranných pomůcek, které mě v ten moment napadly k použití a vyrazili jsme na lov. On už jen pohled na dodávku plnou lidí s přilbama na hlavách musel být neskonale zajímavý, nehledě na to, jaký šrám utrpěla má vlastní důvěra v mé vlastní řidičské schopnosti, když je se mnou možno cestovat pouze v přilbě! :o)) Samotný odchyt „divokého“ hřebce jsme uskutečnili v ovčíně vysokém tak metr šedesát. Polapali jsme 3 zdomestikované „blondýny“ a jednu nezdomestikovanou a milého hřebečka jsme nahnali za nimi. Takže v předklonu, v zimní bundě (co kdyby to přece jen byl trhač), ve vedru jak hrom (sauna hadra), a s 10 cm kluzkých ovčích bobků pod nohama jsem se jala milého koníka ukecávat. Nejdřív si nechtěl na sebe nechat ani sáhnout, ale po cca 40 minutách jsem ho přesvědčila natolik, že si nechal nasadit ohlávku a začal komunikovat. :o) On se totiž, chudinka, jen bál, jakoukoliv manipulaci se sebou ještě nazažil, tak to“krapet“ řešil, ale protože je kůň inteligentní, rychle všechno moje vysvětlování pochopil. No jo, měli jsme vyhráno. Jen snaha o jeho jakés takés „koordinované“ vodění připomínalo spíše skijöring (ještě, že jsme ho v zimě trénovali), ale tentokrát minimálně v páru (jen nevím, jakou známku bychom dostali za estetický dojem), protože sólistu koník potahal kam chtěl on, bez ohledu na směr původně zamýšlený „vodičem“. Za výrazného přispění mužského osazenstva se nám po další půl hodině podařilo milého hřebečka za Valčou naložit do vozíku a bez jakýchkoliv problémů ho dopravit k nám domů. První dva dny si Žemlička (vlastním jménem Viktor) myslel, že jediný člověk na světě jsem já a ostatní se snažil ignorovat. Marně! Jsme šikovní a vytrvalí a proto milý Žemlík dává nožky, vodíme ho jak starého mazáka a je naprosto spokojený v koňské i lidské společnosti. Je to prostě miláček. :o) A navíc nám už i patří a je vykastrovaný, zároveň s Čipem – Achippem, kterého jsme dovezli z pastvin. Máme dva prcky valášky, kteří se rozhodli, že jsou největší kamarádi!

  Hon na Myšku. Krásné počasí, i v netradičním termínu spousta našich věrných návštěvníků, Martin Motýl coby hudební doprovod a kromě her a soutěží jsme také oficiálně otevřeli naši část jezdecké stezky. V ukázce „honu“ se nejvíce dařilo Dorce, která v sedle 25-ti leté Borbely (jinak nejlépe vypadající koňské důchodkyně co jsem kdy viděla) a po překonání všech překážek na trati ulovila plyšovou MYŠ visící na niti mezi sloupy. :o) Jo a z té plyšové myši jsme udělali myš putovní, protože ten, kdo ji uloví, si ji pak může za odměnu celý rok oprašovat v pokojíčku! :o))

  Z dostihových úspěchů jsem ještě nezveřejnila OPĚT druhé místo Adebrettiho v Topolčiankách v proutěných překážkách. S Bohoušem Mátlem na palubě šli celý dostih na špici a v tempu skoro ďábelském. Zjištění dne: Břeťa daleko líp skáče hrozivé a na pohled nepříjemné proutěné překážky ve tvaru beden, než topolčianské metly. Nicméně našeho šampióna č.2 v cílové rovině předběhla nestíhatelným zrychlením polská kobylka Katharsis. Prostě ne nadarmo obývá Břeťa box vedle Krtka. Určitě mu „strýček“ vypráví, jak se správně běhají překážkové dostihy. :o)

  A protože se letos Banzai a Aircraft vůbec neprojevovali jako dostihoví koně, (ať mu nekřivdím, tak s Banzaiem to na začátku sezony ušlo, ale pak mi pil krev svými naprosto neprofesionálními „výkony“ docela statečně), tak v momentě, kdy k nám dorazil požadavek na dva FILMOVÉ dostihové koně, Bajza a Crofta byli jasná volba. :o) Rozhodla jsem, že pokud nejsou ochotni a schopni si na oves, granule a ostatní závodnické pochutiny vydělat coby koně dostihoví, otevírá se jim šance prorazit u filmu a vydělat si alespoň na seno. A tak jsme strávili 4 dny ve Slušovicích při natáčení nového seriálu ČT z koňského prostředí, který se zatím pracovně jmenuje Znamení koně. Už naprosto chápu, proč se říká „veselé historky z natáčení“… Protože jich za 4 dny máme minimálně na silvestrovské novinky. :o) Dva dny se točil filmový dostih. V sedle Aircraft si dostih střihla (jak jinak) Táňa a celé jedno kolo na Bajzovi Peťa. Teda ona točila dál, jen jsme ji museli přesadit na méně prchacího oře, protože hrozilo, že jak se Banzaiovi celou sezónu běhat moc nechtělo, tak před kamerami si to užíval (hééérec) a prchal k cíli kosmickou rychlostí (a to hned 5x) a snažil se vyhrát (asi nečetl scénář) byť nebyl pro filmový dostih v žádném případě určen ke slavnému vítězství. :o) Ale nakonec jsme to snad zvládli ke spokojenosti filmařů (minimálně jsme se o to moc snažili). Další den jsme chodili a vodili koně z boxu do boxu a vytvářeli dojem děsného frmolu při dostizích včetně vcházení a vycházení z baru. :o) V této scéně (kromě Táni a Peti oblečených v dresech a rajtkách a opravdu vcházejících a vycházejících) hráli většinou jen naše zadky a záda, protože jsme tvořili dostihový dav zaujatě sledující dění na dráze. :o) Poslední den si, kromě nás lidí, zahrála i naše dodávka s vozíkem. Holt jsme nejmíň 8x za dopoledne skládali a nakládali koně, přenášeli kýblíky a celou naši dostihovou výbavu z bodu A do bodu B. Fakt ani nevím kolikrát. No prostě sranda a KOSA jak z nosa! :o))) A na jaře máme pokračovat v natáčení. Tak uvidíme.

  Poslední neohlášenou změnou je 1. odjezd Jegora zpátky domů, ke svým majitelům. Snad jsme ho jezdili podle jejich představ a něco ho i naučili (třeba při Honu na Myšku skákal jak z praku). Za 2. je to příjezd dvou nových koní Deimona, což je přerostlé 6-ti leté rozmazlené děcko, které za dobu pobytu u nás vyrostlo do šířky tak, že ještě měsíc a nevleze se do boxu, nebo minimálně způsobí zácpu v uličce. :o) Ale jinak je to moc příjemný koník a my se ze všech sil snažíme, aby se měl jako v bavlnce, protože jsem to majitelce přece slíbila, ne? :o) A taková lahůdka na závěr. „Blondýny“ si pořídily svého vlastního dostihového oře! Jmenuje se Lukytta, je to tříletá ryzka (mimochodem jedna z hlavních koňských hereček v seriálu) kterou budou mít naše amatérky do dostihů jen samy pro sebe. :o) Sama jsem zvědavá, jak všechno klapne, ale to se dozvíme nejdřív na jaře.

• 10.9.2009

  Prožili jsme závodní víkend. Nejdříve jsme se v počtu 11-ti kusů (Myška-moje maličkost, Velká Sára-Alča, Uhlík-Kamča, Kergovie-Páya, Gregory-Dorka, Satyr-Peťa V., Safír-Eliška a „Hafloclub“ v obsazení Valina-Romča, Nikita-Peťa M., Jegor-Áňa a hysterický Hříbek-Táňa) zúčastnili v sobotu Koňského klání v Divnici. Ráno jsme vyrazili (jak jinak než po kopytech svých ořů) na místo. Počasí vypadalo nadějně, proto i dvou hodinová vycházka byla velice příjemná a cestu jsme znali z loňska, proto jsme si i kousek zacválali (a já jsem v ten moment měla pocit, že to nebyl zrovna ten nejlepší nápad, protože Myška se dala do pohybu s vervou odbržděného vagonu). :o) Na místě srazu bylo už jen 6 dalších koní (zase jsme měli početní převahu) a já jsem propůjčila do soutěží svého šéfovského oře Kamči, protože se mi zdálo naprosto nevhodné pokoušet Uhlíkovu nervovou soustavu v neznámém prostředí a za hudebního doprovodu (no, nepřipomnělo by vám to také dostihy?) :o)) V soutěžích nám známých z loňského Huberta jsme dosáhli maximální úspěšnosti TŘÍ prvních míst! Medaile si odvezla Eliška se Safírem a Peťa s Nikitou, ovšem největšího úspěchu dosáhla Kamča s Myškou, když zvítězily v hlavní soutěži (slalom mezi kužely, projet mezi barely, vjet a vycouvat z „L-ka“, otevřít si a znovu zavřít „branku“ z koně, přejít PO KOBERCI ! :o)), třikrát se otočit ve čtverci z kavalet a přes křížek cválat zpět). Prostě naše dvě šampiónky si dovezly domů POHÁR ve tvaru kovboje na koni. Cesta domů proběhla v klidu, co noha nohu mine, a kupodivu někteří cestou zpět i mluvili. Asi jsme už dostatečně trénovaní jedinci a oproti loňsku jsme vše prostáli bez únavy a otlaků na jistých partiích těla! :o)

  Sotva jsme se vyspali, vyrazili jsme v neděli do Bratislavy s Banzaiem, Adebrettim a Fan From Diatomem. Bajza je darebák a potvora flákavá, který vystartuje, kroucením hlavy na všechny strany zjistí, že vedle sebe nemá koně, tak zvolní, hezky v klidu si na ně počká a pak, když ho předběhne první z nich, spokojeně se zařadí do stáda a v cílové rovině se na všechno vykašle, protože mu příjde naprosto správné nikam se nehnat! No, co dodat, bylo z toho jeho výkonu ostudné šesté místo! Má poslední šanci na rovině. Příště dostane stínidla a pokud ani tato finta nepomůže, půjde na špacír! :o) Ne, to bych přehnala, naučíme ho skákat překážky jinak než flopem (jeho oblíbený styl, jen poněkud nebezpečný pro jezdce) a příští rok to zkusíme v překážkových dostizích. :o)) Zato Břeťa nám udělal opravdovou radost, druhým místem v dostihu přes proutěné překážky, když ve vysokém tempu cválal a bezchybně a krásně skákal po celý dostih na špici a v cílové rovině dokázal ještě přidat na tolik, že před sebe pustil opravdu jen lepšího Puntarenase. Krtek docválal do cíle Velké starohájské na 5000 m jako čtvrtý a potvrdil tím starou známou pravdu, že co start na překážkách, to umístění! :o) Krtek je prostě naše radost na čtyřech nohách, ale Břeťa mu už šlape na paty! :o) V neděli vyrážíme znovu do Bratislavy tentokrát s Aircraft. Bude to její první start od května, kdy jí v dostihu za zadu pošlapali soupeři nohy. Uvidíme, jak se s tím popere.

  V úterý jsme byli vracet zdomácnělé „blondýny“. Pán, který si je přišel „přebrat“ se strašně divil, že jsme je dovezli ve vozíku. A obě! :o)) Jen mám trošku obavy, že po týdnu bude naše práce ta tam a kobyly si budou opět dělat jen to, co se jim bude líbit. :o( Po úspěších s Valčou a Nikitou jsme byli pověřeni odchytem a výchovou ročního hřebce (syna Valiny), který s lidmi zatím ještě neměl tu ČEST! Pokud tuto dnešní akci přežijeme, hned vám sem o ní napíšu.

• 28.8.2009

  Všimli jste si, že už je skoro konec prázdnin? Je to smutné, ale je to tak. Ale také proto mám konečně trochu času vypsat všechny „novinky“. Pravděpodobně už nebudou z nejnovějších, ale o žádnou důležitou informaci vás nepřipravím.

  Tak pro začátek. Den koní. Úžasná akce. Vždy skvěle připravená, jen to počasí nás občas trošku potrápí. :o) Byli jsme nachystaní na obvyklý nápor koníchtivých návštěvníků, ale počasí, které si nevědělo ještě v poledne vybrat, jestli teda bude pršet, nebo ne, se postaralo o přiměřený počet cca 200 věrných návštěvníků. Pozdě, ale přece, děkujeme všem, kteří se nenechali odradit hrozivými mraky a přinesli nám odpoledne Sluníčko do zablácené farmy a výběhů. Fotky ze Dne koní máme a v brzké době se určitě objeví v galerii. Jo, a abych nezapomněla, ten náš fešák, hřebeček ze Zaawisti se jmenuje Zachary. :o)

  No a pak nám tak nějak rychle začaly tábory. :o) Užíváme si to vždycky na plný plyn. Všechny letošní turnusy byly NAPROSTO SUPER! Jen mi v posledních letech připadá, že mi v tom fofru, v jakém dva měsíce žijeme všechno splývá v jednu velikánskou akci s názvem PRÁZDNINY V SEDLE. :o) Letos jsme si VŠICHNI velice pochvalovali jeden z mých (mnoha :o)) geniálních nápadů! Volnou sobotu mezi turnusy! Jedinečné!

  Co se jízdy koňmo týká, zdá se mi, že se letos snad všichni naši milí táborníci rozhodli, že se něčemu přiučí. To se to potom pracuje. Najednou má člověk pocit, že nemluví do dubů, ale že dokonce i jeho dobře míněná rada, pokyn, povel jsou jezdci v ten moment vnímány a použity a , v ideálním případě, vstřebány a uloženy k dalšímu využití! Nádhera a můj sen! :o) A POZOR! Už asi včera mě napadla další geniální myšlenka, kterou do příštích prázdnin rozhodně dopiluji a propracuji tak, že se i naši staří známí, dlouholetí táborníci, budou divit i ušima, jaké že já to mám nápady! Máte se na co těšit! :o))

  Hned na začátku prázdnin, tuším že ve čtvrtek 9.července, se ohřebila Agáta. Nedělala si žádné násilí a jen tak mimochodem, při dopolední pastvě okolo desáté se jí narodil veliký a krásný hřebeček. Letos jsou asi u hříbátek v módě výrazné bílé doplňky, protože i Ballante (jeho pracovní název, kromě klasického „Agáťák“) si pořídil všechny čtyři nožky vysoko bílé a roztomilou hvězdičku na čele. To bude drezúrák! Další novinkou je rozšíření našeho „haflo clubu“. Ke Hříbkovi přibyl nejdříve jeho poloviční bratr Jegor a přesně v den, kdy se ohřebila Agáta, také ještě Valča a Nikita. Jegor byl od začátku normální, spolupracující oř. Jeho obsednutí a ježdění bylo a je naprosto pohodové. Zato zmíněné dvě dámy k nám přišly v podstatě na domestikaci (zdomácnění). :o) Rostly jak dříví v lese a po většinu času se tvářily, že člověk je pro ně naprosto neznámá veličina. :o) Všechno jsme zvládli a od poloviny prázdnin obě „blondýny“ fungují jako spolehliví nosiči pasažérů.

  A aby byl výčet postarších novinek kompletní, zkusím dát dohromady naše dostihové výlety. Jako ve všem, je to i s naším dostihováním občas jako na houpačce. Po jarních hezkých umístěních Banzaie na 4.,5., a 4. místě si začal vybírat notnou dávku smůly zase on. Nejprve se z Bratislavy (8. místo) vrátil nachlazený a kašlal a soplil ještě týden, poté měl v Topolčiankách nepříjemné dýchací potíže (bylo tam dusno jak v prádelně) a do třetice si v Brně podvrtl spěnkový kloub tak, že měl nožku jak kopačák. Tak doufám a věřím, že bude co nejdřív líp! Aircraft v květnovém dostihu pošlapal nějaký „odborník“ obě zadní nohy dost hrubým způsobem, proto se chudinka léčila asi měsíc. Ale už je všechno v pořádku, stává se z ní drak a trhač, že ji ani sama Táňa nepoznává! Adebrettimu se v Chuchli zrovna dvakrát nelíbilo (8.), proto si střihnul ve Slušovicích proutěnné překážky a byl DRUHÝ. :o) Následující dva překážkové starty v Pardubicích a v Kolesách se moc nevyvedly. Jsou na světě věci, které člověk neovlivní, ani kdyby se rozkrájel. A tak jsme se vydali až do Mimoně, kde se Břeťovi zadařilo 4. místo. Co se našeho šampióna Krtka týká, daří se mu a líbí nejvíce v Bratislavě. Letos zvládl být 2. a 3. ,v dlouhých (5000 a 5500 m) Bratislavských steeplechase, za velice dobrými koňmi. Šikulka! Za jeho letošní druhý start v Brně bych si nejraději nafackovala, protože, ač byl 5., neměl po tom tvrdu, které tam bylo, vůbec běhat. Nějak mi nedošlo, že je to závodník v letech, že už mu tvrdo, které měl dřív rád, nemusí vyhovovat. Omlouvala jsem se mu za tento nápad ještě asi 14 dní. :o) Naštěstí mě vzal na milost a pracuje v klidu a nadšeně jako vždy.

• 15.5.2009

  Konečně jsme se dočkali! :o) Po skoro třech týdnech naprostého nezájmu o hřebení, se ve středu ve čtvrt na tři ráno narodil naší začínající mamince Zaawisti pěkně zmalovaný obrovitý šimlíček. :o) Hřebeček barvy „myšího kožíšku“ má všechny čtyři nožky bílé. Přední až po karpální klouby, zadní do půl holení. A aby té bílé nebylo málo, pořídil si navíc velikou bílou lysinu na hlavě. Je to fešák! :o)) Ty ohromné bílé doplňky si totiž pořídil proto, aby časem neměl tolik práce s vybělováním (čím starší, tím bude bělejší a bělejší). :o)

  Vzhledem k tomu, že poslední letošní hřebení (Agáta) nastane až někdy koncem června, vypadá to tak, že nejbližší měsíc a půl strávím noci zase ve své posteli. Není nad pohodlí! A protože se nám nezadržitelně blíží Den koní, vrhla jsem se ve vší zbývající síle na přípravu soutěží a her. Doufám, že se mi záměr podaří a počasí k tomu bude krásné, abychom si to všichni hezky užili! Těšíme se na vás! :o) Jo, a malý domácí úkol pro ty, kteří přijedou a budou s námi soutěžit. Vymyslete si dopředu jméno pro naše koňské mimino. Jméno pro kluka začínající na „Z“. MŮJ typ je: ZAWINÁČ! :o))

  Do prázdnin a táborů už taky není zrovna moc času. Pracuji i na tom! Plně obsazené turnusy mi dávají zabrat i v době placení záloh na pobyt. Někdy spočítám, kolik času strávím přiřazováním došlých penízků k přihláškám jednotlivých táborníků. :o) A abychom se „dostihově“ vyžili, než se začneme na 100% věnovat jen táborům, vyrazíme ještě několikrát v plné síle do bojů. Tuto neděli Banzai do Bratislavy, za týden Aircraft a Krtek s největší pravděpodobností tamtéž a naše nastupující hvězda (to se bude Áni líbit) Adebretti pojede jako vůbec první oř v barvách naší stáje dobývat Velkou Chuchli. Doufám, že se nám bude po vší smůle alespoň přiměřeně dařit. :o)

• 9.5.2009

  Milí čtenáři, od posledních, poněkud postarších novinek, se toho u nás v Lipině hodně přihodilo.

  Kromě toho, že přišlo jaro a koně začali opouštět své zimní příbytky i kožichy, jsme se letos časně vydali na dostihové dráhy.

  První pokus – Aircraft, která se 12.dubna tvářila v Bratislavě jako medvěd grizzly z hor, navzdory našim kadeřnickým snahám. Nůžkám i stříhacím strojkům její kožich odolal a ještě dnes má na břichu deseticentimetrové chlupy. :o)) Chlupatá Aircraft v zimním kožichu doběhla osmá. Svoji životní dostihovou premiéru si letos slavnostně odbyl náš Břetík (Adebretti z Adély) a krásně se uvedl čtvrtým místem na závodišti v Radslavicích. Ten samý den potěšil svého majitele Banzai, zvaný Bajza také čtvrtým místem v Bratislavě. No a aby těch čtvrtých míst bylo do počtu, ještě ten stejný den Safír s Táňou na hřbetě obsadil čtvrté místo mezi poníky. Takže máme doma plný pytel brambor.

  Protože Banzai i Adebretti se po úvodním dostihu tvářili jako po lehké procházce a do Slušovic to máme půl hodiny cesty, vyrazili jsme si další sobotu znova zazávodit. Koníci nám opět udělali radost umístěním Břeťa na svém oblíbeném čtvrtém místě a Banzai, který se po startu trošku utrhl a v podstatě celý dostih odvodil, stihl dojít na páté pozici.

  Co se našeho šampióna Krtka týče, od jara ho pronásledují samé nepříjemnosti. Krtek nachystaný porazit v Jarnej ceně Petržalky Masiniho i Diktyse :o))) při své vozíkové fobii, kdy půl hodiny cestou do Slušovic a ze Slušovic bušil do čela vozíku tak, že po příjezdu domů měl nohu jako balon a tudíž jsme si museli vybrat jiný dostih hodný k vítězství. 2.května jsme teda se šampionem vyrazili do Brna, v přesvědčení, že půlmetrový pohár a dotace za první místo jsou naše. :o) V této naději nás Krtek udržoval svým dvanáctidélkovým náskokem nad polem koní po celý dostih. Chybička se vloudila, mrška jedna. Milý Krtek na předposlední překážce ztratil jezdce. Absolvoval pak s koňmi zbytek dostihu a protože měl pořád pocit, že se vlastně ani pořádně neproběhl, dal si pak dalších patnáct set metrů na plné pecky v pískové dráze. :o( A protože se toto jeho vystoupení zcela pochopitelně neobešlo bez následků, léčíme mu otřískané nohy a opět balonovitým způsobem nafouknutý karp. Nicméně Krtek se po pastvině pohybuje bez jediného zakulhání, tak doufáme, že bude v brzké době zase schopný vyrazit do boje.

  Protože když se nedaří, tak se nedaří, po čtrnácti dnech hlídání a nocí bez spánku se konečně ohřebila Chadara. Počáteční radost z narození krásné zdravé kobylky nám totálně pokazil naprosto nestandardní stav Chadary po ohřebení. Přivolaný veterinář rozhodl, že kvůli vážné zdravotní komplikaci nezbyde, než kobylku uspat. Naštěstí jsou koňáci opravdu praktičtí lidé a když nám teče do bot, umíme si navzájem pomoci, a tak náhradní maminku pro narozené hříbátko jsme našli ve Střelicích u Olomouce. Náhradní maminka Glorietta se rozhodla, že malinká je její, hned v první chvíli a od té doby nikdo nepozná, že v podstatě nepatří k sobě.

  Máte rádi Hříbka? Tak máme kopii. Jeho nevlastní bratr Jegor :o) k nám zavítal na převýchovu stádem a obsednutí. Od první chvíle se zamiloval do Malé Sáry (nikdo nechápem, co na té babči všichni vidí) a je na ní naprosto závislý. Této jeho úchylky využíváme při obsedání, kdy kam jde Sára, tam jde Jegor, i kdyby to mělo být třeba do pekla.

• 14.1.2009

  Byla to jedinečná akce! :o) Tím myslím nedělní skijöringové dovádění. Sešel se nás plný počet 17-ti kusů(všichni, kdo byli daný den v dosahu). A strašně jsme si užívali. Vypravovali jsme do terénu vždy tři „soupravy“ – kůň, jezdec a lyžař. Tedy o koních nebylo žádných pochyb, ty naše nová aktivita moc bavila, ale jeden nenapravitelný „jezdec“ nám málem přivodil hromadný infarkt, když se s rozparáděnou Myškou (vážící v pravdě asi sedm metráků) nekontrolovaně řítil na plný plyn dolů z pastviny přímo do davu přihlížejících diváků. Naštěstí měli ve vleku nejzdatnějšího lyžaře, který v pohodě ustál i Myščinu konečnou myšku, kterou v rámci zachování zdraví celého osazenstva stáje sama vymyslela a i vykonala. :o) Prostě je to inteligentní kůň a spočítala si, že její kinetická síla by ubohé lidičky rozprášila po dvaceti hektarech pastviny jako smetí, kterému by dlouho trvalo se sesbírat, a ona sama by následkem toho zaručeně přišla o večeři, a možná i o snídani. :o)

  A teď trocha romantiky. Zasněžená lesknoucí se pláň, koníček pohodář, na něm spolehlivý pilot, na nohách lyžáky, které vám jakž takž sedí, lyže, které nedrhnou, sluníčko nad hlavou skoro pálí … Paráda! Dočkala jsem se!!! V kroku se zvládne držet za lonž i malé dítě a já po dvaceti letech nelyžování! :o) V klusu si to začnete užívat a ve cvalu už je to fakt paráda! Má to sice lehké nedostatky v tom, že bez brýlí máte odletujícím sněhem zalepené oči, bez šátku máte sněhem zalepený nos i pusu a na moje vřelé doporučení si jízdu nesmíte užívat vesele se zubíc na kolegy, jelikož případný nášlapek z kopyta by vás mohl připravit o váš dozajista dokonalý chrup! :o)

  Jisté nedostatky jsem shledala i v množství sněhu. Pro koně tak akorát, pro lyžaře by to ještě trošku chtělo (a dnes celý den jako na přání sněží a sněží). Hlavní důvod tkví v tom, že pokud si tak šupajdíte za koníkem po pastvině hezky ve cvalu, a milému oři se podaří prošlápnout sněhovou vrstvu až na případný kobylák či kravinec a zároveň se mu poštěstí nějakým záhadným, nebo snad zákeřným způsobem dopravit tento na kost zmrzlý předmět přímo pod vaši (levou) lyži, je možné, že se budete kousek pokoušet o akrobatické lyžování … :o) Ale opravdu jenom kousek.

  No a protože máme mezi námi jedince, který si nějak netroufal na lyže, byl zlatým hřebem odpoledne sáňkojöring :o) Tedy podle mého lyže jsou lyže, ale proti gustu … Výzkumem jsme zjistili, že sáňky jsou velice pohodlný dopravní prostředek, ale pouze na rovných liniích. Pokud chcete zatočit saně a vykroužit třeba i neúhledný oblouk, bez toho, že byste ztratili kontakt s koněm a lonží ZARUČENĚ se vyklopíte! :o) Ale na přímé dálkové trasy (po pastvině tam a zpátky) jsou sáňky zcela bezpečné. I když. Nesmíte mít zapřaženou vzteklou Pindruši, která se dokázala zamotat do lonže tak, že to hrozilo dokonce tím, že kolem sebe namotá i ty saně! :o) Úžasné odpoledne!

  Mám v poslední době pocit, že už jsem docela unavená (ono den co den 27 koní…) a vymyslím si skijöring, příště by se hodil třeba nějaký ten gaučing … Nelze! V neděli jdeme sáňkovat na sjezdovku (jestli vyměknu, tak JEN ze Strání) a v pátek pak na kuželky a jestli nám sníh neroztaje, tak hned po kuželkách další kolo skijöringu.

• 8.1.2009

  Vítáme vás v novém roce! :o) Jak jste si užili Vánoce a prázdniny? My sice klasicky pracovně, ale dokázali jsme i věci, na které nám už nějaký ten pátek nezbýval čas.

  Jistě jste si stačili všimnout, že je venku OPRAVDOVÁ zima. My jsme však všichni odolné organismy a proto mráz nemráz vyrazili jsme jak na Silvestrovskou, tak i Novoroční vyjížďku v plné síle. Sešlo se nás opravdu hodně, takže jsme po oba dva dny vyráželi do terénu v počtu 14 jezdců skrytých v minimálně 8 vrstvách oblečení, na nadšených koních obhlédnout možnosti lesa, zvláště vzhledem k blížícímu se začátku tréninku našich, POZOR!!!, už PĚTI dostihových ořů. Asi si v brzké době zcela ujezdíme zadky! Pět je pět… :o)

  Tak aby v tom bylo jasno. Ke všeobecně známému Krtkovi (Fan From Diatome), Aircraft a sice nestartovavšímu, leč urputně trénujícímu mladíčkovi Adebrettimu řečenému Břeťa přibyl už oznámený Banzai (když je hodný, je to Bazzy, když naštve, zásadně Bajza!), který strávil změnu prostředí i celého systému naprosto v pohodě a až na malinkatá nedorozumění je to opravdu, ALE OPRAVDU, milý koník. A jelikož je to koníček i nadmíru šikovný, začíná se dokonce i v terénu (na který nebyl zrovna moc zvyklý) pohybovat s celkem přirozenou jistotou a elegancí.

  Tak, a teď si říkáte, že neumím do pěti napočítat! :o)) UMÍM! Pátým koněm, který se snaží postoupit do dostihového lotu je GORDICA. Jinými slovy řečeno, Peťa se konečně, po víc jak roce čekání dostala do sedla svého miláčka. Gordicu si obsedla a drandí spolu po pastvině ve štrůdlu procházkových koní už naprosto s přehledem, přičemž obě dvě pošilhávají po co nejvýhodnější pozici mezi dostiháky. Nutno ovšem podotknout, že v této dvojici roste silná konkurence herci Václavu Vydrovi, který jak známo, jezdí své koně bez uždění. :o) Gorďa zatím spolehlivě šlape bez udidla s otěžemi zapnutými pouze do kroužků ohlávky. No, je nám prostě líto, cpát miminkovi do pusy zmrzlé udidlo!

  A teď pozor! Novinka tohoto roku je : SKIJÖRING . Konečně nám napadlo dostatečné množství sněhu, abychom mohli provozovat tuto jedinečnou sportovní disciplínu. Prvním koněm, u kterého jsme předpokládali jisté vlohy pro tahání čehokoliv, tedy i lyžaře, byl klusák Satyr. A taky že jo. On je to sice lehký hysterik, ale poté, co pochopil, že zůstaneme jen a pouze u lonže připnuté k sedlu a klusácká sulka mu fakt nehrozí (kdo by v ní taky jezdil v půl metru sněhu, že), stal se z něho spolehlivý a nadšený spolupracovník. A aby nebyl tak sám, rozhodla jsem se naučit Mikinu ZASE NĚCO NOVÉHO! Klaplo to a už se po našich širých pastvinách prohánějí dva koně s jezdci a lyžaři ve vleku. Paráda! Jen doufám, že se v brzké době dostaví zalyžovat si i člověk s NORMÁLNÍ velikostí nohy, protože Tániny lyžáky velikosti 38 obuje jen ona sama! Strašně se chci svézt ne jen na koni, ale i na lyžích! :o) Tak doufám, že to klapne v neděli, kdy jsem vyhlásila celodenní skijöringové rodeo! Koní máme jako máku, tak budeme přepřahat!

• 26.11.2008

  Tak už nám asi doopravdy začala zima. A jak se to pozná? Přece podle toho, že začneme na noc zavírat VŠECHNY koně do stáje. Ráno je sice zase pěkně šibujeme ven, ale i tak máme, díky jejich nočnímu pobytu pod střechou, na půl dne o zábavu postaráno. Pro ty, kteří si neumí představit, co to znamená: úklid boxů i volného ustájení, ve kterých naši miláčci do rána přetvořili neuvěřitelné množství sena (asi 250 kilo denně) a nějaký ten oves s granulkami na ještě větší množství změti pilin a kobyláků, kteroužto musíme každý den v rámci ušetření materiálu jako Popelky přebrat. :o) No nic, bereme to jako úžasnou posilovnu. Těla i ducha! To byste se divili, co všechno dokážu při takové práci vymyslet! :o)

  Jak jste si už určitě přečetli, máme nového závodníka. Banzaie. Je to první dostihový kůň ve stáji, který nepatří přímo mně, :o)) ale má svého majitele. Všichni věříme, že mu bude koníček dělat jen samou radost. Zatím se Banzai jeví jako naprosto pohodový koník jak na boxe, tak i na pastvině ve stádě. První dva dny se sice „domorodcům“ zdál poněkud podezřelý, protože vzhledem k naprosto bláznivému počasí chodil zabalený od hlavy po paty v nepromokavé teplé dece, která navíc lehce šustí. :o) A protože máme stále na paměti situaci, kdy koně ze zvědavosti rozebrali na jednotlivé díly střihu deku, ve které svého času chodila zabalená ostříhaná Aircraft, drželi jsme na pastvině nepřetržité hlídky. A málem umrzli. Poslední dva dny se oteplilo, tak milého nováčka lehce otužujeme. No, nemá to teď na zimu v horách vůbec jednoduché, ale protože je naštěstí nadšený jedlík, věřím, že se nám v brzké době podaří nabalit na něj chybějící kilogramy (asi tak 80-100 kilo), aby se po Vánocích mohl bez problémů zapojit do „pracovního“ procesu.

  O víkendu jsme odstavili a odvezli hříbata Sáry a Agáty. Ivan nastoupil do přepravníku s přehledem profesionála, zato Kedžitka málem rozsadila celý vozík, když se jí podařilo vcouvat pod zadní příčku tak, že ji měla až na zádech. Hysterka po mamince! Nicméně oba dorazili ke svému majiteli naprosto v pořádku a už si užívají ve společnosti dalších hříbat. Zato naše dvě matky neustále koncertují a volají své zatoulané potomky. Taky je to jednou přejde! :o))

• 
  

  25.11.2008

  Lenka si jednoho mrazivého listopadového dne udělala výlet přímo do dostihové Chuchle a přivezla nám odtamtud nového dostihového koníčka Banzaie. Více fotografií Banzaie si můžete prohlédnout v nové fotogalerii Portrét Banzaie.

• 17.11.2008

  Všem našim věrným se opět MOC omlouvám. :o) Ale jak už mě všichni znáte, mám období, kdy „lehce“ nestíhám. A protože byl až do dneška KRÁSNÝ podzim (dnes je zima 3°C a padá déšť se sněhem), tak jsme neustále jezdili a jezdili, s dětmi, se zákazníky a občas dokonce JEN TAK i my sami. Také jsme přibližovali materiály potřebné na zimu jako jsou oves, seno a piliny na podestýlku do dostupné vzdálenosti od stáje a to dokonce i v metrových závějích.

  Tábory a dočista úspěšnou dostihovou sezónu si schovám na příště, teď vám musím popsat naši sobotní velkou akci. :o)

  Po dvou bídných letech, kdy nám nepřálo počasí (pokaždé v den „D“ začalo pršet, sněžit a být asi tak „hezky“ jako dnes – viz. výše), jsme se v sobotu vypravili na Hubertovu jízdu. :o) Ráno o půl sedmé (no, skoro v sedm, protože Nika zbrzdila výpravu tím, že nemohla najít svoji repre bundičku) :o) jsme vyrazili lovit koně na pastvinu. Tma už nebyla úplná, jenom poloviční, zato mlha byla jako okolo Rákosníčkova rybníčku. Šťastně jsme ulovili všech 11 „účastníků zájezdu“ a vyrazili po kopýtkách směr Divnice. V mlze jsem coby řídící jednotka ani nedohlédla na „ocásek“, ale mezičlánky fungovaly dobře, proto jsme si dovolili zaklusat a dokonce i zacválat lesem bez ztráty jediného kusu! :o) Půl cesty jsme jeli s přehledem (tam to známe a máme to 1000x najeté), půl cesty jsme díky našemu jedinečnému orientačnímu smyslu taktéž trefili a za necelé dvě hodiny jsme přistáli do krásného dne (mlha se rozpustila) na místě srazu.

  A byli jsme v přesile! Kromě nás jedenácti už jen dva domácí a čtyři další koníci se svými páníčky na zádech a jeden náš kovář, Jožka, se svými dvěma chladnokrevníky, „lesními dělníky“, zapřaženými do vozu. Zapřežení begánci se pro ten den změnili v něco jako Divnické MHDéčko a s vozem plně naloženým dětmi, které v průběhu jízdy zpívaly „Sláva nazdar výletu“, rejdili po okolních pastvinách až to vypadalo, že někteří pasažéři opustí palubu vozu nedobrovolně i během jízdy.

  Po slavnostním nástupu jsme si docela zařádili v připravených soutěžích. :o) Opravdu to bylo docela vtipné, protože např. Mikina se tvářila, že projet mezi dvěma barely modré barvy je něco zcela šíleného, když doma máme barely pouze zelené a červené! Zrovna tak nenatřená bidla v trávě byla problém. Doma máme přece kulturní bíločervené kavalety! No a nebarevný křížek? Skočit? Po DLOUHÉM přemlouvání … :o)) Mikinina zářného příkladu se ujali její věrní následovníci Hříbek, Safír atd. Zato Agáta, Velká Sára a Myška si závodění docela užívaly a vzpomínaly na svá závodnická léta.

  V soutěži při které se měla vypít tekutina připravená na barelu si Eliška zahrála na velrybu. V očekávání kyselky do sebe hrdinně kopla štamprli slivovice, kterou ve vteřině proměnila ve slivovicový gejzír. :o)) V této zákeřné soutěži nicméně přišel náš první úspěch. Áňa na svém miláčkovi Adebrettim vybojovala jeho první vítězství (další jsou v plánu pochopitelně v dostizích) a vyfasovali ZLATOU medaili. Vzhledem k tomu, že se všechny soutěže jely vyřazovací metodou, tak se o další zlato nakonec přetahovaly Alča na Sáře a Táňa na Satyrovi. Bylo to v nejdivočejší soutěži dne, při které jsme museli docválat ke kuželu (pohodička) seskočit z koně, chytit se rukou kuželky a 10x !!! se okolo ní otočit! Věřte, nevěřte, při sedmé otočce nevíte, kde je sever a to si v té motolici musíte navíc NAJÍT koně (stojí v klidu po vaší pravé ruce, ale vy ho hledáte dozajista vlevo a to navíc lehce padáte tu doleva, tu doprava i dozadu a dopředu) a na milého oře se nějakým způsobem vyškrábat (slovíčko vylézt se mi zdálo příliš slabé vzhledem k podávaným výkonům a o nějakém vyskočení se nedalo mluvit už vůbec) a docválat zpět do cíle. Například Táňa strávila polovinu zpáteční cesty ZA Satyrovým sedlem, Kamča si zase totálně zamíchala směry a z přímky do cíle vytvořila něco jako obrovský kruh kolem kuželky. :o) Nicméně z klání vyšla vítězně Alča se Sárou a další zlato jsme měli v kapse.

  Po lehkém občerstvení následovala poklidná, asi hodinová vyjížďka po okolních pastvinách v načisto romantickém západu Slunce a závod o liščí ocas. Tady jsme neuspěli, protože jsem rozhodla, že v rámci zachování zdraví všech zúčastněných je třeba dodržet rozestupy a chladnou hlavu. :o) Většinou se mi tato taktika celkem osvědčuje a vede i k ulovení předmětné součásti liščího těla, ale zrovna v sobotu to lehce neklaplo. Prostě byli v tom chumlu rychlejší a navíc i šikovní. :o)

  Začalo se nám trošku připozdívat, tak jsme vyrazili na zpáteční cestu. Lidé zmožení víc jak koně jsme se pěkně pomaličku kročkem plazili k domovu. Cestou jsme vymýšleli všechny možné i nemožné pozice, které by alespoň trochu ulevili bolavému všemu, co člověk používá při jízdě na koni. :o)) Někteří absolvovali část cesty dokonce i pěšky, protože tlumící podložky pod zadek ve formě svetru, šály a bundy prý absolutně nefungovaly. Zkuste (byť celkem trénovaní) strávit DEVĚT hodin v sedle! :o) Už po tmě jsme dorazili domů, koníky zagarážovali a pěkně v teple domečku jsme ještě chvilku poseděli a když někteří začali po půl hodině usínat s hlavou na stole, sešlost jsme rozpustili. Byl to moc hezký den.

  A kdo tedy všechno jel? Miki-Lenka, Agáta-Romča, Velká Sára-Alča, Kergovie-Peťa, Adebretti-Aňa, Satyr-Táňa, Safír-Nika, Hříbek-Eliška, Gragory-Dorka, Myška-Kamča a jako jediný zástupce silnějšího pohlaví Páya na Kaskádě. To byla výprava, co? :o)) Také musíme poděkovat našim dvěma jezdcům (toho dne na voze) Markovi s Tomem, že bez úhony dopravili domů spřežení begánků i s jeho společensky unaveným majitelem :o) a Františkovi a Peti za technický doprovod.

• 10.7.2008

  Tak nám začaly tábory. Zatím jsme všichni veselí a hraví. :o) Nemohu toho příliš prozradit z naší letošní „kuchařky“, ale rozhodně nevaříme z vody! Doopravdy si to všichni užíváme a díky mým takřka geniálním nápadům bude mít celé táborově spolupracující osazenstvo stáje po prázdninách fyzičku jako hrom! A protože v mém případě platí, co si kdo uvaří, to si také „vyžere“, za prázdniny zvládnu podle plánu 12x cestu na Brumovský hrad (dvě už mám za sebou) pochopitelně po svých, dále pak 12x výstup ke Hložecké kapli, plus šest lehkých procházek na Skalicu. Ti znalí vědí, že jak cestou ku hradu, tak ke kapličce je třeba překonat převýšení řečené Stráně, na kterém slabší povahy nechávají polovinu plic. :o)

  Koníci jsou zatím také naprosto akční a spolehlivě přenášejí své dočasné pasažéry z místa na místo. Však je o ně také prvotřídně postaráno! Hlavně díky „blonďátkům“, kteréžto vždy před ježděním perfektně nachystají cca 17 SPRÁVNÝCH sedel pro 17 koní, spolehlivě odjezdí tři dostiháky a na žrádlo zavřou vždy ty SPRÁVNÉ koně. Jak jsme dnes s Nikou a Peťou zkonstatovaly, bez „blonďat“ by se nám systém nejspíš zasekl. :o)

  Na závěr jedno malé dostihové zpravodajství. Aircraft si při svém druhém letošním startu lehce poopravila reputaci, když v Bratislavě dofrčela do cíle v rovině na 1700 metrů jako třetí. Teď to vypadá na lehkou závodní pauzičku, abychom se mohli na 100% věnovat našim milým táborníkům, přípravám neuvěřitelného množství jídla a výstupům na Bělokarpatské velikány. :o)

• 17.6.2008

  Omlouvám se. :o) Omlouvám se všem, kteří si za poslední měsíc chtěli přečíst, co je u nás nového. Klasicky se na mě sesypalo tolik práce, že na „novinky“ pořád nějak nezbýval čas. Zato dnes si to užijeme. :o) A proto pěkně popořádku. V sobotu, těsně před Dnem koní se ráno dala Adéla do hřebení. Tak si tak hezky čekám, až se ukáží nožičky a ono ouha, žádné nožičky na obzoru, jen jedna zvědavá hříběcí hlavička. A hned je na světě průšvih, protože se mi nepodařilo vyprostit podložené nožky a seskládat je do správné polohy! Naštěstí byl náš pan doktor nablízku, tak se během 10 minut dostavil a společnými silami se nám podařilo milé hříbě srovnat a „narodit“ :o). Když pan doktor kontroloval, jestli jsme svým zápasem o hříbě nenapáchali v milé kobylce příliš velké škody, použil najednou ne zrovna slušné slovo začínající písmenem „K“ po kterémžto následovalo: DVOJČE!!! A hned další průšvih! Milé dvojče mělo pro změnu hlavičku smotanou pod hrudník. Takže jsme pokračovali v zápase, až se nám podařilo „narodit“ i druhého koňského kluka. Jestli bylo první hříbátko na náš vkus malinké, to druhé bylo trpaslík! Přes všechnu snahu všech okolo, dopadlo to s tímto hříbětem přesně podle předpovědi doktora, který pravil, že optimismus, v tomto případě, je jen nedostatek zkušeností. Hříbátko v kritický třetí den uhynulo.

  Naštěstí první narozené hříbě je borec nad borce! Pod pracovním názvem ČIP se prohání s mamčou Adélou po pastvině rychlostí blesku a je rozhodnutý závodit i za brášku. Čip je takový mrňavý, rozmazlený, ale strašně hodňoučký plyšák se kterým je strašná sranda, protože se tuze rád mazlí, chodí mi u nohy jak pes a myslí si, že je to tak naprosto v pořádku. :o)V neděli 25.5. byl Den koní. A protože si Agáta řekla, že přece nenechá své letošní hříbě bez slavného křtu, do rána se ohřebila (naštěstí zodpovědně a bez jakýchkoliv komplikací), proto jsme mohli slavnostně polít šampáňem i její tmavě hnědou kobylku. Den koní se nám opravdu vydařil. Počasí bylo jako z prázdninového katalogu, hry a soutěže jsme si všichni moc užili a závěrečná soutěž ve zpěvu, o prázdninový týden u nás, ta byla fakt SUPER!!! Taky jsme byli naprosto překvapeni tím, že si k nám na Den koní našlo cestu bez mála 500 návštěvníků. Děkujeme za vaši přízeň. :o)

  Další víkend byl napůl dostihový a napůl „hradní“. Jinak řečeno polovina osazenstva se vydala do Brumova na hrad vozit děti na koních při tradičním Dětském dnu. Sestava to byla vpravdě silná, protože se neztratili ani cestou tam, ani cestou zpátky. :o) Druhá polovina jela do Slušovic zazávodit si v dostihu poníků. Áňa v sedle Safíra dosáhla historického „poničího“ úspěchu, když dorazila do cíle na TŘETÍM místě! Peťa si se znovu „pastevně obtloustlým“ Hříbkem taky neudělala ostudu. Páté místo je pro koníka Hříbkova typu taktéž životní úspěch. :o)

  Další neděli se svorně vydali naši opravdoví závodníci Krtek a Crofťa do slovenských Topolčianek. Po nervy drásajícím Krtkově cestování (opět jsme dorazili bez podkovy, navíc s odštípnutým kopytem) jsme 2x kompletně promokli při jedné bouřce a jedné kvalitní průtrži mračen. Průtrž se přihnala právě v době Krtkova dostihu, takže lepší počasí na jeho první start ve steeplechase asi opravdu ani nemohlo být! :o) Ale protože je Krtek statečný koník, dorazil do cíle, i v takovém lijáku, na pěkném čtvrtém místě! Je to prostě šikula! To Aircraft neměla při svém letošním prvním startu absolutně žádné štěstí. Dvakrát jí v oblouku podjely nohy, a to tak, že si málem sedla. Dva karamboly během chvilky ji tak rozhodily, že se na celé závodění vykašlala a doběhla do cíle v klídečku a poslední. :o) My ovšem víme, že je náramně šikovná, a že bude líp!

  A poslední dnešní novinka je o tom, že máme minimálně dvě nastávající koňské maminy a to Chadaru a Zaawist! Po důkladném, ale DŮKLADNÉM vyšetření ultrazvukem doufám, že žádná dvojčata za rok nehrozí! I když. Jeden nikdy neví … Loni jsem si to myslela taky.

• 19.5.2008

  Včera byl „Miláček davů“, Krtek, pátý. :o) Ve velice náročném dostihu, jehož tempo bylo přímo vražedné, obstál náš závodník opravdu se ctí. Je to moc šikovný koník a naprostý profesionál, který do závodění vždy dá všechno, co jen může. Jsem vážně ráda, že i po odběhnutí takhle raketového dostihu zůstal Krtek naprosto zdravým a spokojeným koníkem.

  Přípravy na Den koní jsou v plném proudu. Vymetáme poslední zapomenuté zimní pavučiny, natíráme a mažeme všechno, co nám přijde pod ruce. Soutěže jsou připraveny, úkoly rozděleny a odměny nachystány. Těšíme se na vás! Vy se máte taky na co těšit! :o)

  Dvě nastávající maminy Adéla a Agáta mají postavičky jako ze žurnálu! O vysokobřezích klisnách. :o) Jsou to prostě valící se sudy na nožičkách. Už to nebude trvat dlouho a přibudou nám na pastvinách další dva mrňousové. Chadara a Zaawist odcestovaly do Doubrav na námluvy k hřebci jménem Rosensturm. Doufáme, že se nám obě brzo vrátí březí!

• 14.5.2008

  V neděli znovu vyrážíme dobývat Bratislavu! Náš Žampión Krtek si zopákne dostih přes proutěné překážky a všichni mu budeme držet pěstičky, ať si vede zase co nejlépe! Přidejte se k nám! Nejlépe o půl čtvrté. :o)

  Blíží se nám Den koní, tak jsme v plném zápřahu. Zatím tedy nejvíc já, coby „Hlavní výmyslitel“. Ale pozor, celou akci už mám na papíře, tak se milí zlatí těšte! :o) Mám pro vás nachystanou super náročnou soutěž! Budete se muset trošku víc snažit, ale za tu snahu je náš prázdninový týden opravdu „sladká“ odměna!

  Koníci už převlekli zimní kabáty a hodili se do letní srsti. Je to nádhera! Sice jsou mezi nimi ještě nějací nedůvěřivci, kteří v očekávání nějakého toho podrazu od počasí urputně trvají na zimních doplňcích, ale většina stáda se už leskne jako zrcadlo. Podle mohutnosti porostu jarnímu počasí moc nevěří Aranka(poníkům se nedivím, ti to mají v genech) Zaawist, Salvatora a Satyr. Jsou s tím fakt vtipní! :o) Hříbátko „Ivan“ už má měsíc a moc se těší na své dva kamarády, kteří se mají narodit na konci května. Nemá si totiž zatím s kým hrát. Tak darebák z nedostatku příležitosti využívá coby hračku tetu Aranku. Ta je naštěstí tak trpělivá, že od ní malému lotrovi nehrozí žádné nebezpečí.

• 28.4.2008

  VYHRÁLI JSME!!! :o) Teda abych byla přesná, vyhrál náš Krtek – Fan from Diatome! Už asi týden se náš „žampión“ tvářil velice podezřele! To asi přemýšlel, kterak vyzrát na své soupeře. A vymyslel to vskutku kvalitně. On totiž není žádný hlupák! Od té doby, co se naučil rozlišovat situace ve kterých v podstatě o nic nejde a situace, ve kterých jde o hodně :o), stal se z poblázněného „poplašňáka“ velice příjemný koníček, který má sice z hlediska „obsluhy“ ještě několik mírných nedostatků (klasická očista – hřbílko+kartáč je pro něj trest, to se raději sprchuje, ve vozíku jezdí nejraději sám, protože s jakýmkoliv případným kolegou tam vyvádí nepřístojnosti typu lehání si a zběsilé bušení do boku vozíku během jízdy, a pak je to jeho naprostý odpor k cizím boxům na závodištích, který je znám už skoro celosvětově, protože naše čtyřhodinové cupitání s Krtkem na ruce až do startu dostihu se OPRAVDU nedá přehlédnout). :o)

  A protože včera asi bylo všechno přesně tak, jak má být, nachystaný, spokojený a natěšený závodník – Krtek, v jeho sedle šikovný jezdec – Bohuslav Mátl, krásné počasí, dráha tak akorát a taky nám přálo tolik potřebné štěstíčko, podařil se našim závodníkům hezký dostih s úžasným koncem! Někteří členové Krtkova Fan Clubu dnes nemohli ani mluvit, protože si mohutným povzbuzováním naprosto odrovnali hlasivky. :o) Krásná to byla neděle! :o))

  A abych nezapomněla na zpravodajství ze Slušovic! Naši dva „poníci“ nebyli ve svém dostihu poslední, ale Hříbek druhý a Safír třetí OD KONCE. Táňa Sáfu ubrzdila a Míša jezdila Hřiba jako o život. Nejspíš se docela hezky svezly. A protože všichni víme, že tito dva koníci mají docela jinou náplň práce, než se nahánět na dostihové dráze, jsme všichni s výkonem všech zúčastněných naprosto spokojeni. Jo, ale ti dva koňští bídáci si zcela bezohledně sežrali věnce z pampelišek s láskou vytvořené Míšou&spol.

• 24.4.2008

  O víkendu si zazávodíme. V sobotu se vydáme „za humna“ do Slušovic, kde se naši dva osvědčení borci Hříbek a Safír zúčastní dostihu poníků v kategorii nad 120 cm. Míněna je výška koně v kohoutku, nikoliv výška jezdce. :o) Na Hříbkovi se sveze Míša a Safírovou partnerkou bude Táňa. Jsem sama zvědavá, jestli si Safír s Táňou v sedle zopákne podzimní „čestné kolečko“ kolem závodiště, nebo jestli se jim podaří dobrzdit v cíli. :o)

  V neděli se vydáme do zahraničí. Krtka – Fan From Diatoma máme přihlášeného v dostihu přes proutěné překážky na 3000 metrů. Všichni věříme, že se našemu „žampiónovi“ bude co nejvíce dařit. Držte nám pěstičky!

  Z našeho novorozence je obrovské konisko! On totiž vysává maminčino mléko jako upír! K jídlu má přístup jako Otesánek! Prcka s pracovním názvem IVAN podezřívám z toho, že by zvládnul zpracovat všechno mléko i od kdejaké krávy – rekordmanky v dojení! Ale je to milý mazel, tak mu jeho nezřízenou chuť k jídlu (ožižlává také svršky okolojdoucím) zatím všichni promíjíme.

• 16.4.2008

  Skončila doba klonů! :o)Tedy především těch, které si rok co rok vytvářela naše Velká Sára. Dnes ráno ve čtvrt na tři KONEČNĚ ukázala okolitému světu svého novorozence. Je to (opravdu kupodivu) RYZÁČEK s hvězdičkou, podkolenkama na zadních a o číslo menší ponožkou na levé přední. Fešák! A také velký šikula, který bez problémů sám vstal a naprosto zkušeně se přisál k maminčině vemínku. Někdy si říkám, že Sára poněkud poopravila rozhodnutí Matky Přírody o tom, že hříběti stačí k vývinu 333 dní. Sára si zkušeně a nutno řící že i naprosto svévolně prodlužuje dobu březosti o přibližně 10-14 dnů, ale výsledek pak stojí za to. Narodí se naprosto SAMOSTATNÉ a tuze „moudré“ hříbě. :o)

  Ostatním koním je divné, kde se ta Sára dneska fláká, že nepřišla ze stáje na pastvinu. Ale hned zítra (pokud to počasí dovolí) budou moci přivítat hrdou matku s novým členem stáda alespoň přes plot vedlejší ohrady. :o))

• 12.4.2008

  Novinky týdne :o) Tak za prvé: Jeli jsme ve čtvrtek se závodníkama do Slušovic na dráhu cválat a Táňa se poprvé svezla na hřbetě svého miláčka Aircraft (plánovaná) dvě kola a ještě dnes z toho měla značné pohybové potíže a sedět se jí daří pouze na podložce z beránka (má dokonce zájem půjčit si tuto ovčí kůži i v pondělí do školy). Bez ohledu na Tániny následné obtíže se práce opravdu povedla a koníci si kvalitně zacválali.

  Za druhé: Dnes jsme KONEČNĚ vyhnali velkou většinu koní na pastvinu. Podrobným průzkumem travního porostu (už asi měsíc tahám trávu na povrch očima) a dlouhodobé předpovědi počasí (můj nejoblíbenější a jediný televizní pořad) jsem došla k závěru, že naši miláčkové mají v ohradách už dostatek kvalitní stravy a proto se až do podzimu budou starat v podstatě sami o sebe! HURÁ! :o)

  Novinka číslo tři: Velká Sára nám už týden přenáší hříbě. Vzhledem k tomu, že máme tuhle zasloužilou matku za ty roky přečtenou jak Slabikář, vůbec nás to nevzrušuje, protože se Sára v životě neřídila nějakými zootechnickými pravidly, tabulkami a už vůbec ne údaji o průměrné délce březosti. Nicméně kapičky mleziva na vemínku dávají tušit, že už to zase až tak dlouho trvat nebude a dozvíme se, jestli byl v maminčině ohromném bříšku poskládaný koňský kluk, nebo slečinka. :o)

• 20.2.2008

  Máme nový přírůstek do stáda. Je to docela milá a inteligentní (na rozdíl od některých jiných) ryzka anglického plnokrevníka jménem Chadara. Ta inteligence se sice zpočátku vůbec neprojevovala, spíše naopak. Když jsme tuto „Krásavici nesmírnou“ přivezli, vypadalo to tak, že hodlá bydlet ve vozíku. Jakékoliv mé pobídky k vystoupení naprosto ignorovala a tvářila se, že jediný pohyb, který zná, je jen a pouze vpřed! A jelikož jsme majiteli klasického vozíku na koně :o) a dvířky pro obsluhu by se asi neprotáhla, neměla jsem jinou šanci, než milou kobylku dostat ven dosti nevybíravým způsobem.

  Nicméně se akce posléze vydařila a milá Chadara se nastěhovala do boxu, který jí ochotně :o) uvolnila Kergovie. Nevím, jestli se nováčkovi nelíbil box, nebo zájem nových kamarádů, a nebo přece jen chtěla obývat ten vozík, jisté je, že dva dny držela protestní hladovku, při které se tvářila, že něco jako oves a granulky v životě nepotkala a seno je největší bubák na světě! Moje nervy!

  Po dvou dnech, kdy si něco málo uždibla ze snídaně a odkráčela s ostatními na celý den na pastvinu a z večeře snědla jen tak, aby neurazila, přišly mrazy. A docela drsné. Přes den -5°C v noci cca -15. A tak se Chadara, nechtíc umrznout, přece jen pustila do žrádla. Od té doby, když se jde sypat, je „mlsné jazyčisko“ vždycky mezi prvními, kteří se hlásí o nášup. :o)

  Ostatní koníci se zároveň se mnou strašně těší na jaro. Začínají pomalu pouštět chlupy. Jaro je blízko a naše nejneoblíbenější chlupaté období začíná. Chlupy prostě všude! Závodníci trénují o sto pryč. Zatím polykají kilometry v klusu a tváří se spokojeně, že se konečně něco děje. Jen totálně nezasněžená zato naprosto promrzlá sjezdovka by tedy KONEČNĚ mohla povolit, ať po ní můžeme začít bezpečně šplhat.

• 26.1.2008

  Tak teda nevím, jak vypadá anglická zima, ale představuji si ji asi takhle. Teploty kolem nuly, po kolena blata, v důsledku dešťů místo sněžení. A pokud se teplota uráčí klesnout pod bod mrazu, tak celá směs ztvrdne na kost. Kampak se poděla pravá valašská zima s metrem sněhu?

  Chcete nejdřív veselou nebo smutnou?

  Tak smutná: Tato zpráva je především pro obdivovatele Kergovie. Všichni jsme se těšili na její první hříbě a zůstalo jenom u toho těšení. Život je život a ne každé mamině je dopřáno donosit potomka. V pátém měsíci březosti Kergovie hříbě zmetala (potratila).

  A teď ta veselá (a možná jich bude víc :o)).

  Vypadá to, že opravdu, ale opravdu budeme mít nového závoďáka. Adebretti pravidelně vyráží pod Ániným vedením na velkou pastvinu, na které se pod bedlivým dozorem strýčka Gregoryho pohybuje s přehledem starého provozního koně. Gregory má hodně práce vysvětlit malému nadšenci, že to, co se děje v levé části pastviny, zatím ještě není nic pro něho. V levé části pastviny totiž klušou dva staří mazáci Krtek a Krofťa pětkrát proti kopci.

  Nadšeným obdivovatelům Zaawisti s potěšením sdělujeme, že tato byla zařazena letošním rokem do chovu, a proto setrvá v naší stáji.

• 6.1.2008

  Nejžhavější novoroční zprávičky. Dlouho slibovaný odstav „Pidisáry“, vlastním jménem Bony, proběhl právě 1. ledna. Nezvedené děcko jsme potupně šoupli do boxu k tetě Salvatoře, která, ač nepříliš nadšeně, přesto dostatečně trpělivě snáší novou nájemnici ve svém boxe. Zároveň jí dělá zodpovědnou hlídačku na oddělené pastvině. Přesto se pěvecký koncert obou hysterických „Sár“ nese široko daleko!

  Zároveň jsem na Nový rok udělila pokyn k obsedání našich tří miminek. Se sedly na zádech se už koníci naučili pohybovat během Vánoc. A protože se při tom tváří jako dokonalí profesionálové, rozhodly se naše tři statečné pilotky Áňa, Peťa a Táňa uskutečnit prvovýstupy na hřbety svých miláčků, Adebrettiho, Saurona a šimly Žizel. A napoprvé se náramně dařilo. Koníci se nechali s jezdkyněmi bez námitek a přeochotně vodit za svými oblíbenými tetami a strýčky. Jako brzdy rozverných dětiček se náramně osvědčili Gregory, Malá Sára (která se sice ze začátku tvářila, že opravdu, ale opravdu nechápe, o co tady vlastně do háje jde!) a zodpovědná Myška.

  Zato druhý den se nám opravdu povedl! Ánin pokus posadit se na Adebrettiho dopadl dost komicky. Vodička Táňa dovolila milému malému oři právě v momentě, kdy jsem vysazovala jezdkyni do sedla, udělat dva osudné kroky vpřed! Rázem seděla Áňa za sedlem místo v sedle! Asi tři vteřiny . . . :o) Milý koník po této nehoráznosti vystartoval raketovou rychlostí a padající Áňa si udělala z Táni měkoučké dopadiště! Celý trik na nás Břeťa vyzkoušel ještě jednou, ale nedaly jsme se! Za chvilku ťapal tento koňský filuta za Gragorym jako největší mazák! :o)

  Šimla Žizel, povzbuzená artistickými výkony svého kolegy, vyzkoušela Táninu stabilitu jedním ukázkovým hrbem, při kterém se nešťastnice poroučela k zemi. Jen díky rychlému zásahu Romči záchranářky, které Táňa přistála přímo v náruči, nezakusila odvážlivkyně setkání se značně tvrdým povrchem Matičky Země. To, že se Žizel pokoušela zbavit své jezdkyně i tím, že se ukázkově postavila do svíčky na zadních nohou, ponecháváme takřka bez povšimnutí, jelikož Táňa tento vychytralý koňský pokus o osamostatnění zvládla bez ztráty kytičky! :o))

• 21.12.2007

  Došlo i na naše „blonďátka“ Peťu a Áňu. Ještě v tzv. bahenním období, kdy je na pastvinách cca 20cm měkoučkého bahýnka, potupně opustily hřbety svých dvou miláčků. Peťa havarovala z Kergovie při pokusu ulevit svému otlačenému zadku a Áňu v návalu euforie katapultoval Gregory dosti nevybíravým způsobem. Především v Ánině případě podezřívám Gregoryho, že netušil, že na něm dokonce i někdo sedí. Ániných 30kg živé váhy pokládal za svůj oblíbený nános bláta a rozběhl se za ostatními koňmi vesele vyhazujíc zadkem.

  Na zimu nám přibyl nový strávník, příští rok tříletý, teď už valach Sauron. Je to typický stoupa :o) Chová se zatím stylem „kam mě postavíš, tam mě najdeš“. Do stáda zapadl naprosto bez problémů a nejodvážnější z našich pilotů se těší na vánoční prázdniny, kdy dojde ke slavnostnímu obsednutí našeho Adebrettiho a zmíněného Saurona.

• 19.11.2007

  Už to tak vypadá, že s konečnou platností přišla zima. Koně se přesunuli z pastvin do stáje. Tento přesun znamená první test odolnosti a opravdovosti vztahu ke koním pro naše nadšené nováčky :o)) Zacházení s lopatami a metlami dělá některým neskonalé potíže. Nám zkušeným se zdá, že některé tyto nástroje vidí naši noví piloti poprvé v životě. Zrovna tak jsem se rozhodla vydávat řidičáky na kolečka. Velké většině pomocníků činí potíže trefit se s kolečky plně naloženými pilinami do vrat stáje. Přestože si v zimě užijeme nejvíce komických situací, bezmezně se všichni těšíme na jaro!

• 29.10.2007

  Nedělní výlet do Bratislavy se vydařil i přes naprostou nepřízeň počasí. Na totálně rozbahněném terénu, z kterého při každém kroku stříkala voda půl metru vysoko, si Aircraft doplavala pro šesté místo. V tak těžkých podmínkách jsme rádi i za to. V těžké konkurenci koní obvykle závodících v italském Meranu nás Krtek potěšil úžasným čtvrtým místem. Na kost promočení a špinaví jsme se rozjeli k domovu, kde naše závodníky už čeká pohodová zimní přestávka sestávající jen z volného pohybu po pastvině.

• 26.10.2007

  Je tady barevný podzim. Koníci se stále ještě spokojeně pasou. I dva hrdinové z minulého týdne, Safír a Hříbek, se vrátili do normálu. Jejich vystoupení ve Slušovicích se neslo vpravdě v olympijském duchu. :o) Opravdu není důležitější věc, než se prostě ZÚČASTNIT!

  Hříbek, i přes svou obvyklou nadváhu, se do závodění s deseti soupeři vrhl velice aktivně. Rozpohyboval své rozměrné tělíčko za Ániny maxmální podpory a doběhl na krásném třetím místě. OD KONCE. :o) To Safír, který měl hned na startu nepříjemnou kolizi s přespříliš nadšeným soupeřem, a do cíle se dořítil na předposledním místě,se rozhodl, že nějakých 300 metrů není nic pro něj a dal si příjemným cvalem, proti vůli své jezdkyně Peti, kolečko kolem závodiště. Ale nebyl sám! Takových uprchlíků, které se nepodařilo v cíli odchytit bylo podstatně víc. :o) Takže až bude dostih poníků na cca 1600 metrů, je Safír horký favorit!

  Z „provozně technických důvodů“ jsme se rozhodli našeho miláčka, loňské Adélino hříbě – Adebrettiho – vykastrovat. Tak snad všechno dobře dopadne, abychom si mohli v zimě „obsednout“ dalšího dostihového reprezentanta.

  V neděli 28.10. se znovu chystáme s našimi závodníky – Aircraft a Fan From Diatomem – na dostihy do Bratislavy. Aircraft se proběhne v rovinovém dostihu na 1800 metrů a Krtek, protože je to překážkový nadšenec, který se tváří, že nic na světě není tak zábavné, jak skákat přes cokoliv a hlavně rychle, si do sytosti zaskáče přes proutěné překážky. Tak pokud nebudete mít v neděli odpoledne co dělat, držte nám pěstičky! :o)

• 12.10.2007

  Pozor, pozor! Historický okamžik nastal! Právě dnes jsme poprvé přihlásili naše dva borce: Safíra a Hříbka do dostihu poníků! Akce se koná v sobotu 20.10. 2007 na závodišti ve Slušovicích. Přijďte nás podpořit! :o)

  Zkušebními pilotkami budou, díky vyhranému losu, Áňa na Hříbkovi a Peťa na Safírovi. Vypadá to, že asi vyhrají nějaké to puzzle! :o))

  A teď z jiného soudku. Naše milá „Kmotřenka“ – hříbě z Velké Sáry už má své oficiální jméno. Na přání svého nového majitele se bude jmenovat BONY.

• 2.10.2007

  Omlouvám se všem věrným čtenářům a návštěvníkům našich stránek za předlouhou pauzu v sekci novinek. Ne že by nebylo o čem psát, ale právě proto, že jsme doposud byli strašně akční, zcela klasicky jsem nestíhala.

  Už v průběhu prázdnin a táborů si „žampión“ Krtek odskočil do Brna pro šesté místo zatím ještě v rovinovém dostihu. Byla to taková zkouška po jeho nepříjemném zranění, kdy si na vycházce vrazil do korunky 3 cm třísku. Ale nástup do školy, 1.září už Fan From Diatome zářně oslavil pátým místem ve svém prvním dostihu přes proutěné překážky v Kolesách. Jeho „testačním“ jezdcem byl B. Mátl. Děkujeme! Další velký úspěch náš „žampion“ zaznamenal 23.září v Bratislavě, v přetěžké konkurenci obsadil, opět nad proutěnými překážkami, s jezdcem L. Kaslem úžasné čtvrté místo. Nebýt nepříjemnosti v cílové rovině, mohl si polepšit minimálně o jednu příčku. Všichni se těšíme, že bude ještě líp! :o) Krtka totiž skákání děsně baví!

  No a aby byl výčet dostihových úspěchů úplný, musím vám prozradit, že v neděli 30.9. jsme se znovu vydali na Slovensko (v Bratislavě se nám líbí), otestovat kvality naší nové závodničky Aircraft. Zcela ve shodě se svým jménem (Letadlo) pelášila až jí třpytky na žíních zářily v zapadajícím sluníčku. Do cíle docválala, za mohutné podpory am. Šary, na nádherném třetím místě. No uznejte, první start a hned se takto uvede! Jsme nadšení! :o) Do konce dostihové sezóny máme v plánu s oběma závodníky ještě jeden start. Těšte se s námi!

  Ostatní koníci se spokojeně popásají na pastvinách a užívají si zaslouženého poprázdninového odpočinku. Jen mám obavy, že období klidu nám již skončilo, protože nápor nových i starých známých, dětských i dospělých členů naší stáje z a č í n á . . . začal právě včera! :o)) Těšíme se na vás!

  Nastávající 4 koňské maminy (V.Sára a Agáta – připuštěné teplokrevným hřebcem Ballast, Adéla a Kergovie plnokrevným Magnusem) se začínají pohybovat rychlostí zpomaleného tanku. Oni teda po měsíci relativního klidu všichni koníci ( včetně valachů ) mají postavičky jako klisna těsně před ohřebením! :o) Hříbátka, dvě koňské slečinky, rostou jako z vody. A navíc se v poslední době tváří naprosto dospěle. Ale my jim to nežereme! Jsou to mimina, která brečí po mamince jen co vytáhne kopyta z pastviny.

• 15.7.2007

  Jak jsme vám psali minule, těsně před začátkem prázdnin jsme se museli rozloučit s Vinkarou, která odcestovala k novému soukromému majiteli. Nečekaný odjezd důležitého člena našeho koňského týmu nám ale trošku zkomplikoval situaci, takže jsme se na poslední chvíli pustili do hledání nové posily. A našli jsme! Do našeho stáda přibyla opravdu překrásná plnokrevná hnědka Salvatora. Salča, jak jsme urostlou krasavici hned začali volat, si hned získala srdce nejednoho táborníka, místního jezdce a dokonce i nových koňských kamarádů. Nejnadšenějším obdivovatelem nohaté slečny se stal kulatý Hříbek. No uznejte sami, nevypadá ta dvojka komicky?

  Další výborná zpráva je, že Velká Sára a letos poprvé i Kerdža (Kergovie) jsou březí.

  Naopak špatná zpráva se týká našeho závodníka. Z naprosto nevinné vycházky do lesa se vyvinulo dvoudenní trauma pro Lenku. Krtek si v levé zadní korunce přinesl zabodnutou třícentimetrovou větev. Dvorní lékař musel vzpouzejícího se pacienta lehce přispat, aby se mu podařilo za pomoci kleští a hrubé mužské síly klacík „vyoperovat“. Díky rychlému zásahu a Krtkově drsné povaze je rána skoro neznatelná a „pacient“ začíná znovu lehce trénovat.

  Přežili jsme první turnus plný ježdění a her. Neodradilo nás ani deštivé a blátivé počasí. Těšíme se na další táborové turnusy.

• 2.7.2007

  Těsně před začátkem prázdnin nás opustila temperamentní ryzka Vinkara i se svým letošním hřebečkem. Její majitel, pan Vaníček, ji prodal do dobrých rukou. Někteří sice tvrdí, že jim samorostlá matrona chybět nebude, ale pravda je, že mnozí jezdci se s ní loučili s těžkým srdcem a že nám tato aktivní a pracovitá kobylka bude v následujících dvou měsících chybět. Teď místo prodané Vinkary hledáme posilu, která bude stejně trpělivě a ochotně nosit naše milé táborníčky.

  Přibyla k nám rozkošná plnokrevná hnědka s bílou hvězdičkou Zaawist, která se na našich zelených pastvinách bude léčit z dostihového zranění.

  Náš dostihový oř Fan from Diatome se začíná přeorientovávat z rovinných na překážkové dostihy. Už dvakrát si vyzkoušel překážkový trénink pod vynikajícím jezdcem Radimem Bodlákem. Milému Krtkovi nedělá naše bílá paleta se zastrkaným roštím (coby atrapa dostihové překážky) žádný problém a žene se vpřed jako raketa.

  Přípravy na tábor vrcholí a Lenka vyráží na velký nákup potravin do Zlína. Poznamenala ale, že s novou prostornou dodávkou už nebude převoz potravin ta pravá zábava a adrenalinový sport. Mezitím si chytré hlavy v naší stáji lámou hlavu, jak nápaditě pojmenovat nové táborové hry. Inu, máte se na co těšit!

• 31.5.2007

  Den koní se povedl, tak jedeme dál!

  Krtek opět vyráží do boje. A v sobotu 2.června bych potřebovala být 3x! Sešly se totiž tři veledůležité akce.

  První z nich jsou dostihy v nedalekých Slušovicích (první a letos nejspíš i poslední), proto tam nesmíme chybět! Fan From Diatome se postaví na start dostihu na 2230 metrů. V jeho sedle bude tentokrát jezdec Petr Tůma. Kluci už se znají ze společného startu na podzim, kdy bez podkovy docválali do cíle na šestém místě. Tak nám zase, prosím, držte pěsti, ať se jim daří co nejlépe! Mimochodem v Brně to úžasně zabralo! :o) Start našeho, klasicky posledního dostihu je v 17,oo hodin.

  Další akcí, která by bez účasti našich koní neměla tu správnou šťávu, je tradiční Dětský den v Brumově na hradě. Proto musíme vyslat přes kopec ku hradu silnou sestavu koní i lidí, aby nápor svezení chtivých dětí zvládli i bez mé účasti. Věřím jim a doufám, že se cestou neztratí! :o) Někteří z nás se totiž pořád ještě v lese orientují na úrovni zmatené lesní včely! :o)

  Třetí akcí je Kácení máje v Lipině, kdy místní hasiči projevili zájem o dva koně, aby si dětičky taky něco užily. :o) Tak jim prostě uděláme radost!

• 21.5.2007

  Tak se nám to povedlo!

  Trvám na tom, že Krtek je náš „žampión“! :o) Doběhl totiž ve svém letošním prvním dostihu na krásném třetím místě!

  Ale byla to docele fuška pro moje nervy! Sotva, co jsme slavnostně vyjeli směr Brno, začal Krtek ve vozíku provádět přímo čerta kusy. Hned kilometr od stáje si ve svém dopravním prostředku prostě lehl a odmítal se postavit. Mazec! Naštěstí se nám ho podařilo vytáhnout za ocas ven, kde se milostpán už nebránil pohybu po svých. Opět jsme ovšem hráli divadlo pro všechna projíždějící auta.

  Při podrobné prohlídce bylo zjištěno, že až na drobné škábance je závodník naprosto v pořádku, jen se při svém klaustrofobickém záchvatu tak nějak „odkul“. :o) Přeloženo to znamená, že se mu podařilo si čistým způsobem vytáhnout všechny čtyři venkovní hřebíky z podkovy na levé přední. Úžasné!

  Dál už se náš „cestovatel“ přepravoval celkem bez problémů, neboť jsme mu dali k dispozici celou ložnou plochu vozíku (odstranili jsme přepážku). Teda chvilku jsem mu ještě dělala společnost, abych si byla na 100% jistá, že je v pohodě. Do Brna přicestoval v klidu a nezpocený.

  Další zapeklitá situace nastala po příjezdu na závodiště. Ty komické situace při shánění kováře se snad ani nedají popsat! Ale zadařilo se a celkem v klidu byly hřebíky přibity na své původní místo.

  Fan From Diatome se rozhodl, že se bude chovat jako naprostý profesionál, že moje nervy už dnes vyzkoušel dostatečně a byl už nadále moc hodný.

  Byl natolik profesionální, že jsme dokonce na pokyn startéra zaváděli ostatní koně do dráhy. To se asi se startovním číslem 12 nestává zase až tak často. :o) A protože na našem šikovném koni seděl i náramně šikovný jezdec Michal Köhl, podařilo se těmto dvěma dostat se hned po startu, i přes nevýhodnou „dvanáctku“ , na třetí pozici. A pak si už jen tak vesele cválali za mohutné podpory všech našich kamarádů vstříc třetímu místu. :o))

  Řeknu vám, že nervy mám vždycky, ale tato sobota, ta mi s nimi zacvičila docela řádně! :o)

• 16.5.2007

  V sobotu 19.5. znovu závodíme. Tedy přesněji Krtek (Fan From Diatome) se opět podívá na brněnskou dostihovou dráhu a poběží v rovinovém dostihu na 2 300 metrů.

  A protože se mu tady už jednou tuze dařilo (jeho slavné vítězství snad není třeba připomínat) :o) , věříme, že se náš „žampión“ znovu pod vedením Michala Köhla předvede v co nejlepším světle.

  Takže na nás myslete o půl šesté odpoledne. :o)

  Zároveň vrcholí přípravy Dne koní a jistou představu už máme i o soutěžích a hrách na tábory. Prostě jsme šikovní a snažíme se!

  Hříbátka nám rostou jako z vody a stávají se z nich pěkní syčáci. Tedy především úžasná dvojka „Prďoška Sára“ a malý „Vincek“. Jsou to mrňaví otravové, kteří začínají mít své maminky totálně na háku. Každého jedince zabloudivšího na pastvinu neustále obtěžují, nalepení zvědavými čumáčky člověku na zádech vyžadují nepřetržitou pozornost a příjemné škrabkání kdekoliv na těle. A nejde se jich zbavit!!! :o)

• 20.4.2007

  Narodilo se nám další hříbátko.

  Konečně mi skončilo noční kempování ve stáji. V noci z pátku na sobotu se Gája konečně rozhodla, že je na čase, aby nám předvedla jaký zázrak že to obýval její obrovitánské bříško.

  Klasicky ve tři čtvrtě na dvě se narodila velikánská rezavá slečinka s hvězdičkou a ponožkami na zadních nožkách. Velice čile se snažila hned své předlouhé končetiny používat. V momentě, kdy se jí to podařilo, byli jsme moc rádi, že je její maminka více než urostlé postavy.Pod klisnu průměrného vzrůstu by se nám „novorozenkyni“ asi nepodařilo vpravit k vemínku pro první doušky sladkého mléka. :o)

  Hned v poledne se celá rodinka vydala chytat „bronz“ pod teplé jarní sluníčko. A proč rodinka? Protože náš „žampión“ Krtek (Fan From Diatome) toho času hluboce zaláskovaný do novopečené maminky Galilei vykonává odborný dohled přes ohradník a uděluje „miminu“ ještě odbornější rady kterak se správně pohybovat po pastvině. Škoda jen, že se jeho rady zatím zcela míjejí účinkem. Mladá závodnice je zatím ráda, pokud se jí podaří nějaký cílený pohyb, který nezasvěcenému pozorovateli přijde spíše jako potácení se, nebo nepodařená chůze na chůdách. :o)

  Stejně jednou všem ukáže zač je v Pardubicích perník! :o)

  Jo, a já jdu spát do své postele, heč!

• 10.4.2007

  Tak je nás zase o něco víc.

  Jak jsem si slibovala, mám ve stáji postel a dva spacáky do -18°C. A jak se mi to osvědčilo! Naše drahé koňské matky naprosto nedbaje na chovatelské termíny a různé poučky, rozhodly se tzv. „přenášet“ své, námi dlouho očekávané, dětičky minimálně o 10 dní. Na tom by nesmuselo být nic divného, kdyby se, speciálně Sára, už ten předlouhatánský týden netvářila ŽE TEDA UŽ!!!

  No ne že by se mi v té stáji spalo špatně, ale doma je doma.

  Ale dočkali jsme se! Sára sice svou novou „Pidisáru“ přenášela o deset dní, ale tato se rozhodla, že čas, který promarnila v maminčině břiše si bez problémů vynahradí svým přístupem ke všemu co potká. Jinak řečeno, člověk se nestačí divit. Malá samostatně vstane, přisaje se k vemínku a hned při první vycházce do ohrady si dává takový maraton, že všem přihlížejícím lezou oči z důlků. Ona se hned po narození prostě rozhodla, že je vlastně o týden starší a podle toho se i chová.

  Matka Vinkara mě uváděla do stavu nepříčetnosti asi tři dny. Po zkušenostech se Sárou – týden sem, týden tam žádný problém, ale když má kobyla na vemínku takové krápníčky, že o ně pomalu zakopává nezbyde vám, než vzít spacáky a hurá do stáje.

  Vinkara má vskutku specifický styl hřebení. Nejdříve způsobí zemětřesení ve stáji, jelikož její příprava na porod sestává z nájezdů na stěny boxu a to v plné rychlosti. V momentě, kdy se milé hříbě dobývá na svět stoupne si zlořečená macecha přímo proti stěně boxu a snaží se „neposluchu“ vracet vehementně zpátky! Není to kobyla na zabití?

  Nicméně jsme zvládli její herodesovské sklony potlačit a tím pádem se nám podařilo dostat na svět krásného hřebečka.

  Teď už se na narození svého prvního potomka chystá jenom Gája. A protože je to kůň plnokrevný, tím pádem je zde předpoklad jisté „inteligence“, doufám, že způsobně upozorní na to, že se hodlá zbavit svého rozměrného břicha.

  No, uvidíme. :o)

  15.3.2007

  Že by už přišlo jaro? Je to velice podezřelé! Teploty okolo 15°C a naprosté slunečno! Strašně si to všichni užíváme. Však taky na neděli hlásí sněžení, to abychom nezapomněli … :o)

  Koníci začali hromadně shazovat zimní kožichy. Je tady všemi velice „oblíbené“ období, kdy člověk kudy chodí, tudy plive koňské chlupy! :o) Zvláště při pravidelné denní očistě našich miláčků už všichni vidíme tu nádherně hladkou a kraťoučkou letní srst skromně se skrývající pod „zimními doplňky“, které opustivše své dosavadní majitele se lepí na všechno v okolí dvaceti metrů. Zvláště oblíbeným místem k usazování se vypadaných 10 cm chlupů se jeví být nosní dírky, pusa a ruce. A teď babo raď! Kterak si vyndat chlupatou rukou chlup z pusy, aby jich tam nezůstalo ještě víc? A smrkat do „ochlupeného“ kapesníku, to je, jářku, taktéž docela zážitek. :o))

  Naše tři maminy, Galilea, Sára a Vinkara, jsou už natolik rozměrné, že při ranním vyhánění koní spolehlivě fungují jako „špunty“ v uličkách. Zvláště, když cestou potkají nějaký ten oves vyslintaný přes noc nevděčným strávníkem na zem. :o) V každém případě na hřebení zatím (naštěstí) nevypadá ani jedna, takže v noci pořád ještě obývám vlastní postel! :o)

  Náš „nováček“ Aircraft se stala naprostým miláčkem všech. Je pořád stejně milá a kulturní. Taky je to podařený strávník a protože dostává kvalitní nášup a ještě po ní nechceme nic moc velkou práci, začala nám kobylka růst. :o) Z ničehož nic se za tři dny vytáhla o dobrých 7 cenťáčků. Máte ji vidět, chudinku přestavěnou (má zadek o těch 7 cm výš než kohoutek) jak se opravdu hříběcím způsobem pohybuje po pastvině. :o) Chtěla jsem velkého koně? Mám ho mít!!!

  V sobotu si byli závodníci protáhnout nožičky a plíce v lehoučkém kondičním cvalu. Mirečka v sedle Fan From Diatoma celou cestou vykřikovala něco v tom smyslu, že prý to není kůň, ale MONSTRUM!!! Nevím, kde na to byla, když všichni víme, proč vlastně Krtkovi říkáme KRTEK. :o) Pravda je, že měl jednu ze svých veselých nálad a cválat se mu opravdu chtělo!

• 20.2.2007

  Za posledních 14 dní máme celé tři veliké novinky. První novinkou je to, že jsme se stali samostatnými, co se dopravy lidí a taktéž koní týká. Po dlouhatánském snažení jsme se díky Františkovi stali majiteli dodávky, která uveze celých 9 lidí a díky tažnému zařízení a půjčenému vozíku taktéž dva koně! :o)

  Tak jsme jeli toto „spřežení“ pěkně za tepla vyzkoušet. Po dlouhatánské cestě skoro až na druhý konec republiky a zpátky je naše stádečko zase bohatší o jednoho člena. Či spíše členku. :o) Dlouho očekávaná posila a „Krtkova“ tréninková partnerka konečně dorazila. Je to velice sympatická a komunikativní plnokrevná kobylka AIRCRAFT.

  Její seznámení s ostatními koňmi proběhlo relativně v klidu. Jistým jedincům sice dělalo problém pochopit, proč se na ně po pastvině řítí „NĚCO“. :o) To „NĚCO“ byla totiž Aircraft odděná do slušivé a vzhledem k její ostříhané srsti (mimochodem ne moc vhodné pro pobyt ve volné přírodě) životně nutné deky. Po velkém seznamování kobylka zapadla do stáda, jako by tam žila od narození.

  Největším kamarádem Aircraft se stal malý Adebretti. Tedy kamarádem. „Břeťa“ celou situaci s novou klisnou ve stádě pochopil po svém a probudil se v něm „ženich“ z největších. :o) Prostě v něm nová kamarádka tzv. splašila hormony a „Břeťa“ ji začal doslova a do písmene obtěžovat. Nu a protože jsme pojali vážné podezření, že Aircraft, ač neskutečně hodná a tolerantní kobyla nemůže VĚČNĚ snášet Adebrettiho svérázné pokusy o námluvy, byl tento zlotřilec, do té doby sající sladké mléko své mamči Adély, potupně odstaven a z obavy o jeho zdraví odvezen „na výchovu“ k dalším stejně starým hříbatům do Doubrav.

  Celou čtyřicetikilometrovou cestu mu ve vozíku (do kterého naprosto profesionálně nastoupil) dělala společnost Lenka, aby v případě nutnosti zasáhla. Nebylo třeba. Pasažér se choval velice „dospěle“. :o) Podle posledních zpráv z Doubrav je „po ženichovi“ :o) Hříbě se opět chová jako hříbě.

  Krtkova vymknutá noha se zdá být už taktéž v pořádku, proto hned, jak zítra kovář obuje koníky do nových bot vyrazíme za prvními tréninkovými dávkami.

  Tři koňské nastávající maminky – Velká Sára, Vinkara a Galilea dosahují měsíc před ohřebením již úctyhodných rozměrů a předevšemi Gája vždycky přepečlivě měří, kudy ještě projde a kudy to už nejde. :o) Lenka si tedy bude ještě možná měsíc užívat nočního pobytu ve vlastní posteli, než se zase na dobu neurčitou odstěhuje na noc do stáje. Letos ovšem žádné seno a křivá záda! Letos si prý do stáje donese OPRAVDOVOU postel!

• 30.1.2007

  Tak nám konečně nastala zima. Teda podle kalendáře už je víc jak dva měsíce, ale venku to bylo pořád jako na jaře. Proto se nemůže nikdo divit, že se koně nadšeně popásali přes Vánoce i přes Nový rok.

  Zato teď už skoro týden máme cca 30 cm sněhu a Krtek (Fan From Diatome) měl začít pracovat na své fyzičce. Jako by to tušil, že ho čeká namáhavá práce ve sněhu v kopcích, zvrtnul si, pro jistotu, spěnkový kloub na levé přední. Teď se tváří jako největší marod, ale jen když se díváme. Jinak řádí s malý Adebrettim jako orkán Kyrill. :o) Nicméně stav „pacienta“ se den ode dne lepší, takže za týden vyrazíme vstříc Valašským velikánům.

  Další akcí letošní zimy se jeví být urputné hledání Uhlíkova náhradníka, jinými slovy druhého dostihového koně ke Krtkovi, aby se jim veseleji trénovalo. Zatím máme několik typů, tak uvidíme, jak se „rada starších“ rozhodne. :o)

  Jinak nás naši milí táborníci doslova zasypali přihláškami a myslím, že letos trhli rekord! Za 14 dní od zveřejnění jsou dva turnusy totálně obsazené!

• 25.11.2006

  Před zimou jsme provedli mírné kosmetické úpravy v počtu a složení našeho stádečka. Do výcviku celkem bez problémů odcestovaly skoro tříleté Safari a Víla. Těžké rozloučení nás čekalo s našimi dvěma obyvateli „ústavu pro tělesně postižené koně“ Gatwickem a Forrestem.

  Zato husarský kousek se podařil zařazením všemi obávané Myšky Hryzalky do tzv. velkého stáda (čímž pochopitelně vzniklo právě jedno stádo). Asi 14 dní si jakýkoliv pohyb lidí po pastvině vyžadoval Lenčinu osobní asistenci, ale časem se vše utřepalo a veškeré osazenstvo se KONEČNĚ začíná i v blízkosti Myšky chovat jako normální lidi a ne hysterická tlupa neandrtálců.

• 29.10.2006

  Granity Kern (Uhlík)si udělala hezký výlet do Bratislavy. Tedy jak pro koho! Naše černá krasavice měla startovat v dostihu přes proutěné překážky. Měla! Nezdařilo se! Zcela ve stylu své vzácné matky Giovanny, potažmo i sestry Galilei nejdříve způsobila svým hysterickým výstupem zmatek a kolaps v padoku, kdy ucpala ostatním koním vchod do dráhy v domění, že se taktéž dostihu nehodlají zúčastnit, aby se posléze před HLAVNÍ tribunou totálně zasekla a odmítla pohyb kterýmkoliv směrem. Možná byla ochotná pouze se zahrabat pod zem. Celá komedie skončila pokutou 200,-Sk od dostihové komise. Krasavici Nesmírnou jsme tímto výstupem navždy degradovali z koně dostihového na koně pro 150-ti kilové turisty!

• 28.10.2006

  Fan from Diatome (Krtek) se předvedl ve Slušovicích. Krtek je profesionál, který na závodišti přesně ví, co se po něm chce. Velice nás svým přístupem potěšil a nechal se naprosto bez problémů zavést do startovního boxu. Běžel s chutí, pořád na třetí pozici. Hezké. Ale v cílové rovině ztratil podkovu a doběhl šestý. Běžet naplno bez boty se fakt nedá. Ze šestého místa byl docela smutný Krtkův jezdec Petr Tůma. Prý šesté místo je to nejhorší umístění, které může být. :o) Ale my jsme docela spokojení. Kluci nám udělali v rámci možností doopravdy radost. Oba!

• 1.10.2006

  Zvítězili jsme! Fan from diatome vyhrál historicky první vavříny do naší stáje. Skutečně, Fan from diatome (Krtek) pod vedením zkušeného žokeje Michala Köhla přišel první v rovinovém dostihu IV. kategorie na 2300 metrů a udělal nám obrovskou radost.

  Celé odpoledne před Krtkovým dostihem, který měl být posledním dostihem odpoledne, se zkušený závodník klidně procházel a trpělivě čekal v rozehřívacím poklidném kroku na svoji chvíli. Vodili jsme i spolu s některými táborníky, kteří nás přišli podpořit.

  A pak konečně nadešel Krtkův dostih. Krtkův Fan klub obsadil vyprazdňující se tribuny, připraven fandit a křičet jako o život. Fan from diatome měl procválat dvakrát kolem tribun a už start do dostihu byl skutečně povedený. Vynikající Michal Köhl šikovně držel Krtka na příznivé třetí pozici, Krtek se nepropadal, ani nezrychloval, jen s poklidem cválal vstříc vítězství. Těsně před cílem nebývale zrychlil a my jsme mohli bouchnout šampaňským!

• 15.9.2006

  Uhlíkova bolístka vyřadila koňskou slečnu z tréninku a zdá se, že se do čtrnácti dnů vůbec nestihne vrátit na dráhu a Brněnskou příležitost propásne. Šanci dostane naopak její partner Krtek, který si protáhne kosti v příjemném rovinovém dostihu.

  Fan from diatome (Krtek) tedy odstartuje 23. září v Brně – Tuřanech a v sedle mu pomůže vynikající překážkový žokej pan Michal Köhl, jehož přislíbená účast nás velmi potěšila, neboť si s Krtkem už jednou dobře rozuměli.

  Krtek teď tedy trénuje sám. Uhlíkovi ledujeme a chladíme nataženou šlachu v karpu, zatímco Krtek sám ladí formu na sjezdovce. Společnost mu při tréninku dělá Velká Sára, aby se necítil v terénu tak sám. Krtek poctivě šplhá šestkrát sjezdovku, zatímco Velká Sára ho bez závidění sleduje u paty kopce a čeká na něj, až bude hotov…

• 10.9.2006

  Příslovečná smůla, která provází rod „G“ (Galilea, Gatwick, Great Forest Gump), opět překazila naše dostihové plány. Granity Kern, která měla dnes skákat v překážkovém dostihu ve Slušovicích, si způsobila zranění na levé přední končetině, a proto se nemůže dostihu zúčastnit.

  Přitom se Granity Kern připravovala na dostih přímo fantasticky. Ve čtvrtek ve Slušovicích skákala jako střela, překonávala překážky s precizností profesionála pod vedením zkušeného překážkového jezdce Radima Bodláka, který také připravoval svého koně Anemose do stejného dostihu. Nevlastní bratr Uhlíka Anemos (po Gay Devil), který je také mimochodem syn naší spanilé Adély, však v dostihu odstartuje a my mu můžeme jen držet palce ze střídačky. Ach jo.

  Na smutek ovšem není čas. Proto nevěsíme hlavu a upínáme své naděje vstříc dalšímu překážkovému dostihu, který se bude konat za čtrnáct dní v Brně. Uhlík dostane do krmiva protizánětlivý lék, na bolavé koleno pořádnou hrst ledu a opatrně začne zase rozcházet formu. Doufejme, že za čtrnáct dní bude jako rybička!

• 1.9.2006

  Krásná kobylka Agáta, se kterou jsme se nedávno setkali ve stájích pana Vaníčka v Novém Jičíně, přicestovala k nám. Byla totiž prodána nové majitelce, která si ji ustájila přímo u nás. Vítej, Agáto!

  A jak už to bývá, příchod nové tváře otřásl společenskými třídami ve velkém stádě. Agáta se drze vetřela do přízně VIP spolku kolem Miki, která je ve velkém stádě pojmem, vládne stádu pevnou rukou a těší se největší popularitě. Mikinin spolek sdružuje Kaskádu, nově Agátu, Kergovii a nyní se na vlivu přiživuje i mládenec Safír, jehož bere na milost Kaskáda i Agáta. Safír se tak stal mocným pánem, narozdíl od Satyra, kterému zbyla už jen věrná partnerka kulhavá Lyl lovely. Naopak Borbela se osamostatnila a díky své přívětivé povaze s ní peče každý. Skandál ovšem vyvolal rozchod milenců Gregoryho a Malé Sáry. Snad to bude jen lehké manželské nedorozumění…

  Těšíme se na 10.9., kdy vystoupí Uhlík ve svém letošním premiérovém překážkovém dostihu ve Slušovicích. Čas kvapí a my jen doufáme, že stihneme dopilovat formu! Jen aby nám přálo počasí pro trénink! V pondělí čeká Uhlíka i Krtka cvičné překážkové dopoledne ve Slušovicích pod vedením zkušeného překážkového jezdce Radima Bodláka. Snad to vyjde!

• 11.8.2006

  Myška se vrátila zpět na naše pastviny. Noví majitelé byli nadšeni z její přítulnosti (skutečně se spolu velmi spřátelili) a skvělých jízdních vlastností, bohužel Myška se u nich cítila na pastvině osamělá. Stále prý utíkala k sousedům, kteří mají také koně, neboť je velmi společenská. A protože si ji majitelé moc oblíbili, ještě s koupí počkají, a teprve až budou mít k Myšce hříběcí společnici, tak to s Myškou zkusí znovu. Vítej doma, Myško!

  Dostiháci šli skutečně cválat, ale ne v neděli (kvůli dešti), ale počkali si až do středy, kdy se vyčasilo a tráva už nebyla tak kluzká a mokrá. Již tradičně jsme na louce Jatelině prohnali koníky v sedle s báječnou Nikou (zkušený jezdec v sedle Krtka) a mojí maličkostí (Uhlík). Oba dostiháci byli řádně nažhavení, nebývale také Uhlík měl problémy udržet se v klusu a pořád si přeskakoval do bujarého cvalu. Trochu se proběhli a teď je čeká slíbených šest sjezdovek!

  Tábory opět běží, právě probíhá legendární turnus „D“, se všemi starými známými firmami i novými tvářemi. Prázdiny v sedle se již krátí!

• 3.8.2006

  Povolali jsme koňského doktora přes miminka, takzvaného koňského „gynekológa“, pana Mazurka, který u nás vyšetřuje kobylky na březost a vlastní ultrazvuk. Pan doktor poctivě probral a vyšetřil všechny naše paničky a k naší radosti potvrdil několik březostí. Bohužel Adéla své hříbě po Ray of Light zlovolně vstřebala (březí tudíž není), naopak bábinka Borbela (22 let) nosí pod srdcem nový život, který počala s taťkou Gatwickem. Březí jsou i Velká Sára (Gatwick), Vinkara (Gatwick) a snad i Galilea (Secret’n’classy).

  Tento týden plnokrevníci Krtek a Uhlík jen lehce rozcházejí formu, aby mohli zase příští týden pořádně zamakat. Trenérka se zmínila, že by snad v neděli mohli i zacválat. Mohu jen potvrdit, že s Krtkem už šijí všichni volci a Uhlík vesele odskakuje při pouštění na pastvinu a sprintuje, co to dá. Tak uvidíme!

  Horkou novinkou je prodej jistého koně do nové rodiny. Zkušení chovatelé hledali u nás koníka, kterého by si koupili a o kterého by bylo dobře postaráno, a pozor! Při svém výběru se zamilovali do krásné Myšky! Paní Šomanová se uvolila svého miláčka do takových dobrých rukou svěřit a zdá se, že Myšku čeká 14-ti denní zkušební lhůta v roli rodinného koňského miláčka v nové rodině. Nechme se překvapit, jak si povede!

• 27.7.2006

  Tábory se rozjely naplno. Turnusy se střídají a táborníci odjíždějí jako vždy spokojení. Už nyní je možno zhlédnout nové fotografie z proběhlých turnusů. Nenechte si je ujít!

  Uhlík s Krtkem se už spravili a jejich figury se utěšeně zaoblily. Teď trénují kondici na sjezdovce, kterou musí vyklusat šestkrát, aby mohli závodit (jak se zmínila trenérka). Zatím Krtek vyběhne s nadšeným přeskakováním do cvalu pět sjezdovek, Uhlík, který byl z Jičína (viz níže) trochu pohublejší, mu funí v patách a snaživě stíhá.

  Naďa, ikona letních prázdnin v Lipině, výborná jezdkyně a milá slečna, konečně dorazila z Francie. Táborníci i stálí členové tuto skromnou jezdkyni potkávají na jízdárně, kde si poradí s jakýmkoli koněm a brilantním jezdeckým stylem nad překážkami bere dech všem, kdo mají tu možnost ji pozorovat. Konečně je zase tady!

• 5.7.2006

  První hosté dorazili do naší stáje strávit v prvním zatím ještě „netáborovém“ týdnu svoji aktivní dovolenou. Dáváme jim do těla na jízdárně a rozcvičujeme si tak hlasivky na tábory…

  Abych byla objektivní informátor, musím se přiznat, kterak jsem si potupně ustlala do prachu ze hřbetu škodolibé Kergovie. Ano, moje maličkost (Míša) skutečně nedobrovolně přistála přímo u Kerdžiných nohou při pokusu o kolotoč, při kterém si Kergovie zlovolně přeskočila do cvalu. A jak jsem chtěla ušetřit za bononiéru (za každý pád nosíme druhým sladkosti, že se na tu ostudu museli dívat), uvážlivě jsem plánovala dopad na nohy a narazila si koleno. Ta potupa! (Stydím se…)

  Uhlík a Krtek už lehce pracují. Protáhují si svaly na procházkách a (obzvlášť Uhlík) statečně skáčí v terénu přes všechno, co byť aspoň jen vzdáleně připomíná překážku.

• 30.6.2006

  Dostihoví koně (Krtek a Uhlík), kteří se zúčastnili skokově výukového programu na Hermelín ranči pana Vaníčka, se včera šťastně vrátili domů. Uhlice, která byla takto mimo domov úplně poprvé, citově asi velmi strádala, protože neuvěřitelně shodila nejméně metrický cent živé váhy a tváří se docela ztrápeně. Krtek na tom byl nervově lépe, kvůli změně ale také viditelně zhubl. Nepomohlo prý ani zvýšené množství krmiva, Uhlík prý celý den běhal po pastvině a hledal své lipinské přátele…

  Pracovali ovšem poctivě. Přímo před našimi zraky byli plnokrevníci ještě jednou vyvedeni do haly, my jsme se zvědavě usadili na tribuně a sledovali, jak Uhlík s Krtkem skáčí ve volnosti. Vedli si senzačně. Krtek je poctivý skokan, opatrně měří vzdálenost a raději přidá skok navíc, aby neměl jedinou modřinu. Uhlík předvedl velký pokrok. Zpočátku se prý do parkuru vrhala jako divá voda a udělala z něj kůlničku na dřívi, nyní už beze strachu lupala jeden skok za druhým, i když tak precizně nekrčila nohy jako Krtek. Nakonec ochotně přeskočili až 130 cm.

  Koně teď čeká skutečná výkrmna. O jejich zdraví se nebojíme, protože je nám jasné, že za krátkou chvíli naberou na svěží trávě opět optimální hmotnost. Mimoto je Krtek zase s milovanou Sárou a Uhlík může kontrolovat stádo, takže je vše tak, jak má být.

tábory u koní, tábory s koňmi, jízda na koních, vyjížďky na koních, Valašské klobouky, Valašsko, Vsetín, zábava pro děti