. 9.5. 2016
Tak jak se Vám u nás líbí? Tím myslím, pochopitelně, na stránkách, které právě čtete? Změna, co? 😉
Než se zase po dlouhé době pustím do „spisování“, chtěla bych Vás pozvat mezi nás a naše oře na tradiční
DEN KONÍ, a to v neděli 29.5. 2016 od 14 hodin. Koně a lidé doživotně nakažení koňským bacilem Vám budou
k dispozici za každého počasí, po celé odpoledne ve spoustě soutěží, ježdění, her, výher, občerstvení, hudby
a dobré nálady. Těšíme se na Vás! 😀
Bysomanova
5.5.2014
A hlavně mě, prosím, nebijte … :o) Mám zase tak trochu pocit, že bych se potřebovala naklonovat. Jak má jeden člověk zvládat být (ideálně) na třech místech najednou? :o)) Ne, to nejde, je to prostě technicky (zatím) neproveditelné! A proto mám zpoždění proti plánu a vlastnímu dobrému úmyslu. :o) Takže jdeme na to. Po krááásné zimě je ještě krááásnější jaro. Koníci se spokojeně pasou a já jsem se rozhodla, že letos poruším své pravidlo „OB ROK“ a se ŽÁDNOU, ale vážně se ŽÁDNOU koňskou paňmámou nepojedeme za žádným koňským pantátou. Nějak jsem nabyla dojmu, že 35 koní je jaksi dostačující počet a to, podle mého, i na několik let dopředu. Sice mě mrzí, že se nepoňuhňáme s koňskýma miminkama, ale když oni z nich pak vyrostou velcí koně! :o) Tři naše ročky jsou už hezky vychované slečny, které za sebou tahám po dvoře jako kačeny. A to doslova a do písmene. :o) Jejich tempo přesunu na pastvinu či do stáje na mňamku je přímo vražedné! Vlečeme se tempem splašeného šneka a nebýt občasné VÝRAZNÉ změny okolí (jakože třeba fouká vítr a třepe se listí na stromech, vyletí hrozivý vrabec, objevíme traktor přeparkovaný asi o metr jinak než včera a nebo, a to už je fakt vrchol, se na dvoře objeví vícero techniky kombinované s davem asi pěti lidí, což jsou faktory, které buď usilovně studujeme v postoji trojnásobné bronzové sochy koně s vodičem, ale to pouze do té doby, než se před studovaným předmětem snažíme uprchnout, případně prcháme rovnou), strávili bychom na těch cca 100 metrech půl dne, kdy půl dne je počítáno pouze na jednu cestu. :o)) No a aby nedošlo k omylu, tak vysvětlím, že ÚPRK před hrozícím nebezpečím v podání Adélky, Algernon a Zeldy sestává ze středního kroku směrem za vodítky které třímám v rukou já, velký šéf, a vzhledem k tomu, že s velkým šéfem nastálé situace ani nehnou, naše tři krasotinky cupkají (skoro) za všech okolností jako staří mazáci.
Což mi tak trochu připomnělo, že jsme loni podobným (co podobným, úplně stejným) způsobem obsedali naše dva spanilé mladíky Zawarra a Almanyho. Celé to fungovalo ze začátku tak, že holky seděly na koních a JÁ jsem dělala fíráka. PO SVÝCH! Po lese, po poli, po louce, dokonce jsme tímto způsobem párkrát i klusali. Já vepředu, koně s jezdci za mnou. :o) Ještě že mám ze svých spinningů a hikingů docela nadýcháno! :o)) Všechno klapalo naprosto v pohodě, jen jsem si hned na začátku vymínila, že ve cvalu už nefíruju! :o), že vysvětlování dalšího koňského rychlostního stupně už nechám raději na Čipovi.
V rámci příprav na nadcházející dostihovou sezónu jsme jezdili se Zacharym a Nerem do Nového Jičína k Vaníčkům skákat do haly. Děkuji jim nastotisíckrát, protože to, jak se za těch pár návštěv naučili kluci skákat je naprosto dokonalé. :o) Po výcviku v hale následoval „skok domácí – paletový“, který zvládli oba naprosto bez problémů. Sice v největší bouřce a dešti, ale přesto se zadařilo i ve Slušovicích, kam jsme vyvezli Nera v doprovodu strýčka Adebrettiho poprvé na „zelené skoky“. Nutno napsat, že Nerův projev, coby debutanta, byl suprový! Tak už mi nic nebrání porozhlédnout se pro všechny po nějakých dostizích. Zatím jsme byli pouze s Lukyttou v Bratislavě, kde byla hezky první. Od konce. Ta (v té době) ještě chlupatá muflonka navíc došla do říje, která v jejím podání má dvě verze. Při té první je protivná a naštvaná na celý svět, proto letí v dostihu jak raketa, aby jí už konečně dali všichni svátek a ona měla od všech pokoj. Tentokrát však použila verzi číslo dvě. Jsem protivná a naštvaná na celý svět a zrovna se mi nějak nechce… Ale mi ji máme rádi i při těch jejích náladách, :o) kolikrát jí říkám, že kdyby mléko jen zahlédlo ty její kyselé ksichty, tak je z něho kýška během vteřiny!
Tak a co nějaké ty plány? Na tábory se už moc těšíme a už teď máme nachystáno (no, spíš zatím vymyšleno) spoustu novinek. Tedy kromě toho, že náš domeček dostal přes zimu nový kabát a přes mé protesty (stejně byly platné jak mrtvému zimník) je, chudáček náš malý, natřený na brutálně světle zeleno a brutálně tmavě zeleno a ČERVENÁ střecha tomu všemu dává korunu. Tak mi přijde, že cirkusový stan není tak barevný jako on. Fakt je ten, že je teď naprosto nepřehlédnutelný. :o) Už nás nikdy a nikdo nemůže minout! DEN KONÍ jsme letos museli posunout na červen. Takže se těšíme na vás všechny v neděli 8.6. ve 14 hodin. Křtiny hříbošků tedy nebudou, ale opět máme přichystánu spoustu zajímavých her, soutěží a HLAVNĚ odměn. :o) Co třeba zase tábor zdarma, nebo bude libo nějakou tu vyjížďčičku či něco málo výcviku? Všechno bude! No a protože letos máme už 15. ročník táborů, rozhodli jsme se uspořádat SRAZ všech bývalých táborníků. :o) Všechno je zatím ve vývoji, ale už brzy se dozvíte víc! Takže zatím pac a kopýtko, ráno se brzo vstává.
Bysomanova
15.1.2014
Tento způsob zimy zdá se mi býti naprosto ideálním! :o)) Celý svůj život, tedy ten, po který tahám v zimě obrovské množství krmení do stáje a ještě větší haldy hnoje zase ven, jsem si představovala, jaké by to bylo úžasné, kdyby se mohli koně i v našich zeměpisných šířkách „samoživit“ na pastvinách i v zimě. A letos to přišlo! :o) Pohled na spokojené stádo 37 chlupatých tlouštíků, kterým stačí, jen tak pro formu, rozbalit jeden balík sena na den, protože přece jenom tráva je tráva, je prostě k nezaplacení. Prostě si tak nějak nemohu dostatečně vynachválit letošní zelenou zimu. :o)) A to s vědomím, že kdyby se přece jen ukázaly sněhy a mrazy, do jara už není vůbec daleko! :o))
Určitě jste si všimli, že jsem to loni s novinkami vůbec, ale vůbec nepřehnala. No, stydím se! Já totiž ke své spisovatelské činnosti potřebuji klasicky teplo, ticho a … (ne, tekutiny ne), ale „básnické střevo“. A tomu člověk neporučí. Letos se ovšem hodlám snažit, tak uvidíme. :o))
Tak čím začneme? Co takhle naše loňská hříbátka? No, vzhledem k systému máme vlastně už tři ročky, které pořád ještě navštěvují pravidelně a rády vemínka svých maminek. Co nás se týká, kategorie odstávčat by se mohla klíďopíďo zrušit. :o) Všechny tři koňské holky prospívají na jedničku a umí už spoustu důležitých věcí. Nechat se bez námitek čistit (a to kdekoliv po těle), bez připomínek zvedat nohy a stát při strouhání, samostatně se nabaštit ze žlábku, jen budeme muset zapracovat na vodění, protože některé expertky řeší toto omezování osobní svobody kousky přímo kaskadérskými. Adélka (z Adély, pochopitelně) je největší pohodářka a taky nejstatnější postavičky, Zelda (ze Zaawisti) je vyčouhlý kolohnát a je to právě ona, která má občas velice vytříbený vlastní názor na všechny věci kolem. :o) Algernon (jasně, že z Aircraft) je pořád malý černý mazlík, který má obrovskou výhodu v tom, že má nejen maminku, ale i taťku Krtka, který mladou slečinku důsledně vychovává
Příklad: Jdu malé nasadit ohlávku. Slušně vychovaný kůň do ní za jakýchkoliv okolností bez problémů strčí hlavu a málem si ji i sám zapne. Malá Algernon stojící mezi maminou a taťkou se mi snaží (je to hříbě) uniknout. V momentě, kdy to zkusí, dostane od taťky Krtka štípanec do zadku, takže stojí jako přibitá a ptá se mě, kdeže má ta ohlávka zapínání?! :o))
Bysomanova
1.5.2013
Jak se jednomu hnedle lépe dýchá …
Po strááášně dlouhé zimě, kdy dokonce i mně docházel humor, je tady krásné, teplé, zelené, voňavé a barevně kvetoucí jaro. Nedovedete si ani představit tu úlevu, kdy vyženete koně na pastviny, ohřebíte maminy, nemusíte topit abyste neumrzli, v domečku není po kolena bahna, které někteří dobráci ochotně nosí na botech, neskutečné bordelářky se vystěhují i se svým bordýlkem do buňky a mě zůstane už jen jeden důležitý úkol, naučit všechny krasavice, které si s sebou nosí svačiny, pouklízet po sobě všechny zbytky a odpadky z jejich stolování! A to nemluvím, nedejbože, o umytí použitého nádobí, jeho utření? , a (a to už si nedovedu představit vůbec) dobrovolném (na příkaz to ještě jakž takž funguje) zametení v domečku. :o)
Ano, máme z velké většiny ohřebeno a máme tři koňské holky. Celkem bez problémů jsem vychytala naše dvě zkušené mámy – Adélu a Zaawist. Přesto, že obě 14 dní přenášely, bylo to stylem: Ustelu si ve stáji, ohřebím, naučím děcko základní dovednosti jako, postavit se, napít se, vytlačit bobek, vyčurat se. :o)) A jdu v klidu do své postele. :o)) První se narodila 7.4. malá Zaawist, která má díky svému dosavadnímu přístupu ke všem a ke všemu „pracovní“ jméno Strašpytlík. :o)) Druhá – pracovně Drzoška – se vyklubala hned noc po své kámošce a protože Adéla měla vždycky benevolentní výchovu, malá Drzoška je případ, který se naopak nebojí ani čerta a zajímá se a zkoumá svět naprosto s přehledem bez očekávání jakéhokoliv nebezpečí. Obě malé slečny jsou si dost podobné barvou (hnědky)i hvězdičkou na hlavě (tvar a velikost téměř totožné). Naštěstí estétka Adéla vybavila svou Drzošku úhlednými zadními ponožkami, takže k omylu dojít prostě nemůže. :o)
Zato třetí, NOVOPEČENÁ mamina Aircraft mi dala pěkně zabrat. Tak jak mi zkušené koňské mamky doslova řeknou, že se v noci ohřebí, nezkušená Aircraft (poprvé je poprvé) na mne hrála dost nehezké divadlo. :o) Tedy naštěstí nepříjemné to všechno bylo jen pro mě, protože Crofta (nejspíš po vzoru těch zkušených) taktéž 14 dní přenášela, ale holky jí nejspíš zapomněly povědět, že před tím, než pustí mléko, by se neměla zapomenout ohřebit. A nebo jí to (určitě) prozradily, ale ona nejspíš nebyla „plně soustředěná“ na výklad. :o) Psycho! Já pak musím spát skoro týden se stáji, jen kvůli tomu, že někdo nedává pozor, když mu druhý něco vysvětluje! :o) No prostě totálně znavená a polámaná jsem spolu s Františkem (ještě že ho mám) přemluvila Aircraft, že noc z pátku na sobotu je ten pravý termín pro vyloupnutí prvního mimina a tím pádem máme trojlístek koňských slečen. Pracovně „Ťuňtinka“ je naprosto jiná než její dvě kámošky. Je to kobylečka v barvě kaštánku s jednou zadní ponožkou, která velice brzy přišla na to, že lidi jsou ideální k mazlení, ňuhňání a především k masážím celého koňského tělíčka. A dělají to rádi!
Ostatní ořové se už spokojeně pasou a protože někteří pořád ještě nedolínali, vypadají při bližším zkoumání jako příšery z hororu, které mají tu krásnou hladkou srst, tu zbytek zimního huňáčku, ale nejpříšernější jsou vytrvalé (ty nevytrhneš ani nevypucuješ) 10 cm dlouhé chlupy, které jim na nejrůznějších častech těla ze záhadných příčin zůstaly a vlají ve větru a vlní se jako obilí v létě. Děsný pohled! :o)))
Něco málo k dostihování. Zatím jsme absolvovali dva výjezdy do zahraničí (Bratislavy) :o)) Nejdříve Lukytta (o krátkou hlavu 6.) a minulou neděli Zachary – 5. oba dva s D. Andrésem na palubě. A bude líp! Vím to, protože Zachary měl KONEČNĚ DOSTIHOVÝ projev a Lukytta se vždycky po prvním běhání zlepšuje a Adebretti už je celý natěšený a o „slůňátku“ Nerovi už ani nemluvě. Těším se na ně! :o)
Bysomanova
14.1.2013
Do nového roku přeji nám všem, abychom byli alespoň z poloviny tak dobří, jak si o sobě každý myslíme. :o)
Nějak moc rychle mi ten minulý rok utekl. Pravda, jarní potěšení v podobě hlídání nastávajících koňských maminek se mi loni vyhnulo obloukem, zato letos se budu muset odstěhovat do stáje hned ve čtyřech případech. Pokud všechno proběhne jak má, rozroste se nám stádo hned o čtyři prcky. Adéla je březí po Ray of Light, Aircraft a Zaawist po Normenovi a Galilea by nám měla nadělit našeho historicky prvního barevného painta. Takže jestli někdo takhle na přelomu března a dubna pojedete ráno přes Lipinu a bude se vám zdát, že jste viděli blížit se k cestě parašutistu, vězte, že jsem to já, v lyžařské kombinéze a se dvěma spacákama kolem krku, kterak se vracím ze své noční mise ve stáji pěkně zpátky do domečku, abych mohla pokračovat v další práci. Už před koncem roku jsme začali s našimi koňskými mladíky Zacharym (toho jsme na podzim vykastrovali, protože jeho zasněné pohledy do dálky a nesoustředění se na požadovanou práci už jednoho docela štvali) a Císařem Nerem pracovat na fyzičce pro letošní sezónu (i když kdo ví, jak to celé proběhne a bude-li za současných podmínek dosti kapitálu na podobné radovánky jako jsou dostihy, chytřejší snad budeme po vydání propozic). A protože nám napadla spousta sněhu, už i staří harcovníci Adebretti a Lukytta pracují na plné obrátky. Našeho „pražáka“ Banzaie jsme poslali do dostihového důchodu. Ono už ho nějaké to závodění fakt nebralo, tak se nadále bude špacírovat po Lipině a okolí, případně se s ním setkáte i na jízdárně. :o) Čas letí, na nikoho nečeká, a proto jsme začali pomalinku, polehounku obsedat naše dvě miminka Almanyho a Zawarra. Kluci v pohodě zvládají první lekci – sedlo na zádech? No a co? Teď se blíží fáze dvě: Se sedlem z výběhu do stáje k večeři. :o) A jak se tak dívám, sněhu máme už půl metru, takže fáze tři – strašidlo na hřbetě na sebe nedá dlouho čekat. Kdo bude ten první šťastlivec? :o) Drahouška Achippa jsem se rozhodla opět použít coby učitele právě pro naše dva juniory a následně taktéž zařadit mezi koně výcvikově procházkové. :o) Těšte se!
Všechny akce, na které jste zvyklí letos, pochopitelně, zase budou. Den koní je plánovaný na neděli 2.června a my doufáme, že se vám u nás bude líbit alespoň tak jako v dřívějších letech. Už teď vymýšlíme program a soutěže a hry, aby vás co nejvíce pobavili a možná i malinko poučili. Co se týká táborů, tak zveřejnění termínů turnusů je na spadnutí. :o) Bude jich dost a my se už zase moc, moc těšíme, až se uvidíme s našimi starými dobrými známými a pochopitelně si rádi uděláme i nové dobré známé. :o)) Už aby bylo léto! Jediné, co mě mrzí, ale nejde to jinak, je zvednutí ceny tábora na 4100,-Kč. Není to však naše vina, nebo nějaká naše touha po strááášně velkém balíku peněz, za vším stojí ceny potravin (dobře najíst vám přece dát musíme) a taktéž elektřina, bohužel, už není za cenu let minulých a na teplou sprchu má přece nárok po náročném dni úplně každý. :o) Tak nám, našim různým akcím, našim koním a táborům s nimi zachovejte přízeň, protože věřím, že si je zase všichni náramně užijeme!
Trošku jako soukromá akce se nám zdál být loňský Hon na Myšku. Ale nám to neva, nás je moc a tak jsme v počtu 22 domácích jezdců a jeden host vyrazili za teplého a slunečného podzimního počasí na ještě krásnou vyjížďku. Tentokrát ne do hor, ale směrem po proudu potoků a potůčků vyzkoušet krásnou novou „cvalovku“ v délce asi 1400 metrů po měkkoučkém távníčku. :o) No nádhera!
Když k tomuto všemu připočítáme každodenní péči o koně, výcviky, vyjížďky s našimi klienty, víkendové výjezdy na dostihy, různé vyřizování, zařizování, papírování, převozy koní (ten můj řidičák na vozík, kdy jsem si původně myslela, že se možná tak popovezu do Slušovic na rychlé práce, se stal mojí skoro noční můrou přesně v okamžiku, kdy jsem jeden den ráno frčela do Pardubic s návratem okolo desáté v noci a další den vyrazila opět, tentokrát do Bratislavy s návratem za tmy a to všechno s posádkou chrápající a chrnějící od chvíle, kdy nastartujete auto, přesně do chvíle než jim: zastavíte na čůrání, na jídlo, na závodišti a v opačném gardu při cestě domů před stájí, kdy je třeba složit koně) Ještě že mě za volantem nebere spaní! :o)))
Tak abych ty staronové novinky nějak uzavřela. Koní máme aktualně 36. Z toho ficiální dostiháky 4, dva mimíny chystající se do koňské školy, 4 březí klisny, 4 důchodkyně (k naší malé Sáře, Borbele a Salvatoře na zimu přibyla 20-ti letá teplokrevná Hiris, která má artrózu snad ve všech kloubech v těle), sečteno a podtrženo – koní výcvikových a vycházkových máme momentálně k dispozici 22. :o) Kdo to má všechno živit?! :o)))
Bysomanova
7.3.2012
Jaro je za dveřmi. Tedy všichni doufáme, že tak nějak to je. Sice pořád mrzne, leží všude kolem sníh, který, když na Sluníčku roztaje a vydá se v podobě vody do nížin, vytvoří naprosto neschůdná ledová pole, ale my už si všichni nedočkavě představujeme tu krásnou jarní světezelenou, která zajisté už brzy vystřídá tu nechutnou zimní šedohnědočernobílou. :o)
S nadcházejícím jarem jsme provedli velké změny ve složení našeho stáda. Tak za prvé jsme odstavili naše ROČKY. :o) Všechna naše milá hříbátka s naprostou pravidelností přeskakují jednu koňskou kategorii. Kategorii odstávčat. :o) Protože už několik mnoho let vozíme paňmámy ke hřebcům ob rok a proto si dovolujeme ten (pro mrňata) luxus, že mohou koňská mimina pod svými maminkami v mléčném baru strávit klidně i 9-10 měsíců. Takže naši tři mrňaví kluci, protože už jsou vlastně strašně moc velcí machři, brečeli po maminách jen dva dny. :o) Navíc jsme je zaměstnali i tím, že jsme je „předhodili“ na hraní jejich „bratro-strýčkům“, což znamená, že Almany má ve stádě bratra Achippa, Tornadic bratra Typhonica a Zawarro zase Zacharyho. Jedna velká šťastná koňská školka a škola v jednom! :o) Člověk by řekl, že už nám koní opravdu, ale opravdu stačí. Chyba! Když už jsme prováděli ty obrovské změny, vzali jsme to z jedné vody i s přivezením (a pochopitelně zařezením do školy) našeho nového dvouletého (doufejme že jednou veleúspěšného) dostihového oře jménem Císař Nero (Tiger Cafe X Cuketka). A protože už je mi jasné že musím podávat podrobné informace, je to hřebec, černý hnědák s hvězdičkou na čele. :o))) Tak to byla ta změna číslo dvě.
Jinak se svědomitě připravujeme na dostihovou sezonu. A to koně i lidi! Koně ve sněhu v kopcích, lidi pěkně v teple sice, ale o to intenzívněji na spinningu, jumpingu, K-2 hikingu a někteří i v sauně a na bazéně. :o)) Občas je mi samotné divné, jak to všechno stíháme! Tak uvidíme, co nám naše zimní snažení přinese za výsledky! :o))
Bysomanova
4.1.2012
Že by NOVÝ ROK? :o) Už to tak nějak asi bude. Venku je místo zimy jaro, místo sněžení prší. Co prší, leje jak z konve! Tak jsem se přemluvila k napsání SHRNUTÍ roku právě minulého. Doufám, že zatím co tady budu datlit, mi přívaly deště nespláchnou 36 koní z horských pastvin do údolí! :o)
36 koní. To je přesně číslo, na kterém se zastavil počet našich miláčků na konci roku. Tak abychom to měli kompletní, 2.6. 2011 se naši slečně Zaawisti narodil hřebeček Zawarro (Enjoy Plan). Je jako by paňmámě z oka vypadl. Tmavý hnědák s hvězdičkou na čele. Momentálně je kapánek přerostlý a tudíž se pohybuje s „grácií“ 15-ti letého lidského puberťáka. No elegance sama! :o) Ale my se mu NIKDO VŮBEC nesmějeme! :o)) Další naši dva už roční hřebečci, Almany (Ray Of Light, Adéla) a Tornadic (Enjoy Plan, Týna) jsou na rozdíl od Zawarra od narození pěkní, kompaktní koníci, tak uvidíme, ze kterého nám vyroste největší krasavec. Na jaře jsme ještě ohřebili haflošku Valinu, která měla taktéž koňského kluka, který si díky své nadměrně vyvinuté hlavě vysloužil pracovní název VELEHLAV. :o) A protože, jak moje maličkost dávno tušila, brutální Nikita březí nebyla, odlifrovali jsme blonďaté komando pěkně zpátky do jejich domovské divočiny.
Další dočasnou obyvatelkou našich pastvin a stáje byla Ruletka. No, nejspíš jsme trhli světový rekord od obsednutí koně v půli května do složení zkoušek v září. Moje dobré skutky, moje nervy na dranc! Zkuste cokoliv podnikat se sotva obsednutým koněm bez JAKÉKOLIV fyzičky, který zakopává i bez jezdce při pohybu v kroku na pastvině a pod jezdcem po cca 2 minutách klusu je na pokraji svých sil! Psycho! Nicméně se věc podařila a Ruletka se svou spokojenou majitelkou odcestovala rovnou ze zkoušek na samotku na dvoreček u domu. No, . . . každého věc, ale tam ta naše práce! :o)
Předposledním přírůstkem u nás je 10-ti letá klisna Faint Star zvaná Faja. Po lehkých úpravách (kopyt a tělesné váhy) a opravách (především stupně výchovy) by do věci nezasvěcený člověk teď, po dvou měsících jejího pobytu v naší stáji, nepoznal, že je vlastně naprostým nováčkem. Prostě máme talent! A ten nám nikdo nevezme! :o))) Posledním koněm do počtu je navrátilkyně Galilea. Po té, co v nájmu dala strakatou kobylku (paint horse) se na podzim vrátila domů. Ovšem bez asi tak 150 kg živé váhy! :o( Na to se nedá nic povědět. Jen krmit a krmit. Ne že by už také nezapadala do kolektivu oplácaných huňáčů, ale stoprocentní to ještě není. Takže tolik k osazenstvu.
Den koní byl slunečný a pohodový. Sice po minulém ročníku, kdy k nám našlo cestu skoro 600 nadšenců, se mi zdálo, že návštěva cca 300 lidí je nějaká pomenší! :o) Ale proto ta POHODA! No, uvidíme, jak to dopadne letos. Termín Dne koní vymyslím, pravda, až po zveřejnění dostihové termínové listiny, ať máme klid na hrátky a nemusíme dělit tým! :o)
TÁBORY. Tak ty jsem ,jak se mi to stalo?, strávila opět v kuchyni, ve velícím centru. Po loňském ročníku jsme táborem vskutku světovým! :o)) Kromě Majdy, která prý pokaždé svůj přílet z Aljašky podmiňuje týdnem u koní, si jízdu na našich ořích užívaly dvě tábornice ze Španělska a POZOR! tři táborníci ze Shanghaie (kdo má problémy se zeměpisem, Shanghai je v Číně) :o)) Takže z toho plyne, že výcvik a hry a všechno ostatní zvládáme v mnoha jazycích (čínsky ještě ne v takovém rozsahu) :o)) , ale česky, slovensky, anglicky, německy skoro levou zadní a při troše dobré vůle i ruština se dá oprášit. Proto se už všichni moc tešíme, koho nám o prázdninách vítr přifouká a s jakými novými tvářemi se budeme moci seznámit. Na ty naše staré známé se těšíme úplně nejvíc, protože nás vždy moc potěší, že i po roce v nich najdeme dobré základy z našeho předchozího snažení! :o)
HON NA MYŠKU. Taky dobrá akce. Hezká (a dlouhá) vyjížďka, kdy po příjezdu má člověk pocit, že ho budou muset z koně sundat jeřábem, protože oři na hřbetě tak nějak zatuhl a nohy se nehýbou jak mají, a ruce jsou jak z másla, a zadek jak naklepaný na řízky, a záda taktéž malilinko víc ztuhlá než obvykle. :o) Ale jinak PARÁDA! :o)
Další tradiční a všemi oblíbená akce jsou KUŽELKY. Vyhráli jsme! Porazili jsme slušovický tým pod vedením Radima Bodláka! Ha! Jsme jim to nandali tak, že nám museli zazpívat vánoční koledy! :o)) To byl ale sbor! Nebo sběr? :o)) Jakože, my se občas i bavíme, víte? :o) Poslední kvalitní akcí minulého roku byla Silvestrovská vyjížďka. Paní příroda nás má ráda a proto den předem nechala napadnout příjemnou 30-ti centimetrovou vrstvu bílých peřin, a tak jsme se mohli cítit opravdu jako na zimní procházce. Krása! Jo, ale od té doby prší, prší, jen se leje!
Poslední, co mi zbývá dát ve známost jsou naše výsledky v loňské dostihové sezóně. Jednoduše: 6 koní v tréninku, 24 startů, 10 umístění a POZOR! po dlouhé době 1 vítězství! :o) Jinak to byla opravdu klasika. Více smůly, špetka štěstí, tu výkon koně lepší, než výkon jezdce, tu se to převrátí zase naopak. :o) Ale Lukyttino vítězství nám udělalo opravdu velikou radost! Navíc byla Lukytta nejúspěšnějším koněm stáje, protože kromě prvního startu na překážkách, kdy se ne vlastní vinou poroučela k zemi a startu ve Velké Chuchli, došla vždy tzv. za peníze a když si připočteme její slavné vítězství… :o)) Je to naše loňská jednička! Adebretti měl loni více smůly než všichni ostatní. Pád v prvním dostihu v Bratislavě přes koně, v Pardubicích 6. v dostihu, kde byli samí jedničkoví vítězové a 3 vítězové derby! :o)) Tomu se musí člověk zasmát. Po té 5. místo ve Slušovicích po kterém byl ve stavu nemocných, nicméně rychle se hojících pacientů vyodpočíván až do současné „pracovní všeho schopnosti“ :o)) Banzai to měl (jako ostatně vždy) jak na houpačce. Zahájili jsme 4. místem ve steeplechase, pak se mu na skocích 2x nedařilo, tak jsme se vrátili na rovinu. Jednou 5. jednou 3. a pak se zase klasicky přemotivovaně vrhl do boje dříve než měl. Osmý! Zachary. Tak z toho nám vyrostl krasavec první kategorie. Jeho běhání bylo spíše takové seznamovací. Dva starty na 1000 m – 6. a 5., pak jsme si pomachrovali v Karpatské ceně, která (klasicky) neklapla podle mých představ, takže 8. Svou první sezónu ukončil Zach zase 5. místem, ale zatím běhal jen když, a jak to chtěl sám. Letos se možná bude trochu divit, že dostihování není sranda, ale dřina! :o) Dva naši velepozdní „Magnusové“ Achipp a Typhonic se zatím moc nepředvedli. Jejich předposlední místa rozhodně nejsou podle našich představ, ale přece jen Čip předvedl jakous- takous „vzestupnou“ tendenci, když dokázal v posledním, jezdecky ne moc podařeném startu dosprintovat na sedmém místě. :o) Ale když to vezmeme kolem a dokolečka… Docela to ušlo! :o)) A proto, aby bylo líp začali jsme pěkně pomaloučku, polehoučku pracovat a zjistili jsme, že naši uňové jsou na tom i po 2 měsíční pauze jako-by žádná nebyla! Těšíme se na jejich výkony!
Bysomanova
28.4.2011
Tak je to konečně tady! Jaro a s ním spousta práce. :o) Já se na to jaro a jarní zelenou vždycky strááášně těším, ale pokaždé zapomínám, že s tím hezkým jarem zas a znova přibude spousta „jiných“ povinností. :o)
Začínáme! Přes to, že jsem poslala Krtka a Aircraft do dostihového důchodu, máme zase o něco větší nadělení koňských sportovců. Naše ostřílené kusy Adebrettiho, Banzaie a Lukyttu doplnili v dostihovém lotu 3 nováčci. Naši vlastní 2-letý Zachary (Rosensturm, Zaawist), 3-letý Achipp (Magnus, Adéla) a taktéž tříletý „Magnus“ Typhonic (Týna) zvaný Tajfun, který se k nám „nastěhoval“ i se svojí březí paňmatkou v polovině února. :o) Od té doby máme v majitelkách Týny a a Tajfuna tři zdatné pomocnice, se kterými je super spolupráce a srandy kopec!
Hřebení. To je bod číslo dvě našeho jarního programu. Hned první na řadě byla nováček Týna. To jsem spávala ve své posteli a v klidu. Nevděčný úkol, nocování ve stáji, si „odsloužila“ rodinka Táborských. :o))) Po měsíci bivakování (blázni, že?) :o) se konečně všechny 4 holky dočkaly. 21.4. čtvrt hodiny před půlnocí se Týna ohřebila. Tedy ohřebila. Na svoji postavu si toho naložila víc než dost. Hřebení Týny totiž připomínalo pohádku O veliké řepě. :o)) Táhli, táhli, vytáhnout nemohli. :o) Už když jsem do té paňmámy sahala, říkala jsem si … takhle velkou hlavu … ve dvou lidech … no, nevím! Vždycky, když se mi podařilo hříběti srovnat nohy a zavřít mu hubu :o) , protože mělo spodní čelist zastrčenou pod překříženýma nohama, položit tu obrovskou hlavu na nožky, aby vše proběhlo jak má, bláznivá Týna hned v zápětí změnila polohu. Když zrovna ležela, vstala, když stála, měla potřebu si lehnout. A já jsem mohla začít znova, protože co udělá hříbě, když kobyla vyskočí na nohy? Žbluňkne zpátky! No řeknu vám, takovou silou, jakou jsme musely vyvinout při hřebení Týny, jsem naposledy tahala před 15 lety tele z krávy. :o) Pohádka začíná. Pozor! Týna stojí. Mirka ji drží u hlavy, já rovnám (asi popáté) hříbě a zkouším potáhnout. Nic. Ven lezou jen kopyta jak z begana. Tak se snažím! Hlava jak kýbl! To nedám! Dofrčela Peťa a chvilku se přetahujeme s Mirkou o kobylu. Já visím na jedné noze, Peťa na druhé. Ha! Kýbl je venku! Zase visíme! Dostat ho tak přes hrudník! Funíme jak ježci. Makáme, makáme! Jo, podařilo se! Hrudník máme, zato zase drhneme v kyčlích! Ty v.le, to je mamut! Peťa visí až u země na obou nohách (Týna měří cca 150 cm) a ten smrad se ani nehne! Ať se Týna snaží, jak chce! Jak tak jistím „výchozí“ otvor, cítím, že je to opravdu natěsno! Tož co už fčil! Tak jsem ho lapla, obludu, „kolem pasu“ a už jsme zase visely dvě na hříběti, jedna kobyle na hlavě a tahaly jsme se o ni jak o život, ale už jen chvilku! :o) Vyhráli jsme všichni! Týna bez následků, hříbě (hřebeček,ryzák, po Enjoy Plan, s pracovním názvem Tonda) bez následků jen nám, porodním asistentkám se klepaly ruce ještě u večeře. :o)
Zato vsadit si na to, že se včera do rána ohřebí Adéla, prohrála bych i vlastní boty! Večer si tak mámu zkontroluju a zhodnotím, a s klidný svědomím jdu spinkat, protože brzo ráno mám vézt babičku do Zlína k doktorovi. Ráno jsem domluvená s Františkem, že nasype koním snídani, než odjede v pět do práce, abych koníky pěkně před šestou pustila na pastvinu. Telefon! „V.le máš tu hříbě!“ :o) Tak tomu říkám zodpovědnost! Áďa ve svých 20-ti letech přesně ví, že už taky nepatřím k nejmladším :o))) a že vlastní postel je vlastní postel. Tak všechno vyřešila sama a na jedničku! Sice jsem si představovala mrňavou koňskou holku, jako pokračovatelku inteligentní Adély, ale jsem moc ráda i za šikovného hnědáčka (po Ray of Light). Takže teď nám ještě za tři týdny zbývá ohřebit Zaawist (taktéž Enjoy Plan) a dvě naše každoroční návštěvnice,haflošky Valču a Nikitu, které jsme včera byli opět ulovit na jejich domovských pastvinách a pěkně po přerostlých a olámaných kopýtkách je dopravili k nám, aby jejich hřebení proběhlo po dozorem. :o) Ještě, že máme kováře po ruce!
Ostatní koňové se už nadšeně pasou na trávě, která zatím není po kolena, ale jen po kotníky. :o) Zimní doplňky shazujeme tak nějak průběžně a postupně. Máme už některé koně v letní, lesklé srsti, ale najdou se i mufloni, kteří do poslední chvíle nevěřili, že je jaro konečně tady. A aby bylo všechno kompletní, dostihové oře začínáme pěkně pomalu posílat do boje. První byl v neděli v Bratislavě Adebretti, který po celý dostih vypadal DOST DOBŘE :o), ale protože dostihové štěstí, jak známo, sedí na jiných a ne na nás, na předposledním skoku upadl kůň Břeťovi přímo pod nohy a on, chudáček hodil kotrmelec o něho! SMŮLA JAK HROM! Ale jsme živí a zdraví, proto pokračujeme 7.5. v Pardubicích. :o) Tuto neděli si svůj první start na překážkách vyzkouší v Lysé nad Labem Banzai (M. Liška) i Lukytta (Z. Bodlák). Tak nám držte pěsti! :o)
Bysomanova
1.2.2011
To musíte vidět! Co? No přece nový seriál Znamení koně, který začíná už v pátek 11.2.2011 ve 20 hodin na ČT1. :o)
Tedy když pomineme skutečnost, že jsme měli tu úžasnou možnost se natáčení aktivně účastnit, prostě JE NA CO SE DÍVAT! A teď asi nevíte, jak my to víme, co? Je to strašně jednoduché. Jako jedni z mnoha, kteří mají své malilinkaté zásluhy na tom, že se podařilo něco moc hezkého, jsme byli pozváni na PŘEDPREMIÉRU seriálu. :o) Prostě paráda! Skoukli jsme první tři díly a klidně bychom zvládli všech 13 v kuse, ale ta představa, že bychom seděli 13 hodin na zadku, spát bychom šli možná tak další den ráno a následkom toho by neměl kdo dělat koně, nás přesvědčila, že dáme tři a na zbytek si spořádaně počkáme. I když to čekání bude neskutečně dlouhé! :o)
Takže opravdu všem doporučujeme dívat se od začátku až do konce, ať vám nic neuteče. :o) My jsme sami sebe, zcela pochopitelně, hledali na „stříbrném plátně“ promítací místnosti. :o)) A našli! V prvním díle zadržený kůň Rebel = naše Lukytta, Banzai třetí v cíli, Táňa odsedlává Aircraft po „dostihu“, všichni korzujeme v dostihovém davu, Áňa nese kýblík, Nika vede odbornou „debatu“ před boxem, moje maličkost v červené vestě málem porazí Davida Horu = Richarda Krajča vrátky od boxu v sedlišti, … No prostě fakt tam jsme! :o))) Takže vlastně už nesmrtelní! :o)))) Tak teda nezapomeňte. 13 pátečních večerů to jistí!
A teď zase z domácího soudku. Letošní zima je podivná. Mrzne až praští, napadne 40 cm sněhu, pak je zase 14 dní skoro jaro, pak zase mráz, ale skoro bez sněhu… Divné! Nicméně nás nic a nikdo nedostane. :o) Krtek a herečka Aircraft jsou už s konečnou platností v dostihovém důchodu. Krtka čeká spolupráce s turisty a táborníky, Aircraft nejspíš kariéra chovné paňmámy plus taktéž nenáročné turistování. V dostihovém lotu nám stále zbývají Banzai, Adebretti a slavná hééérečka Lukytta jako překážkoví koně pro letošní sezónu. Docela se na změnu disciplíny u Bajzy a Lukytty těšíme, v lese skáčí všechno a za všech okolností moc rádi. Navíc máme dva „nováčky“ Achippa (Čipa), který UŽ dosahuje bez 3 cm vzrůstu svého velkého vzoru, strýčka Fan From Diatoma (Krtka) a dvouletého Zacharyho, se kterým rádi spolupracujeme pouze z jeho levé strany, neboť jeho pravé oko opatřené za každé situace vyvaleným bělmem dává tušit, že se jedná o jedince lehce hysterického, jinak napsáno, CELÁ MAMINKA (Zaawist). :o) Ale protože jsme holky šikovné, podařilo se nám po 14 dnech pomalilinkatého přesvědčování Peťu M. milému darebákovi na sedlo nejen pověsit jako pytel, ale v poslední době jí bylo milostivě povoleno se dokonce VZTYČIT do jezdecké pozice, bez toho, že by na nás Zachar začal poulit i své, běžně neviditelné, levé bělmo! :o)
Ostatní koníci jsou chlupatí, tlustí a spokojení. Dokonce i naše „důchodkyně“ v pokročilém věku Borbela (letos oslaví neuvěřitelných 27 let), malá Sára a Salvátora letos přezimují v naprosto (vzhledem k jejich věku) dokonalé kondici. :o) Stejně se ale všichni těšíme na jaro a na léto, to je vám pak taková pohoda…
Bysomanova
21.9.2010
Krásně svítí sluníčko, ale stejně mám pocit, že na sebe podzim a zima :o( nedají dlouho čekat. Úspěšně jsme zvládli prázdninový nápor táborníků a ostatních jízdy chtivých návštěvníků, za což patří můj veliký DÍK VŠEM, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na zdárném a bezproblémovém průběhu celých dvou měsíců a spokojenosti určitě ne méně, než 1000 našich milých zákazníků. :o) Doufám, že jste si to s námi a našimi koňmi pořádně užili. :o)
Letošní tábory se nesly v duchu JEŽDĚNÍ. Pro jednou jsme omezili naše oblíbené vycházky do okolních krásných lesů a soustředili jsme se ještě více, než kdy dříve, na výcvik dětí v jízdě na koni. Přiznávám, že naše nervové soustavy mnohdy trpěly. :o) Situace, kdy cvičitelka velí: „Pobízej holení!“ a nic se neděje, čili jezdec se dále veze bez jakékoliv další snahy, vrcholí obvykle stylem: „Tak už ho konečně pobídni!“ , „Vždyť pobízím!“ , „Nic nevidím, nepobízíš!“ , „Pobízím!“ , „A víš vůbec, kde máš holeň?“ , „NEVÍM!“ :o))) Načež má totálně zoufalý cvičitel pouze dvě možnosti. Za prvé, vysvětlit (minimálně po třetí), že HOLEŇ je ta část nohy, která adeptovi jezdectví narostla přesně v místě mezi kolenem a kotníkem (umístění kolene a kotníku známe většinou už z mateřské školky, takže alespoň přibližné určení umístění holeně je nám SKORO jasné) a to na OBOU nohách, nebo za druhé (naštěstí se tak nestalo zatím nikdy) začít mlátit hlavou (pochopitelně tou svojí) o vyprahlou zemi a začít vážně pochybovat o vlastních pedagogických schopnostech. :o)) Kdo někdy někoho učil jezdit na koni, jistě zažil i další téměř neřešitelné situace při nácviku lehkého klusu, kdy se snažíte do „uřvání“ hlasivek rázovat jak kormidelník na lodi: „Nahoru, dolů! Nahoru, dolů! Nahoru, dolů! Proboha! Nahoru, dolů! Je to na 2 doby! Nahoru dolů! Néééé! Umí vůbec počítat do dvou?“ Nebo v případě, kdy 15-ti letá slečna jezdí v lehkém klusu NA KRUHU a absolutně netuší, která že je to ta VNĚJŠÍ a VNITŘNÍ noha koně, se nebohému cvičiteli zdá, že někteří jedinci k nám přistáli přímo z jiného světa (kde je ovšem všechno naopak než u nás). Ale my si to jinak opravdu užíváme! :o))))
Pochopitelně nezahálí ani naše dostihové komando. I když jak letos říkám, kam nahlásím koně, tam zruší dostihy (většinou z důvodu podmáčení dráhy), přece jen se nám čas od času podařilo vyběhnout. :o) Také naše amatérské dostihové jezdkyně mají za sebou své první opravdové dostihové testy (se střídavými úspěchy) ale protože opravdu ještě nikdy žádný učený z nebe nespadnul, chce to jen učit se a makat do roztrhání těla :o) a bude líp! :o))) Když se mě kdysi kdosi ptal, jak dlouho bude Fan From Diatome (Krtek) běhat, odpověděla jsem, že dokud bude zdravý a bude ho to bavit. Což o to, zdravý je jak řepa, v kondici jak nikdy, jen ta motivace se někam vytratila, takže jsem se rozhodla, že z Krtka udělám spokojeného důchodce. Když ho tak vidím, říkám si, jestli mě taky někdo šoupne do klidného důchodu, až mě celý ten kolotoč přestane bavit. :o)
Ostatní koníci odpočívají po prázdninách a protože už byly nějaké ty chladnější dny, začínají podrůstat na zimu. Jejich kožichy se momentálně tváří jak ostříhaní plyšáci. :o) A protože si do zimy musíme ještě něco užít, máme v plánu koncem října (termín dolaďujeme) uspořádat opět Hon na Myšku, jako takového většího „Huberta“ i pro naše kamarády z okolí. :o) Těšte se, všechno se zavčas dozvíte!