Bysomanova
10.9.2009
Prožili jsme závodní víkend. Nejdříve jsme se v počtu 11-ti kusů (Myška-moje maličkost, Velká Sára-Alča, Uhlík-Kamča, Kergovie-Páya, Gregory-Dorka, Satyr-Peťa V., Safír-Eliška a „Hafloclub“ v obsazení Valina-Romča, Nikita-Peťa M., Jegor-Áňa a hysterický Hříbek-Táňa) zúčastnili v sobotu Koňského klání v Divnici. Ráno jsme vyrazili (jak jinak než po kopytech svých ořů) na místo. Počasí vypadalo nadějně, proto i dvou hodinová vycházka byla velice příjemná a cestu jsme znali z loňska, proto jsme si i kousek zacválali (a já jsem v ten moment měla pocit, že to nebyl zrovna ten nejlepší nápad, protože Myška se dala do pohybu s vervou odbržděného vagonu). :o) Na místě srazu bylo už jen 6 dalších koní (zase jsme měli početní převahu) a já jsem propůjčila do soutěží svého šéfovského oře Kamči, protože se mi zdálo naprosto nevhodné pokoušet Uhlíkovu nervovou soustavu v neznámém prostředí a za hudebního doprovodu (no, nepřipomnělo by vám to také dostihy?) :o)) V soutěžích nám známých z loňského Huberta jsme dosáhli maximální úspěšnosti TŘÍ prvních míst! Medaile si odvezla Eliška se Safírem a Peťa s Nikitou, ovšem největšího úspěchu dosáhla Kamča s Myškou, když zvítězily v hlavní soutěži (slalom mezi kužely, projet mezi barely, vjet a vycouvat z „L-ka“, otevřít si a znovu zavřít „branku“ z koně, přejít PO KOBERCI ! :o)), třikrát se otočit ve čtverci z kavalet a přes křížek cválat zpět). Prostě naše dvě šampiónky si dovezly domů POHÁR ve tvaru kovboje na koni. Cesta domů proběhla v klidu, co noha nohu mine, a kupodivu někteří cestou zpět i mluvili. Asi jsme už dostatečně trénovaní jedinci a oproti loňsku jsme vše prostáli bez únavy a otlaků na jistých partiích těla! :o)
Sotva jsme se vyspali, vyrazili jsme v neděli do Bratislavy s Banzaiem, Adebrettim a Fan From Diatomem. Bajza je darebák a potvora flákavá, který vystartuje, kroucením hlavy na všechny strany zjistí, že vedle sebe nemá koně, tak zvolní, hezky v klidu si na ně počká a pak, když ho předběhne první z nich, spokojeně se zařadí do stáda a v cílové rovině se na všechno vykašle, protože mu příjde naprosto správné nikam se nehnat! No, co dodat, bylo z toho jeho výkonu ostudné šesté místo! Má poslední šanci na rovině. Příště dostane stínidla a pokud ani tato finta nepomůže, půjde na špacír! :o) Ne, to bych přehnala, naučíme ho skákat překážky jinak než flopem (jeho oblíbený styl, jen poněkud nebezpečný pro jezdce) a příští rok to zkusíme v překážkových dostizích. :o)) Zato Břeťa nám udělal opravdovou radost, druhým místem v dostihu přes proutěné překážky, když ve vysokém tempu cválal a bezchybně a krásně skákal po celý dostih na špici a v cílové rovině dokázal ještě přidat na tolik, že před sebe pustil opravdu jen lepšího Puntarenase. Krtek docválal do cíle Velké starohájské na 5000 m jako čtvrtý a potvrdil tím starou známou pravdu, že co start na překážkách, to umístění! :o) Krtek je prostě naše radost na čtyřech nohách, ale Břeťa mu už šlape na paty! :o) V neděli vyrážíme znovu do Bratislavy tentokrát s Aircraft. Bude to její první start od května, kdy jí v dostihu za zadu pošlapali soupeři nohy. Uvidíme, jak se s tím popere.
V úterý jsme byli vracet zdomácnělé „blondýny“. Pán, který si je přišel „přebrat“ se strašně divil, že jsme je dovezli ve vozíku. A obě! :o)) Jen mám trošku obavy, že po týdnu bude naše práce ta tam a kobyly si budou opět dělat jen to, co se jim bude líbit. :o( Po úspěších s Valčou a Nikitou jsme byli pověřeni odchytem a výchovou ročního hřebce (syna Valiny), který s lidmi zatím ještě neměl tu ČEST! Pokud tuto dnešní akci přežijeme, hned vám sem o ní napíšu.
Bysomanova
28.8.2009
Všimli jste si, že už je skoro konec prázdnin? Je to smutné, ale je to tak. Ale také proto mám konečně trochu času vypsat všechny „novinky“. Pravděpodobně už nebudou z nejnovějších, ale o žádnou důležitou informaci vás nepřipravím.
Tak pro začátek. Den koní. Úžasná akce. Vždy skvěle připravená, jen to počasí nás občas trošku potrápí. :o) Byli jsme nachystaní na obvyklý nápor koníchtivých návštěvníků, ale počasí, které si nevědělo ještě v poledne vybrat, jestli teda bude pršet, nebo ne, se postaralo o přiměřený počet cca 200 věrných návštěvníků. Pozdě, ale přece, děkujeme všem, kteří se nenechali odradit hrozivými mraky a přinesli nám odpoledne Sluníčko do zablácené farmy a výběhů. Fotky ze Dne koní máme a v brzké době se určitě objeví v galerii. Jo, a abych nezapomněla, ten náš fešák, hřebeček ze Zaawisti se jmenuje Zachary. :o)
No a pak nám tak nějak rychle začaly tábory. :o) Užíváme si to vždycky na plný plyn. Všechny letošní turnusy byly NAPROSTO SUPER! Jen mi v posledních letech připadá, že mi v tom fofru, v jakém dva měsíce žijeme všechno splývá v jednu velikánskou akci s názvem PRÁZDNINY V SEDLE. :o) Letos jsme si VŠICHNI velice pochvalovali jeden z mých (mnoha :o)) geniálních nápadů! Volnou sobotu mezi turnusy! Jedinečné!
Co se jízdy koňmo týká, zdá se mi, že se letos snad všichni naši milí táborníci rozhodli, že se něčemu přiučí. To se to potom pracuje. Najednou má člověk pocit, že nemluví do dubů, ale že dokonce i jeho dobře míněná rada, pokyn, povel jsou jezdci v ten moment vnímány a použity a , v ideálním případě, vstřebány a uloženy k dalšímu využití! Nádhera a můj sen! :o) A POZOR! Už asi včera mě napadla další geniální myšlenka, kterou do příštích prázdnin rozhodně dopiluji a propracuji tak, že se i naši staří známí, dlouholetí táborníci, budou divit i ušima, jaké že já to mám nápady! Máte se na co těšit! :o))
Hned na začátku prázdnin, tuším že ve čtvrtek 9.července, se ohřebila Agáta. Nedělala si žádné násilí a jen tak mimochodem, při dopolední pastvě okolo desáté se jí narodil veliký a krásný hřebeček. Letos jsou asi u hříbátek v módě výrazné bílé doplňky, protože i Ballante (jeho pracovní název, kromě klasického „Agáťák“) si pořídil všechny čtyři nožky vysoko bílé a roztomilou hvězdičku na čele. To bude drezúrák! Další novinkou je rozšíření našeho „haflo clubu“. Ke Hříbkovi přibyl nejdříve jeho poloviční bratr Jegor a přesně v den, kdy se ohřebila Agáta, také ještě Valča a Nikita. Jegor byl od začátku normální, spolupracující oř. Jeho obsednutí a ježdění bylo a je naprosto pohodové. Zato zmíněné dvě dámy k nám přišly v podstatě na domestikaci (zdomácnění). :o) Rostly jak dříví v lese a po většinu času se tvářily, že člověk je pro ně naprosto neznámá veličina. :o) Všechno jsme zvládli a od poloviny prázdnin obě „blondýny“ fungují jako spolehliví nosiči pasažérů.
A aby byl výčet postarších novinek kompletní, zkusím dát dohromady naše dostihové výlety. Jako ve všem, je to i s naším dostihováním občas jako na houpačce. Po jarních hezkých umístěních Banzaie na 4.,5., a 4. místě si začal vybírat notnou dávku smůly zase on. Nejprve se z Bratislavy (8. místo) vrátil nachlazený a kašlal a soplil ještě týden, poté měl v Topolčiankách nepříjemné dýchací potíže (bylo tam dusno jak v prádelně) a do třetice si v Brně podvrtl spěnkový kloub tak, že měl nožku jak kopačák. Tak doufám a věřím, že bude co nejdřív líp! Aircraft v květnovém dostihu pošlapal nějaký „odborník“ obě zadní nohy dost hrubým způsobem, proto se chudinka léčila asi měsíc. Ale už je všechno v pořádku, stává se z ní drak a trhač, že ji ani sama Táňa nepoznává! Adebrettimu se v Chuchli zrovna dvakrát nelíbilo (8.), proto si střihnul ve Slušovicích proutěnné překážky a byl DRUHÝ. :o) Následující dva překážkové starty v Pardubicích a v Kolesách se moc nevyvedly. Jsou na světě věci, které člověk neovlivní, ani kdyby se rozkrájel. A tak jsme se vydali až do Mimoně, kde se Břeťovi zadařilo 4. místo. Co se našeho šampióna Krtka týká, daří se mu a líbí nejvíce v Bratislavě. Letos zvládl být 2. a 3. ,v dlouhých (5000 a 5500 m) Bratislavských steeplechase, za velice dobrými koňmi. Šikulka! Za jeho letošní druhý start v Brně bych si nejraději nafackovala, protože, ač byl 5., neměl po tom tvrdu, které tam bylo, vůbec běhat. Nějak mi nedošlo, že je to závodník v letech, že už mu tvrdo, které měl dřív rád, nemusí vyhovovat. Omlouvala jsem se mu za tento nápad ještě asi 14 dní. :o) Naštěstí mě vzal na milost a pracuje v klidu a nadšeně jako vždy.
Bysomanova
15.5.2009
Konečně jsme se dočkali! :o) Po skoro třech týdnech naprostého nezájmu o hřebení, se ve středu ve čtvrt na tři ráno narodil naší začínající mamince Zaawisti pěkně zmalovaný obrovitý šimlíček. :o) Hřebeček barvy „myšího kožíšku“ má všechny čtyři nožky bílé. Přední až po karpální klouby, zadní do půl holení. A aby té bílé nebylo málo, pořídil si navíc velikou bílou lysinu na hlavě. Je to fešák! :o)) Ty ohromné bílé doplňky si totiž pořídil proto, aby časem neměl tolik práce s vybělováním (čím starší, tím bude bělejší a bělejší). :o)
Vzhledem k tomu, že poslední letošní hřebení (Agáta) nastane až někdy koncem června, vypadá to tak, že nejbližší měsíc a půl strávím noci zase ve své posteli. Není nad pohodlí! A protože se nám nezadržitelně blíží Den koní, vrhla jsem se ve vší zbývající síle na přípravu soutěží a her. Doufám, že se mi záměr podaří a počasí k tomu bude krásné, abychom si to všichni hezky užili! Těšíme se na vás! :o) Jo, a malý domácí úkol pro ty, kteří přijedou a budou s námi soutěžit. Vymyslete si dopředu jméno pro naše koňské mimino. Jméno pro kluka začínající na „Z“. MŮJ typ je: ZAWINÁČ! :o))
Do prázdnin a táborů už taky není zrovna moc času. Pracuji i na tom! Plně obsazené turnusy mi dávají zabrat i v době placení záloh na pobyt. Někdy spočítám, kolik času strávím přiřazováním došlých penízků k přihláškám jednotlivých táborníků. :o) A abychom se „dostihově“ vyžili, než se začneme na 100% věnovat jen táborům, vyrazíme ještě několikrát v plné síle do bojů. Tuto neděli Banzai do Bratislavy, za týden Aircraft a Krtek s největší pravděpodobností tamtéž a naše nastupující hvězda (to se bude Áni líbit) Adebretti pojede jako vůbec první oř v barvách naší stáje dobývat Velkou Chuchli. Doufám, že se nám bude po vší smůle alespoň přiměřeně dařit. :o)
Bysomanova
9.5.2009
Milí čtenáři, od posledních, poněkud postarších novinek, se toho u nás v Lipině hodně přihodilo.
Kromě toho, že přišlo jaro a koně začali opouštět své zimní příbytky i kožichy, jsme se letos časně vydali na dostihové dráhy.
První pokus – Aircraft, která se 12.dubna tvářila v Bratislavě jako medvěd grizzly z hor, navzdory našim kadeřnickým snahám. Nůžkám i stříhacím strojkům její kožich odolal a ještě dnes má na břichu deseticentimetrové chlupy. :o)) Chlupatá Aircraft v zimním kožichu doběhla osmá. Svoji životní dostihovou premiéru si letos slavnostně odbyl náš Břetík (Adebretti z Adély) a krásně se uvedl čtvrtým místem na závodišti v Radslavicích. Ten samý den potěšil svého majitele Banzai, zvaný Bajza také čtvrtým místem v Bratislavě. No a aby těch čtvrtých míst bylo do počtu, ještě ten stejný den Safír s Táňou na hřbetě obsadil čtvrté místo mezi poníky. Takže máme doma plný pytel brambor.
Protože Banzai i Adebretti se po úvodním dostihu tvářili jako po lehké procházce a do Slušovic to máme půl hodiny cesty, vyrazili jsme si další sobotu znova zazávodit. Koníci nám opět udělali radost umístěním Břeťa na svém oblíbeném čtvrtém místě a Banzai, který se po startu trošku utrhl a v podstatě celý dostih odvodil, stihl dojít na páté pozici.
Co se našeho šampióna Krtka týče, od jara ho pronásledují samé nepříjemnosti. Krtek nachystaný porazit v Jarnej ceně Petržalky Masiniho i Diktyse :o))) při své vozíkové fobii, kdy půl hodiny cestou do Slušovic a ze Slušovic bušil do čela vozíku tak, že po příjezdu domů měl nohu jako balon a tudíž jsme si museli vybrat jiný dostih hodný k vítězství. 2.května jsme teda se šampionem vyrazili do Brna, v přesvědčení, že půlmetrový pohár a dotace za první místo jsou naše. :o) V této naději nás Krtek udržoval svým dvanáctidélkovým náskokem nad polem koní po celý dostih. Chybička se vloudila, mrška jedna. Milý Krtek na předposlední překážce ztratil jezdce. Absolvoval pak s koňmi zbytek dostihu a protože měl pořád pocit, že se vlastně ani pořádně neproběhl, dal si pak dalších patnáct set metrů na plné pecky v pískové dráze. :o( A protože se toto jeho vystoupení zcela pochopitelně neobešlo bez následků, léčíme mu otřískané nohy a opět balonovitým způsobem nafouknutý karp. Nicméně Krtek se po pastvině pohybuje bez jediného zakulhání, tak doufáme, že bude v brzké době zase schopný vyrazit do boje.
Protože když se nedaří, tak se nedaří, po čtrnácti dnech hlídání a nocí bez spánku se konečně ohřebila Chadara. Počáteční radost z narození krásné zdravé kobylky nám totálně pokazil naprosto nestandardní stav Chadary po ohřebení. Přivolaný veterinář rozhodl, že kvůli vážné zdravotní komplikaci nezbyde, než kobylku uspat. Naštěstí jsou koňáci opravdu praktičtí lidé a když nám teče do bot, umíme si navzájem pomoci, a tak náhradní maminku pro narozené hříbátko jsme našli ve Střelicích u Olomouce. Náhradní maminka Glorietta se rozhodla, že malinká je její, hned v první chvíli a od té doby nikdo nepozná, že v podstatě nepatří k sobě.
Máte rádi Hříbka? Tak máme kopii. Jeho nevlastní bratr Jegor :o) k nám zavítal na převýchovu stádem a obsednutí. Od první chvíle se zamiloval do Malé Sáry (nikdo nechápem, co na té babči všichni vidí) a je na ní naprosto závislý. Této jeho úchylky využíváme při obsedání, kdy kam jde Sára, tam jde Jegor, i kdyby to mělo být třeba do pekla.
Bysomanova
14.1.2009
Byla to jedinečná akce! :o) Tím myslím nedělní skijöringové dovádění. Sešel se nás plný počet 17-ti kusů(všichni, kdo byli daný den v dosahu). A strašně jsme si užívali. Vypravovali jsme do terénu vždy tři „soupravy“ – kůň, jezdec a lyžař. Tedy o koních nebylo žádných pochyb, ty naše nová aktivita moc bavila, ale jeden nenapravitelný „jezdec“ nám málem přivodil hromadný infarkt, když se s rozparáděnou Myškou (vážící v pravdě asi sedm metráků) nekontrolovaně řítil na plný plyn dolů z pastviny přímo do davu přihlížejících diváků. Naštěstí měli ve vleku nejzdatnějšího lyžaře, který v pohodě ustál i Myščinu konečnou myšku, kterou v rámci zachování zdraví celého osazenstva stáje sama vymyslela a i vykonala. :o) Prostě je to inteligentní kůň a spočítala si, že její kinetická síla by ubohé lidičky rozprášila po dvaceti hektarech pastviny jako smetí, kterému by dlouho trvalo se sesbírat, a ona sama by následkem toho zaručeně přišla o večeři, a možná i o snídani. :o)
A teď trocha romantiky. Zasněžená lesknoucí se pláň, koníček pohodář, na něm spolehlivý pilot, na nohách lyžáky, které vám jakž takž sedí, lyže, které nedrhnou, sluníčko nad hlavou skoro pálí … Paráda! Dočkala jsem se!!! V kroku se zvládne držet za lonž i malé dítě a já po dvaceti letech nelyžování! :o) V klusu si to začnete užívat a ve cvalu už je to fakt paráda! Má to sice lehké nedostatky v tom, že bez brýlí máte odletujícím sněhem zalepené oči, bez šátku máte sněhem zalepený nos i pusu a na moje vřelé doporučení si jízdu nesmíte užívat vesele se zubíc na kolegy, jelikož případný nášlapek z kopyta by vás mohl připravit o váš dozajista dokonalý chrup! :o)
Jisté nedostatky jsem shledala i v množství sněhu. Pro koně tak akorát, pro lyžaře by to ještě trošku chtělo (a dnes celý den jako na přání sněží a sněží). Hlavní důvod tkví v tom, že pokud si tak šupajdíte za koníkem po pastvině hezky ve cvalu, a milému oři se podaří prošlápnout sněhovou vrstvu až na případný kobylák či kravinec a zároveň se mu poštěstí nějakým záhadným, nebo snad zákeřným způsobem dopravit tento na kost zmrzlý předmět přímo pod vaši (levou) lyži, je možné, že se budete kousek pokoušet o akrobatické lyžování … :o) Ale opravdu jenom kousek.
No a protože máme mezi námi jedince, který si nějak netroufal na lyže, byl zlatým hřebem odpoledne sáňkojöring :o) Tedy podle mého lyže jsou lyže, ale proti gustu … Výzkumem jsme zjistili, že sáňky jsou velice pohodlný dopravní prostředek, ale pouze na rovných liniích. Pokud chcete zatočit saně a vykroužit třeba i neúhledný oblouk, bez toho, že byste ztratili kontakt s koněm a lonží ZARUČENĚ se vyklopíte! :o) Ale na přímé dálkové trasy (po pastvině tam a zpátky) jsou sáňky zcela bezpečné. I když. Nesmíte mít zapřaženou vzteklou Pindruši, která se dokázala zamotat do lonže tak, že to hrozilo dokonce tím, že kolem sebe namotá i ty saně! :o) Úžasné odpoledne!
Mám v poslední době pocit, že už jsem docela unavená (ono den co den 27 koní…) a vymyslím si skijöring, příště by se hodil třeba nějaký ten gaučing … Nelze! V neděli jdeme sáňkovat na sjezdovku (jestli vyměknu, tak JEN ze Strání) a v pátek pak na kuželky a jestli nám sníh neroztaje, tak hned po kuželkách další kolo skijöringu.
Bysomanova
8.1.2009
Vítáme vás v novém roce! :o) Jak jste si užili Vánoce a prázdniny? My sice klasicky pracovně, ale dokázali jsme i věci, na které nám už nějaký ten pátek nezbýval čas.
Jistě jste si stačili všimnout, že je venku OPRAVDOVÁ zima. My jsme však všichni odolné organismy a proto mráz nemráz vyrazili jsme jak na Silvestrovskou, tak i Novoroční vyjížďku v plné síle. Sešlo se nás opravdu hodně, takže jsme po oba dva dny vyráželi do terénu v počtu 14 jezdců skrytých v minimálně 8 vrstvách oblečení, na nadšených koních obhlédnout možnosti lesa, zvláště vzhledem k blížícímu se začátku tréninku našich, POZOR!!!, už PĚTI dostihových ořů. Asi si v brzké době zcela ujezdíme zadky! Pět je pět… :o)
Tak aby v tom bylo jasno. Ke všeobecně známému Krtkovi (Fan From Diatome), Aircraft a sice nestartovavšímu, leč urputně trénujícímu mladíčkovi Adebrettimu řečenému Břeťa přibyl už oznámený Banzai (když je hodný, je to Bazzy, když naštve, zásadně Bajza!), který strávil změnu prostředí i celého systému naprosto v pohodě a až na malinkatá nedorozumění je to opravdu, ALE OPRAVDU, milý koník. A jelikož je to koníček i nadmíru šikovný, začíná se dokonce i v terénu (na který nebyl zrovna moc zvyklý) pohybovat s celkem přirozenou jistotou a elegancí.
Tak, a teď si říkáte, že neumím do pěti napočítat! :o)) UMÍM! Pátým koněm, který se snaží postoupit do dostihového lotu je GORDICA. Jinými slovy řečeno, Peťa se konečně, po víc jak roce čekání dostala do sedla svého miláčka. Gordicu si obsedla a drandí spolu po pastvině ve štrůdlu procházkových koní už naprosto s přehledem, přičemž obě dvě pošilhávají po co nejvýhodnější pozici mezi dostiháky. Nutno ovšem podotknout, že v této dvojici roste silná konkurence herci Václavu Vydrovi, který jak známo, jezdí své koně bez uždění. :o) Gorďa zatím spolehlivě šlape bez udidla s otěžemi zapnutými pouze do kroužků ohlávky. No, je nám prostě líto, cpát miminkovi do pusy zmrzlé udidlo!
A teď pozor! Novinka tohoto roku je : SKIJÖRING . Konečně nám napadlo dostatečné množství sněhu, abychom mohli provozovat tuto jedinečnou sportovní disciplínu. Prvním koněm, u kterého jsme předpokládali jisté vlohy pro tahání čehokoliv, tedy i lyžaře, byl klusák Satyr. A taky že jo. On je to sice lehký hysterik, ale poté, co pochopil, že zůstaneme jen a pouze u lonže připnuté k sedlu a klusácká sulka mu fakt nehrozí (kdo by v ní taky jezdil v půl metru sněhu, že), stal se z něho spolehlivý a nadšený spolupracovník. A aby nebyl tak sám, rozhodla jsem se naučit Mikinu ZASE NĚCO NOVÉHO! Klaplo to a už se po našich širých pastvinách prohánějí dva koně s jezdci a lyžaři ve vleku. Paráda! Jen doufám, že se v brzké době dostaví zalyžovat si i člověk s NORMÁLNÍ velikostí nohy, protože Tániny lyžáky velikosti 38 obuje jen ona sama! Strašně se chci svézt ne jen na koni, ale i na lyžích! :o) Tak doufám, že to klapne v neděli, kdy jsem vyhlásila celodenní skijöringové rodeo! Koní máme jako máku, tak budeme přepřahat!
Bysomanova
26.11.2008
Tak už nám asi doopravdy začala zima. A jak se to pozná? Přece podle toho, že začneme na noc zavírat VŠECHNY koně do stáje. Ráno je sice zase pěkně šibujeme ven, ale i tak máme, díky jejich nočnímu pobytu pod střechou, na půl dne o zábavu postaráno. Pro ty, kteří si neumí představit, co to znamená: úklid boxů i volného ustájení, ve kterých naši miláčci do rána přetvořili neuvěřitelné množství sena (asi 250 kilo denně) a nějaký ten oves s granulkami na ještě větší množství změti pilin a kobyláků, kteroužto musíme každý den v rámci ušetření materiálu jako Popelky přebrat. :o) No nic, bereme to jako úžasnou posilovnu. Těla i ducha! To byste se divili, co všechno dokážu při takové práci vymyslet! :o)
Jak jste si už určitě přečetli, máme nového závodníka. Banzaie. Je to první dostihový kůň ve stáji, který nepatří přímo mně, :o)) ale má svého majitele. Všichni věříme, že mu bude koníček dělat jen samou radost. Zatím se Banzai jeví jako naprosto pohodový koník jak na boxe, tak i na pastvině ve stádě. První dva dny se sice „domorodcům“ zdál poněkud podezřelý, protože vzhledem k naprosto bláznivému počasí chodil zabalený od hlavy po paty v nepromokavé teplé dece, která navíc lehce šustí. :o) A protože máme stále na paměti situaci, kdy koně ze zvědavosti rozebrali na jednotlivé díly střihu deku, ve které svého času chodila zabalená ostříhaná Aircraft, drželi jsme na pastvině nepřetržité hlídky. A málem umrzli. Poslední dva dny se oteplilo, tak milého nováčka lehce otužujeme. No, nemá to teď na zimu v horách vůbec jednoduché, ale protože je naštěstí nadšený jedlík, věřím, že se nám v brzké době podaří nabalit na něj chybějící kilogramy (asi tak 80-100 kilo), aby se po Vánocích mohl bez problémů zapojit do „pracovního“ procesu.
O víkendu jsme odstavili a odvezli hříbata Sáry a Agáty. Ivan nastoupil do přepravníku s přehledem profesionála, zato Kedžitka málem rozsadila celý vozík, když se jí podařilo vcouvat pod zadní příčku tak, že ji měla až na zádech. Hysterka po mamince! Nicméně oba dorazili ke svému majiteli naprosto v pořádku a už si užívají ve společnosti dalších hříbat. Zato naše dvě matky neustále koncertují a volají své zatoulané potomky. Taky je to jednou přejde! :o))
Bysomanova
25.11.2008
Lenka si jednoho mrazivého listopadového dne udělala výlet přímo do dostihové Chuchle a přivezla nám odtamtud nového dostihového koníčka Banzaie. Více fotografií Banzaie si můžete prohlédnout v nové fotogalerii Portrét Banzaie.
Bysomanova
17.11.2008
Všem našim věrným se opět MOC omlouvám. :o) Ale jak už mě všichni znáte, mám období, kdy „lehce“ nestíhám. A protože byl až do dneška KRÁSNÝ podzim (dnes je zima 3°C a padá déšť se sněhem), tak jsme neustále jezdili a jezdili, s dětmi, se zákazníky a občas dokonce JEN TAK i my sami. Také jsme přibližovali materiály potřebné na zimu jako jsou oves, seno a piliny na podestýlku do dostupné vzdálenosti od stáje a to dokonce i v metrových závějích.
Tábory a dočista úspěšnou dostihovou sezónu si schovám na příště, teď vám musím popsat naši sobotní velkou akci. :o)
Po dvou bídných letech, kdy nám nepřálo počasí (pokaždé v den „D“ začalo pršet, sněžit a být asi tak „hezky“ jako dnes – viz. výše), jsme se v sobotu vypravili na Hubertovu jízdu. :o) Ráno o půl sedmé (no, skoro v sedm, protože Nika zbrzdila výpravu tím, že nemohla najít svoji repre bundičku) :o) jsme vyrazili lovit koně na pastvinu. Tma už nebyla úplná, jenom poloviční, zato mlha byla jako okolo Rákosníčkova rybníčku. Šťastně jsme ulovili všech 11 „účastníků zájezdu“ a vyrazili po kopýtkách směr Divnice. V mlze jsem coby řídící jednotka ani nedohlédla na „ocásek“, ale mezičlánky fungovaly dobře, proto jsme si dovolili zaklusat a dokonce i zacválat lesem bez ztráty jediného kusu! :o) Půl cesty jsme jeli s přehledem (tam to známe a máme to 1000x najeté), půl cesty jsme díky našemu jedinečnému orientačnímu smyslu taktéž trefili a za necelé dvě hodiny jsme přistáli do krásného dne (mlha se rozpustila) na místě srazu.
A byli jsme v přesile! Kromě nás jedenácti už jen dva domácí a čtyři další koníci se svými páníčky na zádech a jeden náš kovář, Jožka, se svými dvěma chladnokrevníky, „lesními dělníky“, zapřaženými do vozu. Zapřežení begánci se pro ten den změnili v něco jako Divnické MHDéčko a s vozem plně naloženým dětmi, které v průběhu jízdy zpívaly „Sláva nazdar výletu“, rejdili po okolních pastvinách až to vypadalo, že někteří pasažéři opustí palubu vozu nedobrovolně i během jízdy.
Po slavnostním nástupu jsme si docela zařádili v připravených soutěžích. :o) Opravdu to bylo docela vtipné, protože např. Mikina se tvářila, že projet mezi dvěma barely modré barvy je něco zcela šíleného, když doma máme barely pouze zelené a červené! Zrovna tak nenatřená bidla v trávě byla problém. Doma máme přece kulturní bíločervené kavalety! No a nebarevný křížek? Skočit? Po DLOUHÉM přemlouvání … :o)) Mikinina zářného příkladu se ujali její věrní následovníci Hříbek, Safír atd. Zato Agáta, Velká Sára a Myška si závodění docela užívaly a vzpomínaly na svá závodnická léta.
V soutěži při které se měla vypít tekutina připravená na barelu si Eliška zahrála na velrybu. V očekávání kyselky do sebe hrdinně kopla štamprli slivovice, kterou ve vteřině proměnila ve slivovicový gejzír. :o)) V této zákeřné soutěži nicméně přišel náš první úspěch. Áňa na svém miláčkovi Adebrettim vybojovala jeho první vítězství (další jsou v plánu pochopitelně v dostizích) a vyfasovali ZLATOU medaili. Vzhledem k tomu, že se všechny soutěže jely vyřazovací metodou, tak se o další zlato nakonec přetahovaly Alča na Sáře a Táňa na Satyrovi. Bylo to v nejdivočejší soutěži dne, při které jsme museli docválat ke kuželu (pohodička) seskočit z koně, chytit se rukou kuželky a 10x !!! se okolo ní otočit! Věřte, nevěřte, při sedmé otočce nevíte, kde je sever a to si v té motolici musíte navíc NAJÍT koně (stojí v klidu po vaší pravé ruce, ale vy ho hledáte dozajista vlevo a to navíc lehce padáte tu doleva, tu doprava i dozadu a dopředu) a na milého oře se nějakým způsobem vyškrábat (slovíčko vylézt se mi zdálo příliš slabé vzhledem k podávaným výkonům a o nějakém vyskočení se nedalo mluvit už vůbec) a docválat zpět do cíle. Například Táňa strávila polovinu zpáteční cesty ZA Satyrovým sedlem, Kamča si zase totálně zamíchala směry a z přímky do cíle vytvořila něco jako obrovský kruh kolem kuželky. :o) Nicméně z klání vyšla vítězně Alča se Sárou a další zlato jsme měli v kapse.
Po lehkém občerstvení následovala poklidná, asi hodinová vyjížďka po okolních pastvinách v načisto romantickém západu Slunce a závod o liščí ocas. Tady jsme neuspěli, protože jsem rozhodla, že v rámci zachování zdraví všech zúčastněných je třeba dodržet rozestupy a chladnou hlavu. :o) Většinou se mi tato taktika celkem osvědčuje a vede i k ulovení předmětné součásti liščího těla, ale zrovna v sobotu to lehce neklaplo. Prostě byli v tom chumlu rychlejší a navíc i šikovní. :o)
Začalo se nám trošku připozdívat, tak jsme vyrazili na zpáteční cestu. Lidé zmožení víc jak koně jsme se pěkně pomaličku kročkem plazili k domovu. Cestou jsme vymýšleli všechny možné i nemožné pozice, které by alespoň trochu ulevili bolavému všemu, co člověk používá při jízdě na koni. :o)) Někteří absolvovali část cesty dokonce i pěšky, protože tlumící podložky pod zadek ve formě svetru, šály a bundy prý absolutně nefungovaly. Zkuste (byť celkem trénovaní) strávit DEVĚT hodin v sedle! :o) Už po tmě jsme dorazili domů, koníky zagarážovali a pěkně v teple domečku jsme ještě chvilku poseděli a když někteří začali po půl hodině usínat s hlavou na stole, sešlost jsme rozpustili. Byl to moc hezký den.
A kdo tedy všechno jel? Miki-Lenka, Agáta-Romča, Velká Sára-Alča, Kergovie-Peťa, Adebretti-Aňa, Satyr-Táňa, Safír-Nika, Hříbek-Eliška, Gragory-Dorka, Myška-Kamča a jako jediný zástupce silnějšího pohlaví Páya na Kaskádě. To byla výprava, co? :o)) Také musíme poděkovat našim dvěma jezdcům (toho dne na voze) Markovi s Tomem, že bez úhony dopravili domů spřežení begánků i s jeho společensky unaveným majitelem :o) a Františkovi a Peti za technický doprovod.
Bysomanova
10.7.2008
Tak nám začaly tábory. Zatím jsme všichni veselí a hraví. :o) Nemohu toho příliš prozradit z naší letošní „kuchařky“, ale rozhodně nevaříme z vody! Doopravdy si to všichni užíváme a díky mým takřka geniálním nápadům bude mít celé táborově spolupracující osazenstvo stáje po prázdninách fyzičku jako hrom! A protože v mém případě platí, co si kdo uvaří, to si také „vyžere“, za prázdniny zvládnu podle plánu 12x cestu na Brumovský hrad (dvě už mám za sebou) pochopitelně po svých, dále pak 12x výstup ke Hložecké kapli, plus šest lehkých procházek na Skalicu. Ti znalí vědí, že jak cestou ku hradu, tak ke kapličce je třeba překonat převýšení řečené Stráně, na kterém slabší povahy nechávají polovinu plic. :o)
Koníci jsou zatím také naprosto akční a spolehlivě přenášejí své dočasné pasažéry z místa na místo. Však je o ně také prvotřídně postaráno! Hlavně díky „blonďátkům“, kteréžto vždy před ježděním perfektně nachystají cca 17 SPRÁVNÝCH sedel pro 17 koní, spolehlivě odjezdí tři dostiháky a na žrádlo zavřou vždy ty SPRÁVNÉ koně. Jak jsme dnes s Nikou a Peťou zkonstatovaly, bez „blonďat“ by se nám systém nejspíš zasekl. :o)
Na závěr jedno malé dostihové zpravodajství. Aircraft si při svém druhém letošním startu lehce poopravila reputaci, když v Bratislavě dofrčela do cíle v rovině na 1700 metrů jako třetí. Teď to vypadá na lehkou závodní pauzičku, abychom se mohli na 100% věnovat našim milým táborníkům, přípravám neuvěřitelného množství jídla a výstupům na Bělokarpatské velikány. :o)